Kyralová: "Adepti herectví se zajímavou inscenací: Šumperské Trójanky na návštěvě v Praze", Svoboda, Ostrava, 13. 1. 1997Adepti herectví se zajímavou inscenacíŠumperské Trójanky na návštěvě v PrazeŠUMPERK/PRAHA. Inscenaci Eurípidova dramatu Trójanky uvedli včera v podvečer v pražském Divadle v Celetné studenti Střední školy dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku.Režie a úprava byla dílem Václava Martince, scénickou hudbu složili Pavel Jurkovič a David Kotier.V Šumperku má prý tato inscenace nebývalý ohlas, zvláště pak před studentským publikem. Zástupci školy z toho usuzují, že se jim podařilo nalézt v klasické hře polohu, která rezonuje s životními pocity a problémy současných mladých diváků. Dosavadní ohlasy shodně upozorňují na vysokou kvalitu jevištní mluvy posluchačů šumperské divadelní školy. I v tom je její příspěvek k tomuto otevřenému problému českého divadla a divadelního školství.V inscenaci Trójanek hrají Jakub Stránský, Jiří Kraus, Bohdana Pavlíková, Petra Klímová, Michaela Scheibová, Kamila Kalousova a Alena Kastnerová, která školu absolvovala vloni.
Résumé: Zielinského Agamemnón je výborným příkladem prvoplánovitého využití antického dramatu pro účely politické agitace. Z prvního dílu trilogie Oresteia se stala satira na novodobé demokratické vůdce, kteří nemyslí vážně to, co říkají, a kteří své činy ani nemusí ospravedlňovat před lidem (=chór), neboť ten se spokojí s několika banálními frázemi a vtípky. Zielinski nenechává nikoho na pochybách, koho si bere na mušku: George W. Bush se objevuje na plakátu, v programu k inscenaci se rozebírají příčiny války v Iráku, Agamemnónova zajatkyně Kassandra má na sobě tradiční oděv muslimských žen a v samém závěru představení zazní americká hymna. Tato příliš explicitní aktualizace však při interpretaci Oresteie zůstala nutně na povrchu a sama se připravila o důležité významy, které v Aischylově trilogii jsou. DČ
Aischylos, AgamemnónPřeklad M. Havrda a P. BorkovecÚprava divadla ROKOKO HLÁSNÝ PrologBohové, skončete to trápení,které mě moří celý dlouhý rok,a zbavte mě už stráže na střešepaláce Átreových synů,kde ležím jak poslední pes. Tak noc co noc, den po dni, nekonečný rokVyhlížím v dálce světlo pochodně,Záblesky ohně, znamení,Že naše vojsko udolalo Tróju.Musí to být. Vždyť ženě, co mi vládne,Té, která myslí jako muž,Srdce po ničem jiném nežízní. Když polehávám v promáčeném lůžku,Které mi nedá spát a za kterýmNechodívají sladké sny – Vždyť ten můj povedený nocleh hlídáNamísto spánku ostražitý strachA nepovolí unaveným víčkům,Aby se pevně zavřela -,A když si usmyslím, že písnička,Nějaký starý nápěv, dva tři milé tónyBy ulevily tomu souženíA zaplašily neodbytnou dřímotu,Z hrdla mi vyrazí jen pláčA naříkání nad neštěstím domu,Co příliš dlouho není spravovánTak starostlivě jako dřív.Kéž dám už brzy sbohem trápení!Ať tmu rozsvítí oheň, v nějž tak doufám! Plameny! Tam! Buď pozdraveno, světlo,Co slibuješ den našim temnotámA celý Argos voláš do tance!Vítej! Vítej! A teď co nejrychleji za paní,Musí se přece probuditA před očima všech svých poddanýchVykřičet radost nad tím znamením.Vždyť padla Trója! A první tanec bude můj –Ať se pán domu vrátí zpětA já smím stisknout milovanou ruku! O jiném mlčím. Na jazyku klíč.To kdyby palác uměl promluvit,Řekl by celou pravdu, vše.Ti, kteří vědí, rozumějí.Před ostatními paměť selhává. SBOR ParodosDeset let, desátý rokOd chvíle, kdy vzplál strašlivý svár,V němž pohlédli tváří v tvářKrál Trójanů Priamos a mocní vládciMeneláos a Agamemnón,Vůdcové řeckých vojsk. Deset let, desátý rok,Co svorní synové velkého ÁtreaSpustili na tisíc argejských lodíA s vášnivým pokřikem vrhli se do vln.Ať promluví vojsko v tom královském sporu!Byli jak supi, co v šílené bolestiTlučou se ve větru, v zoufalých vírech. Tak Zeus, ochránce hostinných práv,Kvůli ženě, jež patřila mnohým,Za Paridem vyslal argejské králeA s nimi dlouhý boj, vřavu, co zavalíŘekům i Trójanům ruce a nohy.A v čase krvavých obětí,Dřív nežli dojde k naplnění,Kolena padnou do prachu,Kopí se rozletí v tříšť. Teď buď, jak buď – tím, co se stane,Naplní se, co určeno.Ani obětí zažehlou ohněm,Ani úlitbou, obětí plodin,Nesmíří krutý boží hněvTen, kdo se odvážil přestoupit právo. Co ohňů všude! Klytaiméstro!Královno, pověz, proč? Co se stalo?Jaká jen zpráva tě přiměla rozeslat oběti k tolika oltářům?Pověz nám všechno, co svedeš a smíš,A ztiš naši úzkost, Klytaiméstro.Vždyť nevíme kudy kam.Hned toneme v obavách, hned zasNaděje z hořících obětí plašíSžíravý neklid a úmorný žal. Žal, žal, jaký jen žal! Kéž ale zvítězí dobro! Strofa I To Zeus nám smrtelníkům Strofa IIIUrčil cestu k moudrostiPravidlem, co jasně praví:„Trápením se poučíš!!“V srdcích, jež si pamatují,Kape krev – a nedá spát!I ten, který zmoudřet nechce,Nakonec vážněji váží své skutky.Tak bohové s kormidlem v rukouVlídnost zjevují násilím. Právě tehdy Agamemnón, Antistrofa IIIStarší vůdce výpravy,V čase, kdy se AchájovéU Aulidy tísniliV burácivém vlnobití,Naproti vzdáleným chalkidským břehům,Kdy posádkám bezmocných lodíZe zásob nezůstalo nic, Kdy od Strýmonu zadul vítr, Strofa IVS nímž k palubám galér přilétá hladA zlostnou zahálkou trávené týdny,Vítr, co přístav mění v pastA zvlčilé vojsko žene do ulic, Co trhá lana, Nešetří lodě, Znovu a znovu Nastavuje časA souží výkvět argejských mužů,V čase, kdy věštec vůdcům oznámil,Že lék, jenž trpkou bouři utiší,Je tíživější nad nemoc, Tak tehdy řekl starší vládce: Antistrofa IV„Když neposlechnu, strašnou pohromu na sebe přivolám, však stejná zkázačeká, když dítě usmrtím- své dítě, klenot svého paláce - a v horkých proudech panenské krve otcovské ruce
Jako první inscenaci v novém roce uvedlo pražské Divadlo na Vinohradech Euripidovu tragédii Ifigenie v Aulidě. Není náhoda, že dramaturgie sáhla po příběhu nevinné dívky, jejíž oběť má přinést Řekům volnou cestu do Tróje. Euripidovy otázky po smyslu (sebe)oběti, zodpovědnosti za smrt, jež má posloužit veřejnému zájmu, ale jež není slučitelná se základními lidskými city, rozpoznání a přijetí vlastního osudu, a mnohé další otázky jsou v této hodnotově zbankrotované společnosti velice potřebné. Stejně jako emoce, jež Euripidova hra přináší.Jde jen o to, jak je vyjádřit. A v tom tkví problém inscenace v režii Martina Čičváka. Nejde o to, že postavy oblékl do elegantních rób blízkých současnosti. Horší už je, že všechny podstatné akce uzavřel do prostoru vysoko umístěného a k hledišti se svažujícího koridoru, který pro diváky není z mnoha míst viditelný a pro herce je vysloveně nebezpečný. To až příliš názorně ukázal nezadržitelný a hrozivě vyhlížející pád Václava Vydry a Kateřiny Brožové z dvoumetrové výšky koridoru na plochu jeviště, který přerušil páteční premiéru a který jen šťastnou náhodou neměl vážnější zdravotní následky.Hlavní problém inscenace ale spočívá v posunu žánru. Zatímco Euripidovy postavy své emoce vkládají do slovního jednání, režisér herce vede k pravděpodobnostnímu vyhrávání a přehrávání citových stavů, jež působivost antické tragédie zlevňují do melodramatické plačtivé truchlohry. A místy až k parodii.Má to bohužel výrazně likvidační vliv na nádherný překlad Josefa Topola (vzniklý za spolupráce Karla Hubky), jehož veršová i rytmická struktura je narušena už vkládanými slovy a herci pak trhána na kusy nesmyslnými pauzami i snahou vyhrát všechny barvičky citů. A rovněž nesrozumitelností dikce.A aby toho nebylo dost, režie vznosnost tragédie dále drobí nesmyslnými nápady, jako je z nahrávky fňukající a žvatlající miminko Orestes, sbor žen proměněný do sexuálně zachtívavých turistických paniček či v závěru bůhvíproč znějící Ravelovo Bolero.V takto pochybné koncepci nemají herci mnoho šancí, jak diváky oslovit. Přesto se to daří Václavu Vydrovi v roli Agamemnóna prožívajícího silně a působivě rozpor mezi vůlí otce a povinností vládce, i Kateřině Brožové, která přes jistou vnějškovost své Klytaiméstry nejlépe a nejsrozumitelněji mluví a ve scénách s Vydrou je i herecky přesvědčivá.Sabina Rojková je odsouzena dlouho hrát dětinského diblíka, z něhož se jen těžko rodí Ifigeniina uvědomělá oběť, a Markovi Lamborovi z Achillea zůstal většinou jen sebestředný teenager. To, že k divákům přesto dolehne sdělení této antické Sofiiny volby, je rozhodně větší zásluha Euripidova textu než samotné inscenace.
http://casopis.scena.cz/index.php?o=1&r=10&c=4915 Jana Soprová:Antická tragédie v Rokoku Jako paralela americké zahraniční politiky Divadlo Rokoko připravilo jako první premiéru sezóny 2005/2006 první díl Aischylovy trilogie Oresteia – Agamemnón (v dlouhodobé koncepci se počítalo s tím, že během dalších sezón budou uvedeny další dva díly, ale vzhledem k tomu, že není jisté, jak dlouho současný soubor v divadle setrvá, možná se dalších dílů dočkáme už v této sezóně). Oresteia pokračuje v dramaturgické linii uvádění klasických textů ve výrazné interpretaci, kterou začalo Moliérovým Donem Juanem v rockovém kabátě. Narozdíl od této hry však Oresteia zachovává bez výhrad původní text, výrazný výklad tentokrát spočívá v inscenačním řešení.Tvůrcům inscenace (režie Thomas Zielinski) připadla paralela nesmyslné desetileté války podobná současné situaci, kdy se Američané vydali „napravovat situaci v Iráku“. To je také důvod, proč se na plakátě (pro neinformovaného diváka nelogicky) objevuje fotografie George Bushe.Scéna, na níž se celý děj odehrává, připomíná barevnou kombinací a také strukturou prostoru s řečnickým pultem uprostřed fašistickou symboliku (rudý sál s emblémem černého V na bílém pozadí). Nápaditě je řešen chór, který nevidíme živý, ale jako by snímaný filmovými kamerami na dvě plátna obklopující prostor, teprve na konci vtrhnou tito lidé živí do sálu. Je tu možnost soustředit se na detaily tváří, nicméně nápad po nějaké době ztrácí na údernosti a máme pocit určitého stereotypu.Celý „příběh“ je rámován temperamentním tancem Klytaiméstry (Alena Štréblová) s jejím milencem (vidíme je pouze jako černé stíny tančící v rudé výhni sálu). Agamemnón (Václav Mareš) přichází z vítězné války domů, nerozeznání jak kostýmem (krátká kožená bundička), účesem, úsměvy, pohyby a stylem řeči od známé image George Bushe. Proslovy Agamemnóna a Klytaiméstry jsou prázdnými slovy, které prolíná skandování davů. Nevěří jim ani oni, ani jejich posluchači – ale je to protokol, tohle se očekává. S Agamemnónem přichází věštkyně Kassandra (Jana Stryková), zahalená v černém arabském šatě, pronášející hořce své vize neblahé budoucnosti. Zločin spáchaný Klytaiméstrou na Agamemnonovi a Kassandře poznáme jen z výkřiku za scénou a zkrvavených šatů Klytaiméstry.Zajímavá – silně protiamerická - koncepce by jistě udělala radost některým západním intelektuálům. Celkově ale představení chvílemi působí až příliš plakátově, vnějškově. Aischylos Oresteia I – AgamemnónPřeklad Petr Borkovec a Matyáš Havrda; režie Thomas Zielinski; scéna Jaroslav Bönisch; kostýmy Tereza Šímová a hudba Karel Albrecht; dramaturgie Vladimír Čepek, Valeria Schulczová a Tomáš Svoboda. Divadlo Rokoko 21. října 2005 | 23.10.2005 19:10:17 Jana Soprová |
Antické drama a válka v Iráku20. října 2005, Lidové noviny PRAHA Portrét prezidenta George Bushe na plakátu k inscenaci první části Aischylovy tragédie Agamemnón podle tvůrců dostatečně výmluvně vypovídá o aktuálním přečtení klasického tématu. Inscenace má zítra premiéru v Rokoku v režii Thomase Zielinského.„Meneláos posbíral vojska z celého Řecka a vydal se na bleskovou válku, která se ale protáhla na deset let. Stejně tak i Američané v Iráku se o to snažili - ta paralela se přímo nabízí,“ uvedl umělecký šéf Tomáš Svoboda. Dramaturgie divadla tak pokračuje v linii uvádění klasických textů, která začala Donem Juanem, i když osud týmu je nejistý. Podle dramaturgyně Valerie Schulczové tým divadlo nejspíš opustí, protože nový ředitel Městských divadel pražských Ondřej Zajíc má vůči jeho práci výhrady. „Nic ještě není definitivní, ale pokud se nedohodneme, rádi bychom další dva díly uvedli v této sezoně,“ dodala. Kam by s inscenacemi odešli, zatím pochopitelně netuší. Současný umělecký tým Rokoka vzešel před rokem z výběrového řízení, funkční období bylo určené na rok, posléze bylo prodlouženo na čtyři let.Projekt trilogie je kolektivním dílem, vzniká v úzké spolupráci uměleckého vedení: další díl by měl režírovat Tomáš Svoboda a třetí oba režiséři dohromady. Zielinski Agamemnóna nastudoval v zánovním a moderním překladu Petra Borkovce a Matyáše Havrdy. „Text jsme neupravovali, ani nic nepřidávali, pouze došlo k několika škrtům. Náš aktualizující výklad spočívá především v inscenačním řešení a výtvarném pojetí,“ uvedl dramaturg Vladimír Čepek. Podle režiséra mění osudy vůdců životy všech, není rozdíl mezi antickými králi a dnešními prvními muži mocností. „Silně vnímáme také motiv pomsty,“ dodal. Titulní roli ztvární Václav Mareš, Klytaiméstru hraje Alena Štréblová a Kasandru Jana Stryková. V dalších rolích se objeví například Petr Lněnička,Tomáš Petřík. Václav Mareš připomněl, že i když jsou antická dramata ctěna, bývají málo uváděná. „Za svůj herecký život se s antikou setkávám podruhé. Poprvé to byl Oidipus v Divadle S. K. Neumanna v režii Václava Lohniského. Antika je nesnadná kvůli verši, potíže činí velké city a také chór. V Libni tehdy výpravu vytvořil sochař Vladimír Janoušek, navrhl chóru železné masky. Ostatně zpracování chóru bývá pro pojetí klíčové. Režisér Zielinski našel originální a moderní řešení.“ uzavřel Mareš.JANA MACHALICKÁ
Antických hrdinů se chopili noví bojovníciVladimír Hulec (Mladá fronta DNES 29. 10. 2005)Rázným politickým gestem rozhořčených mladých tvůrců více než čímkoli jiným jeví se poslední inscenace v pražském Divadle Rokoko - Aischylova Oresteia, přesněji její první díl Agamemnon. Režie (Thomas Zielinski) a dramaturgie (Vladimír Čepek, Valerie Schulczová, Tomáš Svoboda) děj i obsah zjednodušila a zaktualizovala snad až za únosnou mez. V chvályhodné, nebo alespoň pochopitelné snaze vykřičet se z frustrací nad stavem světové politiky a způsobem mocenské (nad)vlády Ameriky. Za vše nejhorší na zeměkouli - soudě dle této inscenace - odpovídá nynější americký prezident Bush a „jemu podobní“. A tak je tvůrci obsadili do rolí vládců nad antickým Řeckem, tehdejším „celým universem“.Agamemnona, vraha dcery a pokořitele Troje, hraje s přesným kopírováním gest George Bushe Václav Mareš. Nic víc než blazeovaného amerického prezidenta v jeho roli nehledejme. I ostatní postavy jsou jen černobílými figurkami, navenek uhlazenými, ve skutečnosti však démonickými obrazy zla. Klytaimnestra je v podání Aleny Štréblové bezcitná vražedkyně, jež nemstí smrt dcery, ale chladně prosazuje na královský post svého milence Aigistha (Hynek Chmelař). Ten je zas prototypem usměvavého politika blairovského typu. Po uchopení moci má dlouhý „nudný“ proslov o vině svých předchůdců a své nezastupitelnosti. A Kassandra (Jana Stryková) je jen trapná, vyšinutá a hloupá děvka.Inscenace je vlastně střetem „mluvících hlav“ pomocí dlouhotrvajících projevů, jaké jsme zvyklí (ne)poslouchat denně v médiích. Děje se tak v prostředí připomínajícím fašistické sjezdy - v čele pultík s mikrofonem, za ním rudá vlajka s hrozivě působícím symbolem černého „A“ uprostřed bílého kruhu. Chór tvoří herci snímaní ve foyeru divadla ruční kamerou. Videem je jejich digitální obraz přenášen na postranní plátna. Ať jde o muslima, kovboje, ženu z lidu, rockera či disneyovskou figurku, všichni jsou manipulovaní, všichni jsou v područí politiků. A aby bylo zcela jasno, na závěr se hraje hymna USA a vlaje americká vlajka.Divadlo s vyhraněným názorem u nás chybí, proto je třeba rázné vkročení na ožehavou půdu politického divadla vnímat s respektem. Ač inscenace působila jako prvoplánová agitka a ač odvážnější by bylo zobrazit zdejší (ne)mocnou politiku než vzdálenou Ameriku, je třeba kus ocenit jako „první vlaštovku“ rebelského divadla po roce 1989. Divadla, které nezabaluje své názory do čechovovských, shakespearovských pravd, ale říká přímo, co si myslí.