Ježek, Svatopluk: "Ochotnické premiéry", in: Československé divadlo, 1970, s. 286-287.Spdo. v Kyjově uskutečnil 1. listopadu 1970 Večerem antických komedií na místní poměry jistě odvážný, jenž zaslouží pozornosti jak po stránce obsahové, tak i ve svém provedení. K jeho nesporné úrovni přispěl především Rudolf Walter, režisér Národního divadla v Brně, jenž vystoupil pohostinsky. Zahájil večer recitacemi ukázek z řecké tvorby dramatické a lyrické a zaujal svým neobyčejně plastickým podáním verše, jehož je vždy pietním, osvědčeným a nejvýš povolaným tlumočníkem. Po tomto recitačním úvodu byly provedeny v režii C. Sonevenda a výpravě Ing. B. Turečka dvě antické komedie: "Chlubný voják" (Miles gloriosus) Tita Maccia Plauta a Herondův mim "Učitel". Plautus, jehož vliv lze stopovat na dramatické produkci celých dvou tisíciletí, založil tuto komedii na kontrastu mezi chvástavým vojákem Hradoborem (Pyrgopolinices) a jeho sluhou Borcem (Palaestrio), jenž svým ješitným a hloupým pánem posunuje všemi situacemi jako figurkou. Tedy tento inspirátor v osobě podšitého sluhy je vlastně sám ústřední postavou hry a téměř jediným akčním motivem. Neméně důležitým momentem pro výstavbu komických situací je tajný průchod mezi dvěma domy, jenž dovoluje, aby Hodomila vystupovala ve dvou osobách k úžasu služebných duchů a jenom v intencích autora, kterému je třeba groteskních situací. V reprodukci bylo především dosaženo spádu, jehož nedostatek by mohl vážně ohrozit účin této komedie u našeho diváka. Režie C. Sonevenda se dovedla vyhnout tomuto úskalí a snažila se též sladit velmi nesourodé síly účinkujících na společný tón nevázané veselosti. Záměrům režie nejvíc odpovídal Fr. Žák v titulní roli chlubného vojáka Hradobora. Režisér Sonevend sám pak vytvořil nejodpovědnější roli sluhy Borce s největším poměrně zdarem. Vybavil tuto postavu úsečnou a uměle krouženou dikcí, jíž si Plautovy periochy vyžadují a zejména velmi šťastným pojetím po stránce mimické a gestikulační. V Herondově krátkém mimu "Učitel" vystoupil v titulní roli rež. Rudolf Walter. Herondas svými mimy objevil genre, jenž se nejvíc blíží modernímu sketchi. Je to jediný vtip o učiteli, jenž prohání rákoskou své žáky a nakonec, když upadne, dostane od nich výprask zpět při skandování veršů z Odyssei. Tedy námět, společný např. všem raným filmovým groteskám, jehož v podstatě užívá též Chaplin. Jeho bezprostřední účinnost pramení z lidské škodolibosti, která ráda vidí zpupnost potrestánu. Rež. Rudolf Walter se ovšem odlišoval velmi od svého okolí svou jistotou a ve své groteskní masce vytvořil figurku, působící rozmarným humorem.????????(Svatopluk Ježek)
Od antické tragédie k dneškuČtvrteční poledne patřilo Izraeli a jejich příběhu o trojské válce – a to příběhu neuvěřitelně silnému. Již při pohledu na scénu bylo jasné, že inscenace bude nejenom zajímavá, ale také tíživá. Na každé straně tři na černo natřené paravany tvořící průchody, vzadu uprostřed dřevěná deska, vězení pro nejkrásnější ženu celého Řecka, Helenu. A voda, ta především, všude na scéně nejméně deset centimetrů.Dějová linka je všem alespoň z části známá. Trojská válka začíná únosem Heleny a končí dobytím Tróje. Drama Hanocha Levina založené na těchto skutečnostech pojednává ale především o ženách. O jejich síle, touze přežít, závisti k Heleně, o lásce k mužům i o lásce mateřské. Každá z žen, které jsou na začátku inscenace představeny, má svůj vlastní prostor pro lásku i utrpení. Z antické tragédie se přesouváme k tématům veskrze aktuálním, což znázorňují i kostýmy, které byly velmi decentní – jednoduché sukně, kalhoty, dlouhé šaty. A poté Helena a její bílé, až průhledné šaty, které ještě více podtrhovaly její krásu a tajemnost.V inscenaci dochází často k přecházení z dialogů do monologů, které se mohou zdát zdlouhavé, ale vše svým způsobem vynahradí scény silné až drásavé, jako je třeba ta, když odsuzují ke smrti dítě jedné z žen, a následně velmi dojemná scéna, kdy ji ostatní ženy uklidňují a zpívají píseň. Velmi napjatou scénou je i milostný akt, který je poměrně explicitní, ale v žádném případě vulgární, především pak působivý vzhledem k vodě na zemi.Nutno zmínit herecké výkony, které byly bez výjimky dech beroucí a přirozené, a to i přes vyhrocené situace a velké množství emocí na scéně. A na závěr – valčík. Poslední valčík, kdy si v růžovém světle každá žena zatančila s jedním mužem. Ženy odcházejí, muži tančí samotní. A pak už jen bouřlivý potlesk obecenstva.