Kyralová: "Adepti herectví se zajímavou inscenací: Šumperské Trójanky na návštěvě v Praze", Svoboda, Ostrava, 13. 1. 1997Adepti herectví se zajímavou inscenacíŠumperské Trójanky na návštěvě v PrazeŠUMPERK/PRAHA. Inscenaci Eurípidova dramatu Trójanky uvedli včera v podvečer v pražském Divadle v Celetné studenti Střední školy dramatického umění při Severomoravském divadle v Šumperku.Režie a úprava byla dílem Václava Martince, scénickou hudbu složili Pavel Jurkovič a David Kotier.V Šumperku má prý tato inscenace nebývalý ohlas, zvláště pak před studentským publikem. Zástupci školy z toho usuzují, že se jim podařilo nalézt v klasické hře polohu, která rezonuje s životními pocity a problémy současných mladých diváků. Dosavadní ohlasy shodně upozorňují na vysokou kvalitu jevištní mluvy posluchačů šumperské divadelní školy. I v tom je její příspěvek k tomuto otevřenému problému českého divadla a divadelního školství.V inscenaci Trójanek hrají Jakub Stránský, Jiří Kraus, Bohdana Pavlíková, Petra Klímová, Michaela Scheibová, Kamila Kalousova a Alena Kastnerová, která školu absolvovala vloni.
Résumé: Zielinského Agamemnón je výborným příkladem prvoplánovitého využití antického dramatu pro účely politické agitace. Z prvního dílu trilogie Oresteia se stala satira na novodobé demokratické vůdce, kteří nemyslí vážně to, co říkají, a kteří své činy ani nemusí ospravedlňovat před lidem (=chór), neboť ten se spokojí s několika banálními frázemi a vtípky. Zielinski nenechává nikoho na pochybách, koho si bere na mušku: George W. Bush se objevuje na plakátu, v programu k inscenaci se rozebírají příčiny války v Iráku, Agamemnónova zajatkyně Kassandra má na sobě tradiční oděv muslimských žen a v samém závěru představení zazní americká hymna. Tato příliš explicitní aktualizace však při interpretaci Oresteie zůstala nutně na povrchu a sama se připravila o důležité významy, které v Aischylově trilogii jsou. DČ
Aischylos, AgamemnónPřeklad M. Havrda a P. BorkovecÚprava divadla ROKOKO HLÁSNÝ PrologBohové, skončete to trápení,které mě moří celý dlouhý rok,a zbavte mě už stráže na střešepaláce Átreových synů,kde ležím jak poslední pes. Tak noc co noc, den po dni, nekonečný rokVyhlížím v dálce světlo pochodně,Záblesky ohně, znamení,Že naše vojsko udolalo Tróju.Musí to být. Vždyť ženě, co mi vládne,Té, která myslí jako muž,Srdce po ničem jiném nežízní. Když polehávám v promáčeném lůžku,Které mi nedá spát a za kterýmNechodívají sladké sny – Vždyť ten můj povedený nocleh hlídáNamísto spánku ostražitý strachA nepovolí unaveným víčkům,Aby se pevně zavřela -,A když si usmyslím, že písnička,Nějaký starý nápěv, dva tři milé tónyBy ulevily tomu souženíA zaplašily neodbytnou dřímotu,Z hrdla mi vyrazí jen pláčA naříkání nad neštěstím domu,Co příliš dlouho není spravovánTak starostlivě jako dřív.Kéž dám už brzy sbohem trápení!Ať tmu rozsvítí oheň, v nějž tak doufám! Plameny! Tam! Buď pozdraveno, světlo,Co slibuješ den našim temnotámA celý Argos voláš do tance!Vítej! Vítej! A teď co nejrychleji za paní,Musí se přece probuditA před očima všech svých poddanýchVykřičet radost nad tím znamením.Vždyť padla Trója! A první tanec bude můj –Ať se pán domu vrátí zpětA já smím stisknout milovanou ruku! O jiném mlčím. Na jazyku klíč.To kdyby palác uměl promluvit,Řekl by celou pravdu, vše.Ti, kteří vědí, rozumějí.Před ostatními paměť selhává. SBOR ParodosDeset let, desátý rokOd chvíle, kdy vzplál strašlivý svár,V němž pohlédli tváří v tvářKrál Trójanů Priamos a mocní vládciMeneláos a Agamemnón,Vůdcové řeckých vojsk. Deset let, desátý rok,Co svorní synové velkého ÁtreaSpustili na tisíc argejských lodíA s vášnivým pokřikem vrhli se do vln.Ať promluví vojsko v tom královském sporu!Byli jak supi, co v šílené bolestiTlučou se ve větru, v zoufalých vírech. Tak Zeus, ochránce hostinných práv,Kvůli ženě, jež patřila mnohým,Za Paridem vyslal argejské králeA s nimi dlouhý boj, vřavu, co zavalíŘekům i Trójanům ruce a nohy.A v čase krvavých obětí,Dřív nežli dojde k naplnění,Kolena padnou do prachu,Kopí se rozletí v tříšť. Teď buď, jak buď – tím, co se stane,Naplní se, co určeno.Ani obětí zažehlou ohněm,Ani úlitbou, obětí plodin,Nesmíří krutý boží hněvTen, kdo se odvážil přestoupit právo. Co ohňů všude! Klytaiméstro!Královno, pověz, proč? Co se stalo?Jaká jen zpráva tě přiměla rozeslat oběti k tolika oltářům?Pověz nám všechno, co svedeš a smíš,A ztiš naši úzkost, Klytaiméstro.Vždyť nevíme kudy kam.Hned toneme v obavách, hned zasNaděje z hořících obětí plašíSžíravý neklid a úmorný žal. Žal, žal, jaký jen žal! Kéž ale zvítězí dobro! Strofa I To Zeus nám smrtelníkům Strofa IIIUrčil cestu k moudrostiPravidlem, co jasně praví:„Trápením se poučíš!!“V srdcích, jež si pamatují,Kape krev – a nedá spát!I ten, který zmoudřet nechce,Nakonec vážněji váží své skutky.Tak bohové s kormidlem v rukouVlídnost zjevují násilím. Právě tehdy Agamemnón, Antistrofa IIIStarší vůdce výpravy,V čase, kdy se AchájovéU Aulidy tísniliV burácivém vlnobití,Naproti vzdáleným chalkidským břehům,Kdy posádkám bezmocných lodíZe zásob nezůstalo nic, Kdy od Strýmonu zadul vítr, Strofa IVS nímž k palubám galér přilétá hladA zlostnou zahálkou trávené týdny,Vítr, co přístav mění v pastA zvlčilé vojsko žene do ulic, Co trhá lana, Nešetří lodě, Znovu a znovu Nastavuje časA souží výkvět argejských mužů,V čase, kdy věštec vůdcům oznámil,Že lék, jenž trpkou bouři utiší,Je tíživější nad nemoc, Tak tehdy řekl starší vládce: Antistrofa IV„Když neposlechnu, strašnou pohromu na sebe přivolám, však stejná zkázačeká, když dítě usmrtím- své dítě, klenot svého paláce - a v horkých proudech panenské krve otcovské ruce
SineAischylos: Oresteia I – AgamemnónA2 Kulturní týdeník 2005, č.2, s.3 První část klasické antické tragédie. Válka, pomsta, nevěra. Vůdci ztrácejí nárok na soukromí. Všechny jejich činy jsou pozoruhodné a mění dějiny. První premiéra sezony 2005/6 Divadla Rokoko. Uvádění klasických textů představuje jednu z dramaturgických linií, kterou drží mladé umělecké vedení divadla. Dosavadní inscenační práce režiséra Tomase Zielinského slibuje osobitý přístup a nevšední objevnou inscenaci. Hrají Václav Mareš, Petr Lněnička, Alena Štréblová, Jan Plouhar, Jana Stryková, Hynek Chmelař, Jiří Bidla, Hana Vagnerová, Dana Batelková, Tereza hytilová, Jitka Nerudová, Lenka Hušková, Lukáš Jůza. Divadlo Rokoko, Praha, 21.10. v 19.00.
Multimediální adaptace Euripidovy hry s prvky únikové hry a divadla-obchůzky, která se odehrávala v jediném představení v průběhu celého dne zároveň v Praze a v Berlíně. Diváci pomocí interakce s Facebookovou stránkou inscenace zjišťovali, kde se odehraje další dějství, a za jednotlivými epizodami se po městě přesouvali. Zároveň byly na FB stránce jednotlivé epizody živě streamovány. Seznam epizod a lokací pro Prahu: 10:30 PROLOG, setkání všech diváků v blízkosti tramvaje Výstaviště Holešovice; 11:00 až 11:45 OSTROVY (POŽEHNANÝCH), kapitola pouliční slavnosti pro diváky se vstupenkou; 11:00 až 11:45 OSAMĚNÍ, kapitola bytového divadla pro diváky se vstupenkou; 12:00 až 12:15 PŘED PALÁCEM, kapitola pro všechny účastníky před Veletržním palácem; 12:30 až 17:00 OTEVŘENÉ ČTENÍ, volný pohyb diváků po jednotlivých lokalitách - RODINNÉ ALBUM, HŘBITOV, BUDOUCNOST, ÚNIK, BYT ADMETŮV; 17:00 EPILOG: NÁVRAT, před bytem Admetovým.
(jih): Amfitryon po jamácku. In: Brněnský večerník, Brno, 11. 9. 1990. ?Svěžest, lehkost a jakási samozřejmá dovádivost, jsou hlavními rysy AMFITRYONU, tentokráte po "jamácku". Posluchač nyní už třetího ročníku režie Zdeněk Dušek si vloni pro svou studijní prověrku zvolil Plautovu verzi antického příběhu o záletném Iovovi a nešťastném paroháči Amfitryonovi a dal tak příležitost svým ročníkovým hercům především k reji pohybových kreací a gagů. Nicméně, i jako režisér se představil Dušek ve světle více než příznivém: zvládl práci s prostorem (hraje se na aréně minimálních rozměrů), představení má potřebný temporytmus (který snad jen trochu zaskřípe ve scénách "na vážno", kdy nestíhá ani herecká vybavenost) a i složité převtělování a vícerole zvládl vtipně, s minimem půvabně netradičních rekvizit (plavací kruh; síťovka a lampión jako pokrývky hlav a podobně) a přitom přehledně. Mladí herci (K.Vaníčková, M. Sláma a J. Novák) hrají s chutí a nepředstíraným elánem, ani jednou se fraška nezvrhne v podbízivé lechtivé vulgárnosti a hodinka uteče divákům v příjemné oddychové pohodě. Škoda tedy, že nedělní vystoupení v Bílém domě bylo za šňůrou po vlasti moravské, Amfitryonovým posledním.