Tapiserie (288 x 315 cm). Scéna v krajině s listnatými stromy, v popředí na oblaku Venuše, před ní Amor s lukem a šípem., Blažková 1975#, č. k. 30., and Tapiserie byla v letech 1969-1970 oddělena od většího kusu (UPM inv. č. 70.0976).
Řadový nájemní dům, na novorenesančním štítě štukový reliéf parafrázující zrození Venuše. Uprostřed nahá dívka držící si drapérii přes klín, z obou stran na ní hledí sedící postavy mladíka a dívky. Nad portálem dvojice okřídlených postav (dívka a mladá žena) s atributy (kniha, lipová větvička).
Nástěnná malba, uprostřed štukového medailonu figurální skupina v oblacích. Dole sedí Venuše, v pravé ruce drží jablko, vedle ní sedí Juno s pávem, u jejích nohou letí Amor. Nad oběmi bohyněmi letí Minerva ve zbroji, vlevo v oblaku sedí Saturn., Audyová 2005#, 40-53., Zapletalová 2008#, 125-138., and Místnosti 7-9 byly v 18. století ženskou částí rezidence.
Bronzový odlitek plastiky. Postava nahé dívky, která si rukama zakrývá ňadra a klín., Aukční Galerie Kodl, s.r.o. aukce č. 61 (2007), č. nabídky 191; Galerie Solidet Praha s.r.o. (aukce Galerie Mánes v Praze, 19. 4. 2009)., and Horejcova plastika Venuše, která byla několikrát odlita do bronzu (odlitek z aukce Kodl (lití Fr. Barták, sokl. červený slivenecký mramor) a odlitek z aukce Galerie Solidet) je inspirována antickým sochařským typem vytvořeným Praxitelem. Vžil se pro něj termín Venuše "pudica" (tzv. cudná Venuše). Jedná se o plastiku nahé ženy, která si rukama zakrývá ňadra a klín. Tento antický typ byl již od středověku velice často opakován v různých evropských malířských i sochařských dílech.
Olověná plastika stojící nahé ženy, která si upravuje na rameni drapérii a ohlíží se nazpět, u jejích nohou delfín., Rusina 1983, s. 92, and Rakouský sochař Donner, který v letech 1728 - 1739 pracoval jako chráněnec arcibiskupa Imre Esterházyho v Bratislavě (uherská Pozsony) na výzdobě katedrály vytvořil tuto plastiku pod vlivem římské kopie řecké sochy ze 4. století př. Kr. Plastika byla známá pod názvem Venuše vystupující z lázně, nebo "kallipygos" (s krásným pozadím). Dívka se ohlíží údajně do vody, kde se odráží obraz jejího těla, který sama obdivuje. Bronzový řecký originál byl v hellenistickém období vytesán do mramoru, ve 2. století př. Kr., byl ve sbírce Farnese (Inv. Mann 6020), od roku 1802 v Neapoli, ale byla známá již v 18. století. (Neapol, Národní muzeum, mramor, 3. - 1. století př. Kr., inv.č. 314). Autor navštívil Itálii, kde mohl sochu vidět, ale patrně znal předlohu jen z grafických reprodukcí, nebo z odlitku (vídeňská Lichtenstejnská sbírka). Toto schema však bylo v 18. století velmi dobře známé a oblíbené, dokonce se vyráběly sériově drobné repliky v porcelánce v Sevres. Plastiky z 18. století určené jako výzdoba parků jsou například v také parku zámku Karlsruhe, či ve Versailles.
Mnohofigurová scéna v interiéru Vulkánovi kovářské dílny.Vlevo kováři kující u výhně železo, vpravo stojící Venuše s Vulkánem, který sedí u kovadliny, za Venuší Amor a putto., Rusina 1983, s. 90 - 91., and Donner během svého bratislavského pobytu pracoval na antickém tématu Trojské války. Dochovaly se dva reliéfy na téma Trojské války. Venuše v dílně Vulkána, ve chvíli, kdy prosí boha o výzbroj pro svého chráněnce Aenea. Tento námět je jedním z prvních antických témat v uměleckém prostředí Bratislavy.