Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10, and Vedle této verze existuje ještě další, jež byla prodána v Londýně v roce 1981.
Olej na desce (122, 5 x 66, 5 cm): nahý Faëthón se řítí z nebes k zemi se slunečním vozem, nad ním Jupiter na orlu metající blesky, okolo na oblacích přihlížejí božstva, napravo Merkur (caduceus). Dole ve skalnaté krajině Nymfy, nalevo jedna s křídly, napravo dvě zoufale gestikulují, takže se patrně jedná o Faëthontovy sestry. Na zemi sedí nazí muži s nádobami s vytékající vodou, personifikace řek ohrožených Faëthontovou jízdou se slunečním vozem., Kaufmann 1988#, 7.10., and Heintzova vlastnoruční verze obrazu, jenž je v Lipsku.
Jaspisový džbán, z něhož nad držadlem vystupuje hlava drak, vznikl v milánské dílně Miseroniho kolem rooku 1590. Roku 1608 v Praze Paulus van Vianen připojil ke kamenonřezbě zlatnickou práci: víko s Nereidou, která drží na řetěze draka, na okraji patky jsou čtyři postavy, Jupiter, Juno, Pluto, Amfitrité, oddělené hlavami kozorohů., Fučíková 1997#, II/13, and Božstva na patce symbolizují čtyři živly, kozorozi, kteří je oddělují jsou narážkou na emblém císaře Rudolfa II.
Olejová malba na alabastru (37 x 45 cm): uprostřed je zobrazen převrácený vůz Hélia a nahý Faëthón padající k zemi. Nalevo je nahý Jupiter na orlu se svazky blesků v obou rukou, jimiž právě srazil vůz s Faëthontem. Napravo je sídlo Hélia (kruhový chrámek), v němž sedí bůh (žezlo, sluneční kotouč okolo hlavy), Faëtón před ním klečí a prosí o vůz, okolo sedí božstva. Dole je v pravém rohu pod keřem říční bůh Éridanos (nahý s nádobou, z níž vytéká voda), vedle další postava. Napravo mořský břeh, na něm další dva říční bohové s nádobami s vytékající vodou. Na břehu tři nahé sestry Faëthonta (Héliovny), levá se zděšeně dívá vzhůru na padající vůz, oboum Héliovnám stojícím napravo se ruce se mění v stromové větve. Za Héliovnami labuť, další labuť letí vzhůru., Kaufmann 1988#, I/17., Jacoby 2000#, str. 143-145, č. 40, 41., Fusenig 2010#, č. 66 s. 198-199., and Hans von Aachen se držel velmi těsně Michelangelovy kresby z doby okolo roku 1533 (Royal Library, Windsor), z níž okopíroval Faëthonta s padajícím vozem, personifikaci řeky i postoje tří Helioven, včetně dvou labutí. Částečně se rovněž držel zobrazení Jupitera. Malíř musel znát Michelangelovu kresbu z nějaké věrné kopie a ne z rytiny Nicolause Beatrizeta (Prag um 1600, I, s. 64), která se od originálu značně odchyluje. Z Michelangelovy kresby mohl převzít i labuť, v níž byl proměněn Faëthontův truchlící druh (pseudo-Hyginus, Báje, 154). Alabastrová destička byla původně patrně umístěna v otáčivém rámu, protože měla na druhé straně Osvobození Andromedy (Wien, KM, Osvobození Andromedy) a tvořila dvojici s destičkou z Rudolfovy sbírky, která byla rovněž oboustranná (Wien, KM, Triumf Amora a Bakcha; Wien, KM, Zkáza Aeneovy flotily). Jacoby alabastrové destičky z Rudolfovy sbírky interpretuje jako alegorie živlů: oheň (Faëthontův pád), země (Triumf Amora a Bakche), vzduch (Zkáza Aeneovy flotily) a voda (Osvobození Andromedy).
Kamej: nahá Léda sedí pod stromem na šatech s labutí na klíně, otáčí se dozadu, k nebi., Fučíková 1997#, II/53, and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Masnagova kamej je ojedinělá v tom, že ilustruje verzí mýtu zachycenou v Eurípidově Heleně.
Pozlacený stříbrný reliéf na dně mísy (délka 64, 7 cm): dole dva putti bez křídel napínají luk, okolo jsou sedící a stojící polonahé ženy v přírodním rámci. Symbolický význam činnnosti putti a identita žen jakožto družek Európy vyplývá z výjevů v pozadí. Nalevo v pozadí nahý Merkur (křžídlená čapka) s pastýřskou holí žene stádo, do něhož se vmísil Jupiter proměněný v býka. Nalevo v pozadí Jupiter v podobě býka unáší Európu, uúrosžed nahoř napravo nahoře Jupiter objímá Európu na obblaku, vedle orel. Na okraji mísy se čtyřikrát opakuje emblém s labutí bojující s hadem. and Fučíková 1997#, II/209
Mísa z lapis lazuli s chalcedonovými kamejemi (průměr 41, 7 cm): na okraji 12 kamejí s římskými císaři, uprostřed kamej se sedící Ledou a Jupiterem v podobě labutě, dole Amor v mušli., Fučíková 1997#, II/204., and Příběh o Jupiterovi a Lédě se v antice nikdy nedočkal podrobnějšího zpracování. Zmiňuje se o něm už v 5. století př. Kr. Eurípidés (Helena 16-21: Jupiter v podobě labutě vlétl do Lédiny ložnice), Ovidius v Proměnách (met. 6, 109), Hyginus ve svých Bájích (fab. 77: spojení situuje na břeh řeky) a celá žada dalších autorů.
Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): alegorická oslava vítězství císařských vojsk nad Turky v Uhersku. V popředí jsou antikizujuící personifikace řek Dunaje a Savy, na nebi uprostřed hvězda, napravo kozoroh, nad nímž monogram císaře Rudolfa II. Vedle kozoroha je Jupiter s orlem a Fama troubící na jednu ze svých dvou trub. Na levé straně je Merkur (caduceus), pod ním orel, vedle je Juno (páv) zakrývající Lunu, která má velký měsíční srpek v pozdvižené ruce., Prag um 1600#, I, č. 58., and Jupiter a další olympská božstva na nebi demonstrují, že Rudolf II. bojuje z Turky z vůle boží. Olympští bozi Rudolfa II. nejen chrání, ale po vzoru homérské Iliady a Vergiliovy Aeneidy také aktivně zasahují do boje v jeho prospěch. Demonstruje to Juno zakrývající měsíc, aby císařské oddíly nebyly předčasně odhaleny při nočním útoku na Raab, který je zobrazen dole. Hvězda a Kozoroh byly atributy antického císaře Augusta, k němuž se Rudolf II. tímto způsobem připodobnil. Hlavním pramenem pro spojení Augusta se znakem Kozoroha byly Suetoniovy "Životopisy dvanácti císařů" a zobrazení na mincích. Augustus toto znamení propagandisticky využíval pro jeho spojení se zimním slunovratem, jako symbol počátku nové éry (srov. Barton 1995), což byl také důvod, proč je Rudolf II přijal za svůj emblém, ačkoliv se pod tímto znamením nenarodil. Reliéf byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Uprostřed mohl být císařův reliéfní portrét (1609, Londýn, VA), po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).