Klenutá místnost v přízemí s imitací suchých větví (terakota) sklenutých do středového sloupu v podobě kmene stromu. Práci zadal nejvyšší kancléř Ladislav ze Šternberka, patrně dvorskému kameníkovi Wendelovi Rosskopfovi. Obdobně je pojata křtitelnice z téže doby v bechyňském klášteře, vzorem byla patrně Královská oratoř na Pražském hradě (1493)., Poche 1977#, s. 42-43., Hořejší 1979#, s. 33., and Originální záalpská reflexe antické teze o původu klenby v přírodě. Původ je patrně v Burgundsku kolem roku 1400, nejstarší doklad je zachován v Paříži (Tour Jean-Sans-Peur, bývalý Hotel de Bourgogne, 1409-1411). Antická teze, že umění má imitovat přírodu (e.g. Plinius, nat.hist. 35, 64), je v renesanci poprvé doložena u Giovanni Boccaccia, Decameron 6,5.
Nad gotickým portálm po straně sochy heraldů, na konzole pod heroldem vlevo dva putti., Chamonikola 1999#, 73-74., and Jedny z prvních sochařských zobrazení putti v českých zemích. Roku 1900 byli putti v roli hudebníků a zpěváků, kteří původně zdobili konzoly pod heraldy, v rámci regotizace památky odstranění.
Podle záznamu o ceně ("emi Brunae Moravorum viginti sex cruciferis 16/09?") byl exemplář v Brně již na začátku 17. století. Srov. Dokoupil, Vobr 1963, č. 1322 (exemplář z knihovny augustiniánů ve Starém Brně), Dokoupil, Vobr 1970#, 540-541. č. 2046., and Exemplář je zajímavý tím, že je to druhý nejstarší výtisk Vitruvia, o němž víme, že byl v českých zemích.
Gotická brána byla vyzdobena groteskními tvářemi, mezi něž byl začleněn autoportrét Antona Pilgrama a patrně též jeho pomocníka. Na atice brány byly po stranách dvě nahé postavy, nalevo byl Herkules charakterizovaný kyjem., Chamonikola 1999#, 71-73., and Nejstarší doklad umístění sochy Herkula na městskou bránu v českých zemích, jedny z nejstarších sochařských autoportrétů.
Edikulový portál, kladí s architrávem a římsou, nesené pilastry, archivolta zdobená vejcovcem, pod architrávem vejcovec a zubořez. Vlys nad pilastry s motivem váz. Pilastry zdobené kandelábrovým motivem s delfíny., Bláhová 1999#., and Jeden z prvních příkladů portálů tohoto typu vytvořený místním kameníkem.
Edikulový portál s pravoúhlým ostěním. V pilastrech po stranách kandelábrová ornamentika přerušená štítky s monogramem kameníka (MB). V nadpraží dva gryfové a mezi nimi polopostava měšťana s nápisem "Skrzitek" a štítkem s krejčovskými nůžkami. V zalomeném kladí nad pilastry postavy ženy (nalevo) a muže (napravo), uprostřed pernštejnský znak a znak města lemují nápisovou desku nesenou andělem. V římse rozvilina. Portál byl do podloubí osazen druhotně., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 65, obr. s. 152., and Portál je součástí série vytvořené ve čtyřicátých letech místními kameníky jako ohlas portálů Stanislava Thurza, Jana z Pernštejna a portálů v Olomouci a Prostějově.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem s profilovaným ostěním. Edikulu tvoří štíhlé polosloupy s korintskými hlavicemi na soklech. Předsunuté části nad hlavicemi jsou vybrané. Na kladí je nápis, nad kladím je profilovaná zalomená řámsa. Stavba kostela z let 1534-1540 (stavitel H. Kopp za účasti políra W. Müllera z Ostrova a kameníka Jiřího (Jörg) z Bamberka), zachovalo se z ní pět portálů a pravoúhle zalamovaná trnož obíhající okolo celého kostela., Šamánková 1961#, s. 23, obr. 30; Poche 1977-1982, 1, s. 564., and Edikulový portál vykazuje stejné znaky jako další portály na kostele sv. Jáchyma a ve městě, jež bylo založeno roku 1516. Objevují se zde ve 20. letech a jejich tradice pokračuje až do 40. let 16. století. Vyznačují se goticky útými sloupky a kladím bez architrávu. Tyto portály byly patrně inspirovány saskou renesancí.