Freska: Merkur (okřídlená čapka, okřídlené boty, fialový plášť, mošna s popruhem přes rameno) v levici drží kaduceus, mečem usekává hlavu Argovi. Argus (hlava posetá očima, zlatý plášť, pastýřská hůl) leží na zemi a spí pod stromem. Za Argem nymfa Ió proměněná v bílou jalovici. V prozářeném otvoru v oblacích Juno umisťuje oči Argovy na ocasní pera páva., Karner 2007#, 134., and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech.
Freska: Narcissus (červený plášť, fialový antikizující kožený pancíř, bílá košile, vysoké kožené boty, toulec na zádech) skloněný nad nádržkou s vodou. V pozadí přihlíží Échó., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze.
Freska: právě zesnulý Pyramos (krátká červená tunika s rukávy) leží bezvládně na zemi pod stromem, zprava se k němu naklání Thisbe (modré dlouhé šaty a bílá tunika) a vráží si jeho meč do prsou. U Pyramových nohou důvod jeho sebevraždy: Thisbin ztracený závoj, který náhodou zakrvavila okolo jdoucí lvice, která je vidět v pozadí., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), v posledních třech polích, od výjevu s Pyramem, se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: pevnina, moře s ostrovem, na obloze slunce, měsíc a hvězdy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, které začínají chaosem, proti němuž je postaven uspořádaný svět.
Freska: Plútos (nahý) drží v náručí Proserpinu (zlatý plášť), vjíždí na voze, na němž dvojzubec, do skalní průrvy., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního , směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II. V sedmém poli je pár Proserpiny unášené do podsvětních hlubin a Ikarův pád z nebes postaven do dramaticky vypointovaného protikladu k následujícímu páru, nanebevzetí Aenea a Romula.
Freska: ve skalnaté krajině stojí Perseus (brnění, červený plášť), v pravici drží meč, v levici hlavu Medusy s hady místo vlasů. Před ním leží bezvládně Medusin bezhlavý trup (žlutý plášť). Z krku jí prýští krev, z níž se právě zrodil Pégasos (rozepjatá křídla)., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V jednotlivých klenebních polích jsou výjevy uspořádány v osmi kontrastních párech, v šestém poli Baccio del Bianco postavil zbytečnou smrt Pyrama a Thisbe proti smrti Medusině, jež byla počátkem nového života ztělesněného Pegasem, který zásadně změní podobu světa.
Freska: nahoře je žena s pávem (Juno?), po stranách pozlacený reliéf páva a žezlo. Pod ní bohatě oblečený mladík s věncem v jedné a kopím v druhé ruce, po stranách jsou pozlacené reliéfy zobrazující nalevo korunu protknutou žezly a napravo korunu protknutou dvojicí palmových listů., Hadravová, Hadrava 2007#., and Klíčovým bodem výzdoby "Astrologické chodby" nebyly planety na stropě, ale alegorie na obou průčelích, obsahem výzdobného programu této chodby totiž nebyla astrologie, ale oslava císařské vlády. Na jižní čelní straně je nahoře alegorie ctnosti, v níž je ústředním bodem páv: podobně jako páv září svými vlastními pery, tak také ctnost září svým vlastním světlem (Camerarius 1596 č. 20). Dole je alegorie císařské vlády vlády (muž, Ferdinand III.?, s věncem v ruce, po straně koruny s vetknutými žezly a palmovými listy). Koruna protknutá dvěma palmovými listy byla emblémem císaře Ferdinanda I. (Typotius 1601-1603, 2, tab. 106), emblém doprovázelo moto LEGITIME CERTANTIBUS: koruna patří tomu, kdo bojuje se ctí. Žezlo a palmový list v koruně byl emblém císaře Rudolfa II. (viz: Praha, Strahov, Ravesteyn, Alegorie vlády Rudolfa II.). První zmínka o Rudolfově žezlu a palmovém listu symbolizujími moc v míru a válce, najdeme v emblematickém traktátu, který císaři Rudolfovi II. věnoval profesor pražské university Matouš Philomates (Philomates 1580, kap. 15). Žezlo s palmovým listem v koruně se objevuje jako emblém Cesare I. Gonzagy (1530-1575) v Typotiově katalogu emblémů evropských vladařů vydaném v Praze (Typotius 1601-1603, tab. 99, první v horní řadě), s heslem HAEC EST SOLA NOSTRA GLORIA. Ferdinand II. přijal emblém Ferdinanda I. za svůj a najdeme jej na osobním kalendáři z roku 1622 i na medaili ražené na oslavu vítězství na Bílé hoře. Je zde na aversu, palmové listy nejsou vetknuté do koruny, ale jsou zobrazené překřížené dole.
Freska: Nahoře je Minervu připomínající žena (zbroj), po stranách jsou pozlacené reliéfy Merkurových atributů, kaduceus a okřídlená čapka. Dole je žena s rohem hojnosti po stranách pozlacené reliéfy s věnci, do nichž jsou vetknuté ratolesti a žezla., Hadravová, Hadrava 2007#, and Klíčovým bodem výzdoby "Astrologické chodby" nebyly planety na stropě, ale alegorie na obou průčelích, obsahem výzdobného programu této chodby totiž nebyla astrologie, ale oslava císařské vlády. Řada začíná na severu Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Apartmá Valdštejnovy ženy, které bylo na severní straně Astrologické chodby, bylo tedy symbolickou zemí, o jejíž blaho (Felicitas publica) císař pečuje. Vyjadřovala to alegorie složená ze dvou postav se symboly po stranách, dole je žena s rohem hojnosti a po stranách jsou symboly blahobytu (věnce, do nichž jsou vetknuté ratolesti), nahoře je žena v brnění (odkaz na Minervu, personifikaci moudrosti) s merkurovskými symboly po stranách (kaduceus a okřídlená čapka). Jedná se s největší pravděpodobností o rozvedenou antickou alegorii Felicitas publica, která se v 16. století dostala díky antickým mincím do všeobecného povědomí. V Ikonologii Cesare Ripy Felicitas publica představuje žena s caduceem a rohem hojnosti, přičemž v komentáři je caduceus vysvětlen jako symbol ctnosti a roh hojnosti jako bohatství (Ripa 1603, 154). S touto alegorií souvisela série planet na stropě a čtyř personifikací světadílů ve slepých arkádách na stěně chodby.
Freska: Jupiter (modrý plášť, vousy) nad hlavou bílou dvanácticípou hvězdu a nad ní svislá řada čtyř hvězdiček. Sedí s nohama přehozenýma přes sebe, ve zdvižené pravici okřídlený blesk, jede na voze taženém dvěma orly. V postranních panelech znamení Střelce a Ryby., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Svislá řada čtyř hvězdiček nad Jupiterovou hvězdou byla vykládána jako ohlas Gallielioho objevu čtyř měsíců Jupiterových, ale uspořádání planet v Astronomické chodbě odpovídá předkoperníkovskému, geocentrickému modelu vesmíru. Pravděpodobnější je výklad vycházející z všeobecně rozšířeného renesančního pojetí Jupitera jako nejvýznamnějšího planetárního božstva z pěti tančících hvězd, které jsou neustále na obloze. Nad Jupiterovou hvězdou, která je zobrazena jako největší, je Merkur, Venuše, Mars, a Saturn. Jupitera s pěti hvězdami najdeme v díle Natalise Comese (Natale Conti) z roku 1568, které vyšlo s ilustracemi poprvé v roce 1616 (Conti 1616, 36). SSérie planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.
Freska: Mars (brnění, červený plášť), nad hlavou rudá osmicípá hvězda, kopí v napřažené pravici a v levici štít, jede na zlatém čtyřkolovém voze taženém dvojspřežím hnědáků. V postranních panelech znamení Štíra a Berana., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Středoevropské analogie a vzory pro sérii planet zobrazených na stropě najdeme na zámku Ambrass a v rezidenci v Mnichově. Série planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.