Nahý Apollón (plášť přes rameno, hlava a genitálie uraženy) přistupuje k Marsyovi, levou rukou jej přidržuje a pravou ruku natahuje za sebe pro nůž, který leží na oltáři. Vedle nože motýl. Oltář je nahoře ozdoben draperií, na boku je pověšena syrinx a tympány. Vousatý Marsyás je nahý (genitálie uraženy), svázané ruce natažené nahoru a připevněné k větvi stromu, na níž sedí daší motýl. Nalevo je palma., Bažant 2006#., and Zobrazení Marsya je ohlasem antické sochy ze sbírky kardinála della Valle (1463--1534) v Římě, pro což hovoří skutečnost, že se v tomto případě Paolo della Stella výjimečně nedržel severoitalských vzorů druhé čtvrtiny šestnáctého století, které se od středoitalských odlišují právě tím, že nezobrazují antický originál. Marsyás na pražském Belvedéru a poměrně věrně podává pozdně helénistický tzv. bílý typ, který zobrazuje Marsyu pasivně visícího za ruce ze stromu. Ve sbírce kardinála della Valle antická socha stála na pravé straně vchodového portika, shodou okolnosti na podobném místě jako na pražském Belvedéru. Paolo della Stella se také mohl opřít o reliéfní verze zobrazení, které se často vyskytují na antických římských sarkofázích. Podle dochovaných kreseb jich bylo okolo poloviny šestnáctého století známo několik a největší vliv měl sarkofágový reliéf, který se kdysi nacházel v Hever Castle. Potrestání Marsyi nebyla pouhá exekuce, ale rituál, což je na reliéfu naznačeno tím, že Apollón bere nůž z oltáře, jenž je nahoře ozdoben draperií a na boku visí osudný syrinx a tympány. O oltář je opřen nějaký předmět, který vypadá jako pochodeň s plamenem obráceným dolů (na znamení brzké smrti fauna?), ale reliéf je bohužel dosti poničený.
Na atice směrem do náměstí tři pískovcové alegorické figury: zleva sedící žena, levou rukou se opírá o podložku, uprostřed sedící Apollón, drží lyru, na hlavě má vavřínový věnec, vpravo polo ležící žena., Poche, Preiss 1973#, 93, obr. 88., and Vlček 1999#, s. 132-134.
Sochy na atice: vlevo pololežící žena s květinami (Flóra) vpravo muž s lyrou (Apollón), po stranách čtyři skupiny putti., Poche, Preiss 1973#, 92, obr. 86., and Vlček 1999#, 383-385.
Nástropní malba ve štukovém rámci. Figurální scéna v oblacích. Na voze taženém čtyřspřežím sedí Apollón. Nad čtyřspřežím se vznáší okřídlená žena se zvoncem v pravici. Před vozem, na zemi, polo leží dívka s věncem růží ve vlasech, květinami v pozdvižené pravici a květinami v drapérii šatů, patrně Flóra. Za vozem, v popředí vlevo vousatý muž s křídly, patrně Saturn, vedle neho zprava polonahý muž otočený k divákovi zády. Za vozem čtveřice žen, drží se za ruce, na hlavě mají věnce, patrně jsou to Hóry. V průhledu za výjevem s Apollónem dvojice nymf s motýlými křídly., Mádl 2011#, 363, 368., and Původní malba byla patrně změněna přemalbou. Podle závěru restaurátorů (1998-2001) byla postava ženy se zvoncem přidána až těsně před dokončením malby, snad jako náhrada původní postavy Aurory (centrální malbu obklopují čtyři alegorie ročních dob).
Nástropní malba: polonahé Múzy na Helikónu (zleva doprava) - Geometrie (kružítko), Sochařství (kladivo a mramorová busta muže), Malířství (paleta) vybarvuje hlavu Gorgony na štítu, který drží putto, Hudba (loutna) a Úraníá (na klíně kniha, dívá se do dálky). K Malířství slétá na oblaku Minerva (přilba zbroj, červený plášť), v jedné ruce drží v vavřínový věnec, druhou natahuje ke štítu. Za Minervou je putto s jejím atributem, kopím, nahoře další dva putti, napravo přijíždí Apollón-Helios na voze taženém spřežením bílých koní., Preiss 1956#., Preiss 1970#., Neumann 1974#, č. 338., Vlček 1999#, 471-475., and Návštěva Minervy na Helikónu byla v západoevropském umění zobrazována již od 14. století a v barokním umění byla velmi oblíbeným námětem, ústřední postavení Múzy malířství je však velmi neobvyklý rys, který patrně koření v rudolfinském umění (srov. Exemplum: Minerva mezi Múzami na Helikónu). Objednavatel malby, Jan Josef hrabě z Vrtby, byl v letech 1712-1734 zásupcem panovníka, nejvyšší zemským purkrabím, jehož oficiální sídlo bylo na Pražském hradě. Objednavatel se tak mohl přihlásit k odkazu císaře Rudolfa II. O významu Reinerovy kompozice svědčí její napodobenina, kterou Tuvora vytvořil v letech 1787-1789 pro Jana Vojtěcha Czernina z Chudenic (Kozel, Minerva a Múzy).
Nástěnná malba: antikizující zahradní architektura, částečně v ruinách, nalevo socha nahé bohyně. V popředí je skupina tří vousatých mužů a žena. Po stranách menší panely, nalevo Apollón sedí a hraje na lyru, napravo Pan hraje na syrinx., Preiss 1956#., Vlček 1999#, 471-475., and Výjev je velmi poničen zejména v dolní části restaurován jenom náznakově (hudebníci ?), takže téma nelze určit.
Třípatrový řadový nájemní dům. Na fasádě průčelí nad okny druhého patra tři kruhové niky s bustami. Busty představují kopie antických hlav, zprava Diana, Juno, Apollón.
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Rytina podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1959.
Kresba perem a štětcem (134 x 185 cm). Scéna v krajině, pod stromem sedí nahý mladík, za hravou sluneční kotouč, hraje na lyru. V pozadí průhled do krajiny s architekturou. Na zadní straně listu studie různých postav., Volrábová 2007#, 46-47., and Námět původně určen jako Orfeus (Fučíková 1969).