Kresba černou křídou (11, 4 x 8 cm): polopostava Diany (půlměsíc nad čelem, toulec na zádech) s odhalenými ňadry., Fučíková 1997#, I/151., and Možná přípravná studie k dnes ztracenému obrazu v inv. vídeňských sb. 1610-1619, č. 218 : "i stukkel mit Luna vom Hanss von Ach".
Kresba perem (36, 8 x 51, 2 cm): vpravo sedí Herkules opřený o kyj, nad ním je Atlás se globem na ramenou. Postava vpravo dole, ke které se sklání Herkules byla interpretována jak Marsyás, ale pravděpodobnější výklad je, že se jedná o Prométhea, kterého vysvobodil Herkules (s Marsyou Herkules nebyl nikdy spojován). Mezi Prométheem a Herkulem leží na zemi nádoby. Nalevo od Herkula ja Faunka s nádobou a zvracející Faun. Ve středu obrazu je zdálky vidět shromáždění bohů s Jupiterem a Juno, nad nimi putti. Na levé straně obrazu stojí Minerva (přilba, kopí), vedle ní bohyně s miskou. V levém dolním rohu Pandóra s nádobou, ruku drží na jejím víku., Fučíková 1997#, I/184, and Ženská postava v levém dolním rohu, která drží ruku na víku, nemůže být nikdo jiný než Pandóra. Na protější straně jsou postavy, které s mýtem o Pandóře a Prométheovi těsně souvisejí - Prométheův bratr Atlás, Herkules a patrně i Prométheus. Na mýtus o Pandóře ukazuje i prominentní postava na levé straně, Minerva, která byla Jupiterem pověřena, aby Pandóru vybavila vším potřebným k tomu, aby lidem znepříjemnila život. Mýtus o Pandóře byl podrobně popsán u Hésioda (c. 700 př. Kr.) a setkáváme se s ním až do konce antiky, například v díle O Astronomii/ Astronomica (2. stol) připisované Hyginovi.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Kresba perem (19, 5 x 13, 1 cm): nahá Kybelé (koruna ve tvaru městských hradeb, z níž jí na záda spadá závoj) jde a tiskne obě ruce na ňadra, z nichž stříká mléko. Vedle Kybelé jde lev a jelen. Za Kybelé kráčí Minerva (přilba, štít, meč, antický pancíř), kopí na rameni., Fučíková 1997#, s. 89, I/280, and Kybele představuje přírodu a Minerva moudrost a vědění. Výjev byl vykládán tak, že příroda tedy lidská přirozenost vedená moudrostí a věděním je cestou k úspěchu, ale na kresbě Kybelé naopak vede Minervu. Socha Země od Ammanatiho v Bargellu (1556-61) má rovněž závoj, socha bohyně Opi od téhož sochaře ve Studiolu Frencesca I. v Palazzo Vecchio je pojatá obdobně, nemá sice závoj, ale zato má na hlavě korunu z hradeb.
Archimedes (Geometrie), vousatý, baret, dlouhé šaty, ve zdvižené pravé ruce úhelník., Varcl 1978#., and Ze souboru kreseb kostýmů ze slavností na pražském dvoře císaře Rudolfa II.
Kresba (20,3 x 29,6 cm): v lese nalevo za stromem stojí Kefalos (antikizující zbroj, meč, toulec) s napřaženým lukem, z něhož právě vystřelil. Napravo sedí Prokris (dlouhé šaty) a hlavou spadlou na hruď, šíp uprostřed hrudi., Fučíková 1997#, I/139., Fusenig 2010#, č. 9 s. 110-111, and Kresba dokládá pobyt Hanse von Aachen v Benátkách v roce 1585. Výjev neilustruje líčení smrti Prokridiny v Ovidiových Proměnách, kde hraje klíčovou roli oštěp jejího manžela Kefala (Ov. met. 7, 661-865). Kresba mohla být inspirována verzí Apollodórovou (3, 15, 1) líčící společný lov Kefala a Prokris, kde je smrtící zbraní luk, ale Hans von Aachen Prokris nezobrazil jako lovkyni. Její oblečení a postoj spíše odpovídá líčení Ovidiovu, v němž žárlivá Prokris tajně sledovala lovícího Kefala.
Kresba (24, 3 x 17, 3 cm): nahá Venuše sedí a češe si dlouhé vlasy, vedle ní stojí Amor s miskou, u jeho nohy toulec a luk., Fučíková 1997#, I/165., Fusenig 2010#, č. 71 s. 205., and Přípravná kresba pro obraz, dnes ztracený.
Kresba perem (29,2 x 19,2 cm): kráčející nahý mladík., Fučíková 1997#, 98, I/315, and Patrně studie k soše Apollóna (New York, MMA, Apollón). Modelem pro postoj byl antický sochařský typ kráčejícího nahého mladíka s levou rukou napřaženou před sebe a ohlížejícího se dozadu. V 16. století byl známý z několika antických římských reliéfů, z nichž nejslavnější byl reliéf s básníkem Icariem (dnes British Museum, Londýn) a reliéf na mramorovém kráteru v Campo Santo v Pise, v obou citovaných příkladech postava představovala satyra.
Fučíková 1997#, I/187. and Pečlivá kresba podle slavného sousoší Únos Sabinek (Loggia dei Lanzi, Florencie, 1583) od Giambologni, kterého se Rudolf II. pokoušel získat do svých služeb. Kresba patrně vznikla na císařovu objednávku.
Kresba perem a štětcem (22, 2 x 17, 8-18, 5 cm): Psyche u stojí lůžka spícího Amora a drží na ním ruku s lampou. Oba jsou nazí., Fučíková 1997#, I/284, and Možná přípravná skica pro obraz, ale žádný se nedochoval. Spranger ilustroval tu pasáž z Apuleiových Proměn (Zlatý osel), v níž se Psyché odhodlá prekročit zákaz a posvítit si na svého manžela-věznitele (5, 21-22).