Pískovcová busta mladého muže, nakrátko ostříhané vlnité vlasy, krátce střižený knír a vous., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se inspiroval rytinou podle antické portrétní busty z vily Doriia-Pamphilj, které vytvořil D. Barriere (De Rossi 1665, tab. 76), busta ze druhé poloviny 2. století je dnes v Palazzo Doria v Římě (Calza 1977, č. 361 tab. ICC). V konvolutu rytin tato busta není označena jménem zobrazené postavy.
Pískovcová busta ženy (věnec na hlavě, krátké vlasy rozdělené uprostřed, tunika sepnutá na ramenou, pallium)., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se inspiroval rytinou podle antické portrétní busty ženy z vily Doria-Pamphilj ze začátku 4. století, která je dnes v Palazzo Doria (Calza 1977, č. 376 tab. CCXIV). V konvolutu rytin, které vytvořil D. Barriere, je označena nápisem "Heroina." Název je důsledkem nedorozumění, cop krytý síťkou byl totiž interpretován jako věnec.
Pískovcová busta Římanky (krátké vlasy rzodělené uprostřed, tunika, pallium)., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády.
Pískovcová busta mladého muže (vlasy rozdělené uprostřed, sčesané dopředu tak, že kryjí uši), plášť, velké spony na obou ramenou., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se inspiroval rytinou podle antické busty, která byla kdysi ve vile Doria-Pamphilj v Římě, dnes je ztracena (Calza 1977 č. 15 tab. XII). Hlava byla původně součástí nějaké ŕímské klasicistní sochy z 1. stol. př. Kr., kroměřížský sochař z ní však převzal v podstatě pouze vlnité vlasy kryjící uši a velkou sponu pláště, kterou zopakoval i na druhém rameni. V konvolutu rytin D. Barriera podle soch z vily Doria-Pamphilj, kterým se Mandík inspiroval, je portrét označen jako Antinous (110-130), milenec císaře Hadriána.
Pískovcová busta císaře Lucia Vera (vlnité vlasy, vousy, pancíř a pauladentum)., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se patrně inspiroval kresbou podle antické portrétní busty císaře Lucia Vera ze sbírky Doria-Pamphilj, kterou vytvořil D. Barriere (De Rossi 1665, pl. 66): pancíř a plášť jsou pojaty obdobně a shodné jsou rovněž kudrnaté vlasy sahající až téměř k obočí, vousy rozdělené na dvě poloviny, takže pod rty je trojúhelník holý, v obou případech rovněž kníry nejsou spojeny s vousy. Busta, podle níž vznikla rytina a Mandíkova socha, byla vytvořena kolem roku 160. V Museo Capitolino v Římě je exemplář velmi podobný Barrierově rytině, ale prokazatelně se nejedná o tutéž sochu, protože byl objeven až roku 1701.
Pískovcová busta ženy (rovné vlasy uprostřed rozdělené, pallimu)., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády. Autor se těsně držel rytiny podle antické portrétní busty kdysi ve vile Doria-Pamphilj v Římě, kterou vytvořil D. Barriere (De Rossi 1665, pl. 78). Busta je dnes v Palazzo Doria v Římě, zobrazená žena je Julia Avita Mamaea, matka Alexandra Severa, který nastoupil na císařský trůn v roce 222, takže za něj Julia vládla jako Augusta (Calza 1977 č. 367 tab. CCIII). Julia Mamaea proslula svou tolerancí ke křesťanství, což by mohlo být důvodem jejího zařazení do výzdoby kroměřížské kolonády, ale o skutečné identitě zobrazené ženy se v 17. století nevědělo. Na na rytině je zobrazená žena chybně identifikována jako Iulia Cornelia Paula, první manželka císaře Elagabala, která se stala Augusta roku 220, ale na konci téhož roku byla zapuzena.
Pískovcová busta muže s knírem v římském pancíři a paludamentu., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády.
Pískovcová busta ženy (krátké vlnité vlasy, na hlavě čapka nebo síťka) v plášti odhalujícím ňadra., Perůtka, Togner 2009#, 131-132., and Socha je součástí čtyřiceti šesti bust nad arkádami kolonády.