Na soklu pískovcové sousoší, nahý muž, plnovous, kolem beder drapérie, na hlavě koruna. Oběma rukama drží vzpírající se nahou ženu, kolem beder má ovinutou drapérii., Poche 1978#, 312; Nejl 2006#, 54-61., and Pluto unášející Proserpinu.
Ilustrace ke Kaleidoskopu. Kompozice s motivy známých antických památek - keramika, socha, architektura., Bydžovská - Srp 2006, s.17, obr.7., and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Ve dvacátých letech Šíma publikoval v Rozpravách Aventina své postřehy z Paříže - Kaleidoskop, kde kresebně uplatnil motivy antických památek.
Původně východní, hlavní portál. Edikula s kruhovým záklenkem zdobeným zubořezem a vejcovcem. Ve cviklech troubící andělé. Edikulu tvořily dva sloupy (nedochované) na podstavci, oba podstavce byly vyzdobeny reliéfem ležícího putto. Za edikulovými sloupy bosované zdivo, nahoře zalamovaná římsa, nad římsou nástavec s reliéfem Vzkříšení Lazara, dnes ve věži kostela Matky boží., Matějka 1897;, and Poche 1977-1982, 2, 321
Na pomníku padlým vojákům (1914 - 1918) je na vysokém podstavci umístěn sarkofág., Medvey 1939, s. 77, 115., and Sochařská výzdoba pomníku je připomínkou antických římských sarkofágů, které byly též používány na území dnešní Budapešti, římské provincii Pannonii.
Na pomníku padlým vojákům (1914 - 1918) je na vysokém podstavci umístěn sarkofág., Medvey 1939, s. 77, 115., and Sochařská výzdoba pomníku je připomínkou antických římských sarkofágů, které byly též používány na území dnešní Budapešti, římské provincii Pannonii.
Pramen "Illyna voda" (Eliášův pramen), byl jako zázračný, uctívan srbskou menšinou usazenou v Pešti od konce 17. století. Nad pramenem byl v letech 1820-1848 zbudován malý chrámek zdobený na bočních stranách dvěma reliéfy. Stavba byla ve 20. století velmi poškozena, v letech 1989 - 1991 byla rekonstruována podle dobových dokumentů. Na pravé i levé boční stěně je umístěn reliéf se čtyřmi putti, kteří se vzájemně omývají léčivou vodou ze džbánů a z pramene (rekonstrukce: Vőrős Márta,1991). and Buza 1994, s. 21-25.
Pramen "Illyna voda" (Eliášův pramen), byl jako zázračný, uctívan srbskou menšinou usazenou v Pešti od konce 17. století. Nad pramenem byl v letech 1820-1848 zbudován malý chrámek zdobený na bočních stranách dvěma reliéfy. Stavba byla ve 20. století velmi poškozena, v letech 1989 - 1991 byla rekonstruována podle dobových dokumentů. Na pravé i levé boční stěně je umístěn reliéf se čtyřmi putti, kteří se vzájemně omývají léčivou vodou ze džbánů a z pramene (rekonstrukce: Vőrős Márta,1991). and Buza 1994, s. 21-25.
Slonivinový reliéf (19,5 x 14,5 cm): nahá Danaé polosedí na posteli v ložnici, od stropu z oblaku padá déšť mincí. Napravo stojí okřídlený genius a chytá mince do ruky, vepředu na zemi sedí putto a sbírá mince, v pozadí další putto, který mince chytá do misky. Pod postelí Danaé je myš., Fučíková 1997#, II/5, and K reliéfu existuje přípravná kresba (Stockholm, Nationalmuseum, Pfaff, Danaé). Genius a putti sbírající peníze padající z nebe ukazuje, že se nejednalo o zobrazení mýtu o Danaé, ale o alegorii všemocnosti peněz. V této funkci byl mýtus o Danaé běžně používán (srov. Karr 1978), mimo jiné i na Tizianově obraze, který císař Rudolf II. získal do svých pražských sbírek v roce 1600 a který mohl být podnětem ke vzniku Pfaffova reliéfu. K emblému publikovaném Typotiem v roce 1601 na tab. 17, 10 (Typotius 1601-1603, 1, fol. 19r) je připojeno motto "Omnia subiecta auro" (na emblému je rovněž putto sbírající peníze, což je motiv, který s antickým mýtem nijak nesouvisí). Moralistní tón naznačuje také myš pod postelí Danaé.
Pískovcová socha nahého mladíka, pravicí se opírá o luk, přes bedra aranžována drapérie, u pravé nohy pes., Poche 1978#, s. 335., Anděl 1984#, 294-296., Kopeček 1988#., Kořán 1999#, 123-124., and Socha byla restaurována. Dílo je připisováno Braunově dílně (Kořán), nebo Ignáci Michalovi Platzerovi. Podle Kořána (1999, 123-124) mužská figura představuje Helia a spolu s vedle stojící sochou Venuše má představovat alegorii Dne a Noci. Plastika však nepochybně představuje Venušina milence Adonida. Autor se dokonce inspiroval antickou plastikou (původně jen torzo), v době nálezu za Adonida považovanou. Sochu ze sbírky kardinála Mazarina, která byla tehdy známá jako Adonis, pro něho restauroval flámský sochař François Duquesnoy (+1643). Pak přešla do sbírky markýze de La Meilleraye, knížete de Mazarin, který dílo poškodil v záchvatu šílenství (1670). (Inventaire de tous les meubles du cardinal Mazarin, septembre 1653, no. 18).