Na fasádě věže nad portálem pás tří reliéfů zobrazujících Šalamounův soud, alegorii spravedlnosti a Zuzanu v lázni (kopie z roku 1931)., Chadraba 1989#, 49., and První doklad reliéfního cyklu na fasádě městského v českých zemích. domuReliéfní cykly byly v Itálii spíše na fasádách nádvoří, ve druhé polovině 16. století se po italském vzoru objevují reliéfní cykly na vnějších fasádách domů a zámků v Německu, odkud se tento způsob dekorace dostal do českých zemí.
Kresba: Venuše (polonahá) se obrací napravo, k Bacchovi (polonahý, věnec na hlavě), který jí podává číši vína. Bacchus sedí na oltáři?, za ním sud s vínem, před ním na zemi konvice. Za Venuší Amor s lukem, který ji objímá kolo ramene. Nalevo sedí Ceres (ve vlasech má obilné klasy, v napřažené pravici srp), obrací se k Venuši, u jejích nohou snop obilí a koš s ovocem. Výjev je zasazen do příroního rámce, pod stromem, přes jehož větev přehozena látka, takže vytváří stinný přístřešek. and Patrně narážka na Terentiovu průpovídku ze hry Kleštěnec: "Sine Cerere et Baccho friget Venus" (bez Cerery a Bakcha Venuše mrzne), čili bez chleba a vína mrzne láska.
Na soklu fontány sousoší dívky a labutě. Nahá mladá dívka sedí na zádech labutě, objímá její krk, labuť drží její levý loket v zobáku., Buza 1994, s. 53; Budapest köztéri 1998, s. 25, č. 29., and Autor vytvořil ještě druhou variantu sochy (beletes után). Narážka na mýtus o Lédě a Jupiterovi přeměněném v labuť je zřejmá, a to zejména zdůrazněnými genitáliemi labutě.
V čtyřech hlubokých okenních záklencích velkého gotického sálu v přízemí severního křídla jsou namalovány ve dvanácti polích osmiboké kazety s rozetami. Obdobnou výzdobu najdeme také v kutnohorském Hrádku z roku 1493 (viz Kutná Hora, Hrádek, iluzivní malba). Napodobení tohoto způsobu dekorace najdeme v Pardubicích v domě čp. 3 na Pernštýnském náměstí., Hrubý 2003#, 47., and Vzorem byly antické římské kazetové stropy s vpadlými panely v podobě čtverce, obdélníku nebo osmiúhelníku (lacunaria), které sloužily jako dekorativní prvek.
Citace: Urban...alegorickou scénu, zachycující v polabské krajině s dominantou hradu Kunětické Hory skupinu dvou Múz s tradičními atributy (paleta a štětec – malířství, housle – hudba) a jinocha s kladivem (symbolizujícího stavitele divadla), kteří sledují, jak jim personifikace Dramatu přináší darem maketu nového divadla. and Databáze: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=12913.1.2013).
Edikulový pravoúhlý portál tvořený pilastry na soklech s kompozitní hlavicí se lví hlavou na abaku. Sokly i dříky sloupů jsou zdobeny kandelábrovým motivem. Pilastry nesou zalamované kladí, ve vlysu jsou po stranách hlavy obrácené k sobě, nalevo vousatý muž s baretem na hlavě, patrně Vilém z Pernštejna; napravo Diana, charakterizovaná pohledem vzhůru, srpkem nad čele, vavřínovým věncem a pláštěm sepnutým na rameni. Ve vlysu je pernštejnský znak nesený dvěma putti uprostřed rozvilinového ornamentu s delfíny., Hrubý 2003#, 140-141., and Diana na levé straně vlysu mohla definovat postavu na druhé straně jako Apollóna. Jestliže muž s baretem v soudobém oděvu opravdu zobrazoval Vojtěcha z Pernštejna, mohl zde být zobrazen jako druhý Apollón, ochránce múz.
Budova od architekta Jindřicha Fialky postavena ve stylu novorenesančním, antikizující prvky v interiéru - mramorový dórský sloup komponovaný do zábradí Na fasádě v nikách postavy vědních oborů.
Na východní straně byl parapet mostu opatřen reliéfním vlysem, datum dokončení mostu je na destičce, kterou drží okřídlený putto umístěný na nalevo (tedy na východní straně) od vstupního portálu. Na první desce zleva je lev bojující s groteskním delfínem, dva groteskní delfíni jsou rovněž na třetí desce. Na osmé desce je groteskní muž (Tritón). and Hrubý 2003#, 150-154.
Edikulový portál z místního pískovce s bohatou sochařskou výzdobou, jež zčásti přechází ve volnou plastiku. Má kruhový záklenek s květovými kazetami v podhledu, ve cviklech bohatě zdobených listovím jsou okřídlení putti nesoucí kolčí štíty se znaky, kolčí štít je rovněž před svorníkem. Edikula je dvojitá, v pozadí jsou iónské pilastry, před něž jsou předloženy korintské polosloupy s kuželkovými dříky. Nad nimi je zalamované kladí, na jehož spodní straně jsou kazety s květy uprostřed. Na zalomené části vlysu nad sloupy jsou váza, ve vlysu mezi nimi je nápisová deska v rozvilinové ornamentice, do níž je nalevo zakomponována groteskní akantová žena (Néreovna) a napravo akantový muž (Tritón). Nad kladím je archivolta s rozvilinou se zakomponovanými čtyřmi putti v tunikách, uprostřed je kolčí štít za pernštejnským znakem, na helmu býčí hlava. Na obou stranách archivolty jsou putti s rolverkobvými štíty, nalevo se znakem Pernštejnů. Podle nápisu je portál z roku 1529 a na nynější místo byl osazen roku 1541., Hrubý 2003#, 131-140., and Portál má analogie především v portálu v Chomutově (1530). Edikulové portály s archivoltou jsou typické pro Toskánsko. Baňkovité sloupy odvozené z antického uměleckého řemesla byly populární v severní Itálii po celé 15.-16. století (Lombardie, zejména Como a Lugano), po roce 1500 se dostávají na sever od Alp a v českých zemích se prosadily ve dvacátých letech 16. století. Válcové sokly s plastickým dekorem oddělené od sloupu římsou jsou benátským motivem, pro tuto oblast je rovněž typická profilace archivolty a žlábkování říms.