Tapiserie (415 x 490 cm). Bitevní scéna na moři. V popředí římská veslice s vojáky útočícími na Antonia, stojí na palubě plachetnice, za ní záď lodi s odplouvající Kleopatrou., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (3900 x 1950 cm). Scéna v ktajině, vpravo dvě ženské figury, vlevo skupina hudebníků, na zemi sedí muž s korunou na hlavě, v obacích vůz tažený dvěma ptáky - božstvo., allegoria, Musica, and Část původní kompozice upravená pro potřeby meziokenního kusu. Patrně jiný námět, součást série, ve sbírce PH s názvem Námluvy.
Tapiserie (3750 x 2000 cm). Scéna v krajině: vlevo stojí mužská postava s korunou na hlavě, v popředí dvojice vlevo muž ve zbroji, vpravo žena ve zbroji, drží kopí na hlavě má přilbu, za ní vůz a stromy.
Tapiserie (416 x 334 cm). Figurální výjev v krajině na pozadí otevřeného stanu. Sedící královna Kleopatra přijímá vyslance římského senátu Dellia., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie ( 420 x 400 cm). Figurální scéna na pozadí otevřeného stanu. V popředí sedí Kleopatra, na klíně koš s ovocem, v pravici drží hada. Zleva dvě družky, v pozadí průhled do krajiny a vojáci., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (415 x 575 cm). Figurální scéna na břehu řeky. Po řece připlouvá loď s Kleopatrou a služebníky. Po břehu se k ní blíží Antonius na koni, Amor na něho vystřeluje šíp., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Tapiserie (413 x 690 cm). Antonius a Kleopatra projíždějí na voze taženém koňmi jásajícím davem., Bažantová 1990#, 204-205., and Tento výjev je jedním ze série bruselských tapiserií Historie Antonia a Kleopatry. Autorem kresebných návrhů (kol. roku 1650) byl Justus van Egmont (1601-1674), tkána byla v dílně Geraerta van Streckena a Iana van Leefdaela mezi lety 1650-1677). Série byla pravděpodobně zakoupena pro arcivévodu Leopolda Viléma v době jeho pobytu v Bruselu a pak byla součástí jeho sbírek. Od toku 1785 byla vedena v inventáři Pražského hradu v počtu osmi kusů až do roku 1876, kdy byla odvezena do Vídně. Po vyhlášení Československé republiky se cyklus vrátil na Pražský hrad (kromě výjevu Triumf Antonia a Kleopatry). K bruselskému cyklu tapiserií srov.: Standen, E. A., European Post-medieval Tapestries and Related Hangings in the Metropolitan Museum of Art, sv. 2, New York 1985, s. 206-217).
Vladislav II. Jagellonský měl ambiciozní plán přestavby Pražského hradu do podoby reprezentativního sídla. Architektovým hlavním dílem byla rekonstrukce královského paláce, při níž byl zbudován Vladislavský sál. Vnější průčelí této hlavní reprezentační prostory je inspirováno soudobým uměním Itálie, zprostředkovaným patrně Budínem, kde Vladislav od roku 1490 pobýval jako uherský král. Součástí Vladislavského sálu byly venkovní pavlače. Horní palvač byla ze sálu přístupná třemi šnekovitými schodišti a obepínala celou severní, východní a jižní fasádu, pravidelně rozmístěná okna umožňovala komunikaci s interiérem. Dolní pavlač probíhala podél celé severní fasády a vstupovalo se na ni dveřmi na obou koncích sálu, východní jsou vložena do jednodílného okna, takže tvoří jeho dolní polovinu., Menclová 1972#,1, 384-393., and V tehdejší Evropě nejrozlehleší sál zaklenutý bez použití středních podpěr. Monumentální měřítko bylo inspirováno italskou snahou o navázání na kolosální dimenze antických římských staveb. Dalším rysem inspirovaným antikou byly vyhlídkové pavlače. Podle Albertiho (De re aed. 5,17) mám mít vila na jih obrácené portiko umožňující vyhlídku do krajiny. Riedovou inspirací mohly být vyhlídkové pavlaže Palazzo Ducale v Urbinu z roku 1479.
Vladislavský sál měl na jižním průčelí tři velká okna a na východním konci jedno poloviční. Velká okna jsou dvoudílná s vloženým křížem, jsou lemována korintskými polosloupy s píšťalami v kanelách a stejný polosloup je i na dělícím pilířku. Hlavici polosloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Okna jsou pojata stejně jako na severní straně Vladislavského sálu, kde jsou však místo polosloupů pilastry, které pokračují pod podokenní římsou konzolami. Pilastry podepírají kladí s nezdobeným vlysem (kromě nápisu na východním okně). Na východní straně bylo jednodílné okno, jehož dolní část tvořil vstup na pavlač. Renesanční forma oken byla patrně inspirovaná Budínem, vyloženě neantickým prvkem jsou nejednotně utvářené hlavice., Menclová 1972#, 1, 384-393., and První antikizující okna v Praze.
Okna původně vedla na dvorek mezi Vladislavským sálem a kostelem Všech svatých, teprve roku 1580 kostel protažen až k sálu, takže okna vedou do kaple. Okna je třídílné, ve dvou patrech. V dolním patře jsou okna dvoudílná, v horním patře s vloženým křížem. V dolním patře jsou sloupy s antikizujícími korintskými hlavicemi, ale s gotickými tordovanými výžlabky. V horním patře jsou okna oddělena gotickými na koso postavenými pilastry, které jsou rovněž po stranách. Na vnější fasádě bylo okno lemováno obrovským oslím obloukem. Do oken byl roku 1598 vložen portál patrně od Giovani Gargioliho., Menclová 1972#, 1, 384-393., and Jedno z prvních antikizujících oken v Praze.