Mahenovo (Národní) divadlo v Brně. Architekti vídeňské kanceláře Fellner a Helmer v Rak-Uh. realizovali celkem 48 divadel. Korintské sloupy, na štítě Dionýsos na voze taženém lvy a panthery, géniové, múzy: zpěvu-Kaliopé, zpěvu a tragedie-Melpomené. Thálie, autor soch vídeňan Theodor Friedl (1842-1899), fasády sgrafito alegorie s putti vídeňan Adolf Roth.
Dvoupatrový objekt bývalého Besedního domu, na atice šest alegorických plastik, postavy z antické mytologie. V koncertním sále v úrovni druhého poschodí polofigury Atlantů. and Benešová 1984#, s. 163, obr. 112.
Kresba štětcem, olejová tempera na papíře (251 x 192 mm a 227 x 176 mm). Dvě studie mužského aktu s delfínem, plnovous, vlasy propleteny vodními rostlinami. and Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 34-35.
Kresba rudkou a černou křídou na kartonu (322 x 264 cm). Studie hlavy Apollóna., Kazlepka, Zlatohlávek 2009#, 26-27., and Jedná se patrně o studii ke kompozici Apollón a Marsyás.
Kresba (155 x 127 mm). Scéna v krajině, v popředí dvojice muž a žena - Apollń pronásleduje nymfu Dafné, jejíž ruce se mění ve větve vavřínu. Po levici nymfy sedí v rákosí postava říčního boha (vousy, nádoba s vytékající vodou)., Zlatohlávek 1997#, 332-333, č. LXIII., and Ve sbírce MG v Brně od roku 1942, původně sbírka Feldmann.
Kazeta na vrhcáby, hruškové dřevo (45 x 45 x 12 cm). Na víku reliéfní řezba, závod Atalanty a Hippomena. and Dřevořezba podle grafického listu z ilustrovaného vydání Ovidiových Metamorfóz (P. du Ryer, Magdalena van de Passe, Les Metamorphoses d'Ovide, En Latin Et François: Divisées En XV. Livres, Brusel 1677, s. 335).
Bydžovská, Srp 2006#, s. 29-30, obr. 14. Havlíková 2008. and Ve 20. a 30. letech 20. století byly narážky na antiku předmětem zájmu avantgardních umělců. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.Antickou inspiraci F. Šímy lze nalézt i v dílech, která zdánlivě na antickou ikonografii nenavazují. V tomto případě je tu odkaz na román Philippe Soupaulta - Negr (1927), jehož hlavní hrdina zabíjí prostitutku, kterou pojmenoval Evropa. Později mrtvé ženě posílá milostný dopis. Obraz je patrně reakcí na tento dopis (srv. též F. Šíma/P. J. Jouva, Kurva z Barcelony a J. Šíma, Torzo, 1927).