Pískovcová socha kráčejícího nahého muže (Marta ?) s urputným výrazem v tváři, fragment., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha Jupitera (vousy, vavřínový věnec), ve zdvižené pravici držel žezlo, u nohou orel., Neumann 1974#, 210-211., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha nahé Venuše, jednou rukou si drží ňadro, druhou ruku má položenu na hlavě Amora. Amor má zavázané oči a láme luk přes koleno., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Pískovcová socha nahého Vulkána (dlouhé rozcuchané vlasy, plnovous), dívá se nahoru, v pravici drží kladivo, vedle kovadlina. Levici si tiskne na hruď., Neumann 1974#, 210-211., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika. Braun pojal Vulkána stejně jako později ve Vrtbovské zahradě: jako božského umělce. Stojí opřený o atribut své profese, kladivo, okázale nedbá na svůj zevnějšek a hledí vzhůru, k nebesům, odkud přichází inspirace k jeho černému dílu. Božský zápal je naznačen také gestem levé ruky, kterou si tiskne na hruď.
Mědirytina ( 297 x 432 mm). Výjev v krajině na březích řeky Tibery. Uprostřed kompozice kůň skákající do řeky, v sedle dvě dívky, Cloelia a její družka, na obou březích řeky ženy s dětmi. V pozadí stany vojenského tábora., Zlatohlávek 1997#, 137, č. 68., and Rytina pochází ze sbírky Dietrichsteinů, ze zámku Libochovice. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ve sbírkách NG od roku 1945. Autor předlohy Polidoro Caldara (da Caravaggio), vydal Antonio Lafrery.
Kresba (40, 1 x 28, 8 cm): uprostřed symbolů narození a smrti tři předoucí Parky: nalevo mladá Klóthó drží nit s předenem, uprostřed Lachesis s vřetenem a napravo stará Atropos nůžkami ustřihuje nit života., Fučíková 1997#, I/143., Fusenig 2010#, č. 52, s. 176-177., and Předloha ke grafickému listu Aegidia Sadelera, který vydal v roce 1589 Joris Hoefnagel, jenž byl autorem ikonografického programu (srov. Praha, Nicomaxia Vitae). O Parkách srov. Exemplum: Parky (Moiry)
Mědirytina, 250 x 180 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí vlevo leží Péneios před skálou s vchodem do jeskyně. V pravé ruce opřené o nádobu s vodou drží roh hojnosti, v levé palmovou větev. Nad ním jeho dcera Dafné, která jej objímá kolem ramen. K dvojici přicházejí tři nahé nymfy, na hvách věnec, v rukách amfory., Zlatohlávek 1997#, 152, č.k. 82., and Později upravená deska (Ph Thomassino) podle G. Romana získaná do sbírek NG v roce 1958.
Bronzový odlitek (25, 7 cm). Na soklu figura stojící Diany, nahá, jen kolem boků drapérie, ve vlasech půlměsíc, přes rameno toulec se šípy, v pravé ruce luk opřený o zem, u pravé nohy pes., Chlíbec 2006#, 164-165, č. 72, obr. s. 165., and Bronzová plastika pochází z nostické sbírky antických brozů, kterou patrně shromáždil během svého italského pobytu František Václav Nostic-Rieneck (Chlíbec 2006, s. 25).
Slavíček 1993#, 215. and V nostické sbírce doloženo 1819, v roce 1945 převedeno do NG. Kopie podle Tiziana (originál: Edimburgh, The National Gallery of Scotland).
Malba na dubovém dřevě (124, 5 x 180 cm). Scéna v krajině s vodním tokem a koupajícími se nymfami a Dianou. Lovec Aktaión se psy vlevo. and Slavíček 1993#, 213-215.