Monumentální pískovcová socha (cca 4 m) klečícího Neptuna s mušlemi., 2007-05-01: http://www.prazskekasny.net/kasna.php?strana_id=52, and V letech 1871 -1888 byla na Vinohradech podle projektu Antonína Barvitia a Josefa Schulze postavena dvoupatrová novorenesanční vila, letní sídlo průmyslníka Moritze Gröbeho. V zahradě (dnes Havlíčkovy sady) v blízkosti vily byla zbudována umělá jeskyně (Jan Vorlíček) s kašnou, na níž byla umístěna socha Neptuna (Bohuslav Schnirch).
Dvoupatrový řadový dům postavila roku 1934 pro lékárníka Čeňka Řeháka firma V. Nekvasil. V klenáku hlavního portálu monogram ČŘ (Čeněk Řehák) a letopočet 1934. Nad vchodem do lékárny lékárenský znak (váhy a had), okna výkladců v přízemí nesou v klenácích plastiky mužských a ženských hlav (autor nezjištěn)., Baťková 1998, s. 750, and Výzdoba fasády se částečně vztahuje k živnosti majitele domu, který v něm provozoval lékárnu. Hlavy umístěné v klenácích oken však představují konkrétní osoby, a to rodinu majitele domu, ale ve společnosti postav z antické minulosti. První hlava na levé straně průčelí představuje boha Merkura (podle Praxitelova díla z let 350 - 330 př. Kr. z muzea v Olympii), dále je to Venuše a soudobé portréty (stavebník a jeho choť), jako poslední je fiktivní portrét řeckého filosofa Sókrata. Odkazy na antickou minulost v podobě konkrétních známých soch jsou ve třicátých letech poměrně vzácné.
Nárožní nájemní dům, čtyřpatrový. Nad portálem sokl se sochou Venuše., Analogie srov.: http://www.ncartmuseum.org/collections/highlights/european/italian/1600-1815/088_lrg.shtml (08.12.06), and Inspirací je antické zobrazení bohyně vystupující z lázně a přidržující si draperii na ňadrech. Tato plastika je zmenšenou kopií novoklasicistní sochy bohyně z roku 1810, tzv. Venere Italica, jejímž autorem byl Antonio Canova (1757 - 1822), dnes je ve sbírkách Palazzo Pitti (Galeria Palatina) ve Florencii. Canova se inspiroval antickou plastikou Venuše Medici, kterou roku 1802 z Florencie odvezl Napoleon. Nejedná se o její repliku, ale vlastní umělecké ztvárnění námětu. Socha, která Venuši Medici ve florentských sbírkách nahradila, okamžitě získala věhlas, jehož důsledkem byla řada replik, v samotném okruhu dílny tohoto sochaře, kde vznikly čtyři varianty díla v letech 1815 - 1822. Jedna z nich je například v muzeu North Carolina Museum of Art (inv.no. 919.839.6262). Odlitky a zmenšené repliky této sochy se z evropských galerií dostaly i do městských parků a jak dokládá pražská architektura i na fasádu nájemního domu.
Původně tvrz, Ferdinand I. dal přestavět na lovecký zámek, 1559-1561. Stavbu provedl a sgrafita nechal provést královský stavitel M. Borgorelli, usazený v Brandýse n.Labem. Nová brána, schodištová věž a sgrafita. and Poche 1980#, s. 173.
Dvě stojící ženské postavy, zahalené do drapérie, obě postavy mají na nohou slovanské krbce. Alegorie Opery, pravá ruka pozdvižená, drží hůlku, levá ruka tiskne k prsům lyru, ke které žena sklání hlavu (Terpisichoré). Alegorie Drama, pravá ruka na prsu, levá ruku spuštěná podél těla, zatnutá v pěst, tvář s dramatickou grimasou se otáčí k pravému rameni (Thaleia). Na podstavcích nápisy - Terpsichoré a Thaleia. and Pod vlivem Myslbekových soch Hudby a Oddanosti.
Pískovcová socha na podstavci, figura stojícího nahého muže s plnovousem, drapérie kolem těla, u nohou dva delfíni (poškozeny ruce, trojzubec chybí). and Původně v Podzámecké zahradě v Kroměříži, v roce 1835 převezena do obce Koválovice, pak do Přerova. Kolem roku 1930 na nádvoří přerovského zámku, pak v parku Michalov, pak v proluce ve Wilsonově ulici. Dnes pod zbytkem městských hradeb u zámku.
Pod balkonem prvního patra hlavního vchodu, dvě nadživotní pískovcové plastiky atlantů, nazí, kolem beder drapérie, nesou na ramenou balkon. Vlevo bezvousý muž - Atlás, vpravo muž s plnovousem - Herkules. and Kovařík 2006#, 39, 101-102.
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Figurální scéna v krajině na pozadí hořícího města. V popředí muž ve zbroji - Aeneás, nese starého muže - Anchíses, u jeho nohou krácí chlapec - Ascanius. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.