V přízemní místnosti původní barokní síň se štukovou a freskovou výzdobou na valené klenbě s lunetami. V lunetách mužské postavy s identifikačními nápisy - slavné antické osobnosti. Uprostřed štukového rámu sedící stařec, plnovous, na krku řetěz s mincí. Před ním na nízkém stolku lezí kniha, v ní založená stránka. Nad postavou nápis EVAGORAS., Jilík 2007#, 123-126., and V tomto případě nápis pravděpodobně odkazuje na hrdinu díla slavného antického řečníka Isokrata. Jedním z jeho nejslavnějších děl je Euagorás, chvalořeč na krále (v Salamině 410 – 374 př. Kr.), který byl zavražděn eunuchem. Isokrates glorifikoval činy tohoto kyperského despoty, ve svém díle jej vylíčil jako příkladného moudrého vladaře, jehož cílem bylo blaho státu a ochránce hellénské kultury, proto je zde zobrazen jako filosof s knihou.
V přízemní místnosti původní barokní síň se štukovou a freskovou výzdobou na valené klenbě s lunetami. V lunetách mužské postavy s identifikačními nápisy - slavní antičtí učenci. Sedící postava starého muýe s plnovousem, v pravé ruce drží rozevřenou knihu, po jeho pravici několik dalších knih. Nad ním nápis Galenus., Jilík 2007#, 123-126., and Významný řecký lékař Claudius Galenus z Bergama (129-199 po Kr.), osobní lékař Marka Aurelia, autor mnoha spisů o medicíně, farmakologii a filosofii (např. Lékařské umění, Praktická anatomie, Redukční dieta, O míšení a síle jednotlivých léků).
Nástěnná malba uprostřed stropu v ústřední místnosti lékárny. Ve zlaceném štukovém rámu dvě figury sedící u oltáře ve tvaru tamburu: vlevo vousatý muž s korunou na hlavě, podává si ruku s druhým vousatým mužem. Nad sedící dvojicí a pod oltářem nápis., Jilík 2007#, 123-126., and Ikonografický program výzdoby hlavní místnosti lékárny, kde se lékárník setkával se svými klienty, je velice ambiciózní. Lékárník Ignác Pilchowitz se do Uherského Hradiště přistěhoval z Olomouce, kde působil i malíř J. I. Sadler, který strop lékárny vymaloval. Pozadím ambiciózního ikonografického programu, který dokládá hluboké vzdělání objednavatele výmalby v historii medicíny, mohla být konkurence a dlouholetý profesní spor s Jezuitskou kolejní lékárnou v Uherském Hradišti. Kromě portrétní galerie významných antických lékařů a lékárníků to dokazuje i centrální výjev.Nápis pod oltářem stvrzuje, že muži, kteří si tu podávají ruce, jsou otec alchymie Hermés Trismegistus a otec medicíny Hyppokratés, autor nápisu je charakterizuje jako přátele. Oba učenci se však nikdy nemohli setkat, protože žili ve vzdáleném časovém období.Hermes Trismegistus (Mercurius ter Maximus, česky Hermés/Merkur Třikrátnejvětší) byl významnou postavou v dějinách alchymie, byl považován za jejího zakladatele. V některých legendách považován za vnuka boha Merkura. Tento mudrc, údajně Egypťan žijící ještě ve starozákonní biblické době, byl považován za boha písma, čísel a knih, za prvního chemika, mistra ovládajícího tajné nauky a čarodějná umění. Byl rovněž považován za zakladatele Hermetismu, jako jednoho z autorů díla Corpus Hermeticum. Ze sbírky anonymních řeckých theologicko-filosofických spisů se dochovalo jen osmnáct textů s výklady tajných náboženských, astrologických, magických a mystických nauk. Hermes Trismegistus je zde zmiňován. Dílo vznikalo během 1. stol. př. Kr. - 1. stol. po Kr. v Alexandrii. Hippokratés (narozen 460 př. Kr.) byl nejvýznamnějším představitelem řecké lékařské školy, nejslavnější lékař antického starověku (působil v letech 431-404 př. Kr.). Jeho etické zásady jsou vyjádřeny v tzv. hippokratovské přísaze, závazku lékaře dbát za všech okolností na blaho nemocného. Tyto etické zásady později formulovali Pythagorejci, dodnes přísahu skládají lékaři po dokončení svého vzdělání.
V přízemní místnosti původní barokní síň se štukovou a freskovou výzdobou na valené klenbě s lunetami. V lunetách mužské postavy s identifikačními nápisy - slavní antičtí lučenci. Sedící stařec s plnovousem, v levé ruce drží skleněnou baňku s tekutinou, na stolku vpravo karafa rostlina. Nad starcem nápis Theophrastus., Jilík 2007#, 123-126., and Theofrastus z Efesu (cca 371-286 př. Kr.), všestranný řecký učenec, žák Aristotela, kromě jiného autor prvního vědeckého díla o botanice.
Fasáda nové radnice, původně byly na průčelí mezi okny druhého patra čtyři alegorické postavy Ctností: Síla, Pracovitost, Spořivost a Spravedlnost. and Budova z roku 1892 doplněna v roce 1894 o sochařskou výzdobu, čtyři alegorické sochy však byly pro velmi špatný stav zachování v roce 1958 odstraněny.
Fasáda nové radnice po stranách portálu nesou balkon nad vchodem figury dvou atlantů. and Budova z roku 1892 doplněna v roce 1894 o sochařskou výzdobu.
Kašna s pískovcovou sochou, Uprostřed nádrže sloup, na něm stojící postava nahého muže s vousem, levá noha stojí na nádobě s vodou, kolem těla drapérie, na hlavě koruna, v pravici drží trojzubec.
Socha dívky, spínající si oděv, dříve nazývané Hébé, byla původně umístěna na kašně zbudované na Kapisztrán tér, po roce 1922 byla přemístěna na Hess András tér 2, v roce 1936 zde byla ve dvoře budovy, po roce 1945 byla v muzeu v Nagytétény a posléze byla přemístěna na dnešní místo., Budapesti köztéri 1987, č.k. 62; Rajna 1989, č. 0177, and Bronzová plastika od neznámého (snad maďarského) kovolijce, je kopií antické sochy Diany z Gabií. Předlohou je mramorová plastika, replika podle řeckého originálu vytvořeného Praxitelem, tzv. Artemis Brauronia (Artémis nebo Diane de Gabies (Itálie), dnes Louvre (srov. Haskel-Penny 1981, č.k. 30). Původní socha byla darovaná roku 346 - 345 na Akropol v Athénách. Později byla dokumentována graficky, byly podle ní vytvářeny repliky z bronzu, sádry, v různých velikostech a umísťovány hlavně na kašny (například podobná kopie je dnes ve francouzském městě Raon L´ Etape, na nádvoří radnice, tuto sochu zachytil v kresbě Gustav Moreau).
Socha dívky, spínající si oděv, dříve nazývané Hébé, byla původně umístěna na kašně zbudované na Kapisztrán tér, po roce 1922 byla přemístěna na Hess András tér 2, v roce 1936 zde byla ve dvoře budovy, po roce 1945 byla v muzeu v Nagytétény a posléze byla přemístěna na dnešní místo., Budapesti köztéri 1987, č.k. 62; Rajna 1989, č. 0177, and Bronzová plastika od neznámého (snad maďarského) kovolijce, je kopií antické sochy Diany z Gabií. Předlohou je mramorová plastika, replika podle řeckého originálu vytvořeného Praxitelem, tzv. Artemis Brauronia (Artémis nebo Diane de Gabies (Itálie), dnes Louvre (srov. Haskel-Penny 1981, č.k. 30). Původní socha byla darovaná roku 346 - 345 na Akropol v Athénách. Později byla dokumentována graficky, byly podle ní vytvářeny repliky z bronzu, sádry, v různých velikostech a umísťovány hlavně na kašny (například podobná kopie je dnes ve francouzském městě Raon L´ Etape, na nádvoří radnice, tuto sochu zachytil v kresbě Gustav Moreau).