Orfeus (vavřínový věnec, antikizující oděv) sedí v lese u potoka a hraje na harfu zvířatům, v popředí panter, pes a lev, nad Orfeem pár strak, v pozadí labuť. and Protějšek k obrazu tvořil Apollón stahující Marsya z kůže (dnes ztracený).
Vliv francouzské poitouské a severoburgundské plastiky v duchu pozdně antického stylu: portál patrové kaple s předsíní francouzského typu (z konce 12.století). Figurální i palmetové motivy archivolt, hlavice sloupků se šikmo postavenými palmetami (pozdně antický motiv)
Pískovcová socha, v míse kašny pilíř s městkým znakem, figura nahé ženy sedící na skalisku, kolem těla drapérie, u levého boku roh hojnosti s ovocem, u pravého boku nádoba s vytékající vodou.
Barokní zahradní pavilon (autorem je patrně Giovanni Battista Alliprandi), střední síň oválného půdorysu, po stranách dvojice menších místností na půdorysu čtverce. Po čtyři obvodu niky zakončené v klenbě štukovou mušlí a jedna široká nika s nádrží Fragmenty maleb, dále štuková a malířská výzdoba, motivy fantastické architektury - ruiny, mythologie, neuvedeno jaká. and Poche 4, s. 340.
Žatec, Divadlo, Apoteóza města a jeho šťastného života, Oskar Brázda, 1948, Databáze : http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=opona&id=25313. 1. 2013)., and Valenta, Jiří (ed.): Malované opony divadel českých zemí. Praha, NIPOS 2010, s. 152, 153 Citace databáze: Alegorické seskupení, v úrodné krajině žena s chmelovým věncem, k ní shlížející vojín, žena se snopem, na tácu město, optimistická budoucnost, vznášející se andílci Brázda v oponě uplatnil své tvůrčí a životní zkušenosti obdivovatele vitalistického klasicismu, pro který zůstával po léta svého tvůrčího života v Římě, dosti blízko fašistické kultuře. Celé řešení opony čerpá ze schémat apotheos, především barokních světců. V sekularizované apotheose života poválečného města se z vojáka stává zedník.
Pískovcová socha nahého mladíka a dívky. Mladík stojí, levá ruka zdvižená, pravá přidržuje drapérii na boku, u levé nohy orel. Dívka stojí s pravou rukou zdviženou na temeno hlavy pokryté rouškou, v levé ruce drží za zády dýku, u její pravé nohy panter., Matějček 1923#, s. 32; Pražské vily 2007, s. 54-55., and Původně byly umístěny na vysokých pylonech před na jižní stranou vily Bianca továrníka Bondyho (na místě dnes nahrazeny kopiemi: Praha 6, Bubeneč, ul. Pod Kaštany 19, čp. 49/XIX). Plastiky představují personifikaci dne a noci. Autor postavy ztvárnil tak, aby jejich vzhled působil anticky, přestože se nedrží konkrétních antických vzorů.Ideové kořeny zobrazení cyklicky se opakujících dějů (roční doby, den a noc, cyklus života a smrti) sahají do antiky, kde však postavy Dne a Noci byly ženy. Noc (Nix) se spojila s bohem temnoty (Erebus) a porodila Den (Hemera). V poantickém umění nahradila ženy dvojce muže a ženy, např. Michelangelo (Soumrak a Úsvit) pro náhrobek Giuliana de Medici, 1526 -1533. Štursa k postavám připojil atributy. Mladíka věnčeného vavřínem doprovází orel, který symbolizuje vzduch a slunce, dívku střeží panter, symbol noci, dýka, kterou dívka ukrývá za zády, evokuje nebezpečí skrývající se ve tmě.
Bronzová soška (81 cm): Íkaros padá bezvládně na zem, křídla mu již odpadla z rukou., Mžyková 1994#, s. 105 č. 69., and Soška patří de série děl, v nichž Štursa reflektoval své zážitky ze světové války.