Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí iluzivní architektura s obdélnou balustrádou, kterou nese šest postav atlantů v podobě polofigur., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., and Mádl 2011#, 366, 370.
Ve výklenku sala terreny, pískovcová socha, žena s obilnými klasy - Cérés., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Jednou chybějící postavou (dnes stojí v interiéru sala terreny) je patrně tato Cérés.
V interiéru sala terreny, ve výklenku, stojící žena s květinami - Flóra., Poche 1977#, s. 248-249., Slavíčková 1991#., and Na terase glorietu bylo původně umístěno sedm ženských figur (dnes pouze pět). Flóra dnes ve výklenku sala terreny.
Strop a stěny sala terreny v zámecké zahradě jsou zdobeny nástěnnou malbou. Strop zdobí figurální výjev v oválném medailonu rámovaném věncem z listoví a plodů. Z levé strany přijíždí vůz tažený třemi koňmi, ve voze mladík, v oblacích putti, v popředí zleva Jitřenka a Amor s květinovým věncem na hlavě drží labuť (symbol Venuše), v pozadí Psyché a dvě Héliovny, na pravé straně dvě ženské postavy (Klymené a Héliovna)., Poche 1977#, 248., Slavíčková 1991#., Togner 2010#, 63-64., Mádl 2011#, 366, 370., and Výjev je v literatuře považován za zobrazení Apollóna na slunečním voze. Zobrazuje však příběh Hélia a jeho milenky Klymeny, dcery Titána Ókeana a matky Faetóna. Jízdě přihlížejí jeho dcery Héliovny, jejich matka a další božstva - Psýché, Amor (s labutí jako symbolem Venuše), Jitřenka (Éós), okřídlená bohyně ranních červánků.
Na kamenném zábradlí terasy zahradní zdi i na terase Glorietu ve východní části jižní zahrady (nazývaného též Čajový pavilon), jsou osazeny alegorické plastiky. Na zábradlí zdi Růžové zahrady tři figury. Nahý vousatý muž držící dítě - Saturn., Poche 1977#, s. 248-249., and Slavíčková 1991#.
Kamenné zábradlí zahradní zdi i terasa Glorietu ve východní části jižní zahrady, nazývaného též Čajový pavilon, jsou zdobeny sedmi alegorickými plastikami od neznámého autora. Na zábradlí tři figury: Saturn, Minerva, Vulkán. Na zábradlí glorietu je dnes pouze pět ženských figur. V průčelí Flóra, Ceses, Venuše a Pomona. Na straně obrácené k městu žena s hadem, levá noha nakročená na cistu misticu (Cérés?). Na střeše glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici bojovníka (původně se štítem a mečem). Další figury jsou umístěny v interiéru salla terreny: Pomona Venuše, Cérés, Proserpina? (atributy chybí) a ve výklenku na nádvoří zámku, žena držící želvu., Hrady, zámky a tvrze v Čechách na Moravě a ve Slezsku - Severní Čechy., Slavíčková 1991#., and Z původních plastik jsou dnes osazeny kopie, některé originály jsou umístěny v prostorách salla terreny. Představují antická božstva:
Na atice glorietu dvě mužské figury v zrcadlově převrácené pozici útočícího bojovníka s mečem v pravici (původně též se štítem v levici)., Slavíčková 1991#., and Původní atributy - meč a štít, dnes chybí. Figury válečníků jsou inspirovány antickou mramorovou plastikou, tzv. bojovníka (mylně též gladiátora) Borghese, která byla v 17. - 18. století velmi dobře známá z rytin. Plastika z Děčína má v pravé ruce meč a v levé ruce měla nad hlavou štít, oproti originálu místo stromu u pravé nohy má kolem beder svěšenou drapérii. Antická plastika byla nalezena ve střední Itálii v Nettuno (ve vile Neptuna) u Porto d´Anzio před rokem 1611 a stala se pak od roku 1613 součástí sbírek ve vile Borghese v Římě. Camillo Borghese ji roku 1807 prodal Napoleonovi. Dnes je uložena ve sbírkách pařížského Louvre (Ma 527, mramor, 1.69 cm, doplněno pravé rameno a ucho). Autorem bojovníka byl Agasiás z Efesu, syn Dósitheův v 1. století př. Kr. V 18. století byla plastika velmi obdivována a sochaři hojně kopírována jako ukázka proporčního kánonu. Bylo vyrobeno několik bronzových odlitků a mramorových kopií (Paříž, Florencie). V Louvru je kromě originálu i kopie z roku 1683 od Nicolase Costou (1658 - 1733), další kopie z 18. století, doplněná o draperii a trofeje pod nohama bojovníka, je také v Musée Lorrain v Nancy. Pro anglického krále Karla I. vytvořil francouzský sochař Hubert Le Sueur v Římě roku 1631odlitek, byl pak umístěn ve Whitehall. Další kopie byly v majetku některých příslušníků anglických šlechtických rodů (Green Court, Knole v hrabství Kent, Castle Howard). V 18. století byly také vyráběny kovové odlitky této plastiky (Lützschenaer Schlossgarten, u Lipska). Sádrový odlitek byl též od 19. století nedílnou součástí sbírek antických sádrových odlitků. Kromě replik antické plastiky, existovala i díla sochařů, kteří s předlohou zacházeli volněji, například sochy nad bránou hlavního vchodu do zámku Charlottenburg v Berlíně.
Na kamenném zábradlí terasy zahradní zdi i na terase Glorietu ve východní části jižní zahrady (nazývaného též Čajový pavilon), jsou osazeny alegorické plastiky. Na zábradlí zdi Růžové zahrady tři figury: muž v pravé ruce drží kladivo - Vulkán., Poche 1977#, s. 248-249., and Slavíčková 1991#.