Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. Poprvé tento princip u nás použit v posledním patře zámku, kde je navíc arkáda prolomena na obě strany a spojená s okolím nádvořím (podobně v Telči). Rozevřená trojkřídlá dispozice arkády, jejíž sloupový ochoz se otevírá ven se objevuje v římském umění v 1. století po Kr. U nás v Opočně, Nelahozevsi, Račicích, Velkých Losinách, Moravské Třebové. and Antika a česká kultura, 1978, s. 298; Moravskotřebovské vlastivědné listy 9/1998; Jana Martínková, Přednáška dne 12. září 1998 v prostorách zámku-http://www.ksmt.wz.cz/Zamek_historie.htm
Na druhém nádvoří sloupové arkády na třech stranách (1562), ve třech patrech nad sebou: sloupy toskánské, korintské, ionské; na sloupech reliéfy. Sluneční hodiny (1592-1593) a rustikový portál.
V renesanční části zámku (1566-1614), arkády druhého horního dvora po 1566, věž 1570. Původní zachovaná renesanční místnost v 1. patře jižního křídla s povalovým stropem. and Poche 1978#, s. 447; Náchod, Státní zámek a okolí, Praha
Nový Studenec býval sídlem panství Studenec, dnes součást města Ždírec nad Doubravou. Renezanční zámek byl postaven na místě středověké tvrze v letech 1593 až 1597. Renesanční zámek z roku 1612. Hlavní průčelí se sloupovým mramorovým portálem s fig. reliéfy, dat. 1612, v nádvoří půlkruh. arkády bohatá figurální reliéfní výzdoba and UmPamČ 2, s. 510
Patricijský dům z doby po roce 1575. Starověké vzory - období pozdně římské: prolomení domovní fasády arkádou. V římském umění 5. - 6. století se lodžie objevuje v průčelí, a to nad vysokým masívním přízemím mezi nárožními rizality, nebo ve dvou podlažích, přičemž arkáda horní má zrychlený rytmus a menší měřítko; bývá bez hmotného omezení nebo sevřena zdivem na rozích. Toto řešení má předstupně v době kolem r. 100 př.Kr. a zprostředkovaně (Theodorichův palác v Galetě) se udrželo až do doby románské v Benátské republice, ale i v biskupském paláci v Záaplí v Kolíně nad Rýnem. and Varcl 1978#, s. 298.
Klášter, pak Ferdinand I. vlastník, dal jako zástavu Volfu Krajířovi z Krajku, ale radikální přestavbu do podoby zámku až 1577 Kryštof z Althanu, dvoupatrový arkádový ochoz kolem dvou křídel, lodžie toskánského typu.