Ilustrace v díle Speculum humanae salvationis - Sibyla a císař Octavianus Augustus...............................................Věštby Sybill- Na jejich naléhání povolal věštkyni Sibyllu a chtěl se z jejích věšteb dovědět, zda se někdy na světě narodí někdo větší než on. Když tedy v den Narození Páně svolal radu stran té věci a Sibylla se sama v císařově komnatě zabývala věštbami, v poledne se kolem slunce ukázal zlatý kruh a uprostřed kruhu překrásná dívka, chovající na klíně dítě. Sibylla to ukázala císaři. Když se císař tomu úkazu velmi podivoval, uslyšel hlas, který mu říkal: "Toto je ara coeli - oltář nebe." A Sibylla mu řekla: "Tento chlapec je větší než ty, proto se mu klaň." and Stejskal 1970#, s. 39-60.
Podle Stejskal 2001: Speculum humanae salvationis - rukopis s miniaturou zobrazující Sibylino proroctví císaři Augustovi. kap. 8. Do Prahy se rukopis dostal již ve středověku. Vlevo císař Augustus v majestátě s žezlem trůní, vedle sedí Sibyla s rouškou na hlavě, nad jejich hlavami zjevení: nad Augustem mnohocípá hvězda s lidským obličejem, nad Sibylou medailon s vepsanou postavou P. MArie s dítětem, Marie podává děcku stonek se třemi květy (možná narážka na píseň Šalamounovu (1, 11; 7, 11-12). and Stejskal 2001#, s. 112.
Kodex: Zobrazení Sibylina proroctví císaři Augustovi v Speculum humanae salvationis -v Čechách vznikly dvě desítky rukopisů tohohoto díla. Stejskal tuto kresbu připisuje dílně Mistra křižovnického brevíře dat. 1356. Zobrazen vlevo Augustus na trůně s korunou a pozdviženou pravicí vzhůru ke zjevení nad Sibylou, vpravo na syndronu s podestou Sibyla s rouškou na hlavě, v levé ruce jablko (symbol zeměkoule), nad postavami oblaka, nad Augustem prázdný kroužek, Sibylou P.Marie s dítětem v medailonu., Podlaha 1903#, s. 99., and Stejskal 2001#, s. 113.
Pískovcová kašna s fontánou. Spodní nádrž zdobená festony, lvími hlavami, maskarony a kartušemi s císařským monogramem "L" (Leopold I.). Dolní nádrž podepírají figury bohů: Merkur (okřídlené střevíce a čapka), Vulkán (kladivo, kovadlina), Neptun (delfín), Herkules (kyj, lví kůže), horní nádrž nesou dva Tritoni.
Obrazy s fiktivními podobiznami Karlových předchůdců, tzv. Lucemburská portrétní galerie (nedochovaná), zdobila stěny velkého sálu Pražského Hradu, který na místě Vladislavského sálu dal Karel IV. zbudovat kolem roku 1355., Bažant 2003#, 134-138., and Malby byly mezi lety 1422 až 1575 zničeny a autentičnost dochovaných renesančních kopií byla zpochybněna. Doprovodné nápisy byly zčásti publikovány roku 1534, při archeologickém průzkumu byly však nalezeny pouze dva nápisy k obrazům Karlových předchůdců na císařském trůně - č. 68 (byzantský císař Lev IV) a č. 81. (císař Karel IV. Tlustý). Cyklus římských císařů, řada fiktivních podobizen, zde začínal Noem, dále byl zobrazen Priamos, Aeneas a další panovníci až po Karla IV. Galerie obsahující stovku podobizen začínala portréty vládců čtyř světových monarchií: babylónského Nina (východ), makedonského Alexandra Velikého (sever), kartaginského Toly (jih) a Romula (západ), potom následovali římští panovníci od Caesara (nebo od Oktaviana Augusta) až po Konstantina Velikého, dále třicetpět byzantských císařů a západní císaři od Karla Velikého až do současnosti. Hlavním posláním galerie bylo zdůraznit kontinuitu středověkého císařství římského a antické říše římské vycházející z teze o "přenosu císařství" ("translatio imperii"). Brabantský vyslanec Edmund de Dynter popisuje, jak u příležitosti jeho přijetí na Pražském hradě nebo na Karlštejně mu Václav IV. osobně ukázal malby se svým rodokmenem sahajícím až do antické Tróje.