Olej na plátně. and Kolářová, E., Zámecká obrazárna knížat Lichnovských, in: Sborník Národního památkového ústavu v Ostravě. Ostrava : Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště v Ostravě, 2005, s. 62-64.
mramorová kropenka v kapli z románské sloupové hlavice, 2.pol. 11. stol (Torcello (?), Šest románských reliéfů v předsíni kaple: zajíc s dravcem, vítězný orel, zajíc napadený dravým ptákem, dva kohouti, jezdec s ptákem, muž s vahadlem ze 2. pol. 12. století, údajně Torcello. and Poche 1982#, s. 484-485.
Edikulový portál s pravoúhlým ostěním. V pilastrech po stranách kandelábrová ornamentika přerušená štítky s monogramem kameníka (MB). V nadpraží dva gryfové a mezi nimi polopostava měšťana s nápisem "Skrzitek" a štítkem s krejčovskými nůžkami. V zalomeném kladí nad pilastry postavy ženy (nalevo) a muže (napravo), uprostřed pernštejnský znak a znak města lemují nápisovou desku nesenou andělem. V římse rozvilina. Portál byl do podloubí osazen druhotně., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 65, obr. s. 152., and Portál je součástí série vytvořené ve čtyřicátých letech místními kameníky jako ohlas portálů Stanislava Thurza, Jana z Pernštejna a portálů v Olomouci a Prostějově.
Hrad 1465, Cimburkové, Jan z Pernštejna 1514, přestavba do 1547. 1572 byly malované stropy, dnes fragmenty v muzeu, , arkádové nádvoří asi 1562, poslední úpravy 1595-1609. sloupy reliéfní ornament a plastické figury. 1612-1621 štuky v jižním křídle. dnes městský úřad, 3 patrový arkádový dvůr dnes zastřešený. nejvýznamnější příklad pozdní renesance na Moravě.
Hřbitov Kerepesi (Kerepesi temető, Fiumei úti nemzeti sírkert) je jeden z nejstarších hřbitovů v Budapešti, byl založen roku 1847. Na rozloze 56 ha půdy je umístěno množství sochařských náhrobků, mezi nimi též řady významných kulturních a politických osobností. Možstvím zdobných náhrobků je budapešťský hřbitov přirovnáván k pařížskému hřbitovu Pere-Lachaise. and Od 2. poloviny 18. století, novoklasicismus, inspirovaný antickými vzory, ovlivnil v evropském umění i hřbitovní sochařskou výzdobu. Na místo kostlivců a lebek se na hrobech začínají hojně objevovat mladíci (okřídlení i bez křídel) - géniové Spánku a Smrti (někdy s převrácenou pochodní v ruce) a meditující postavy žen v antické drapérii. Antickou formu mají i náhrobky v podobě chrámu. Doslovné citace snadno dostupných uměleckých děl minulosti (muzejní sbírky, repliky, kopie, sádrové odlitky) na konci 18. století vystřídaly pokusy o vlastní tvorbu. Antické vzory jsou citovány jen vágně, nebo naopak jsou naplněny novým složitým obsahem. Nahé lidské tělo představovalo ideál "krásné smrti". Nicméně původně nahé antické sochy jsou nyní oblečeny a jejich atributy je posouvají do jiné roviny. Postavy u náhrobku již nejsou truchlícími pozůstalými, ale poukazují na profesi, nebo zásluhy zemřelého. Například antická nahá Venuše z Capue shlížející se v manželově štítě, se změnila v meditující alegorickou figuru, oblečenou Viktorii, nebo Ctnost, píšící na štít, nebo čtoucí zápis o slavných činech zemřelého. Pod vlivem nálezů řeckých pohřebních stél se také na středoevropských hřbitovech 19. století objevují náhrobky ve tvaru antické stély s figurálním reliéfem, kde postavy jsou zobrazeny v antických postojích, oděvech a účesech - motiv je inspirovaný řeckou kulturou, ale postavy mají atributy současnosti (ozubené kolo). Z antiky přetrvává i celkový postoj ke smrti - zesnulý nemusí být zobrazen, hlavní je náznak pohřebního kultu, tedy pozůstalí, kteří se důstojně vyrovnávají se smrtí milované osoby (manželé, dítě). Sochařský náhrobek nemusí být nutně zdoben figurami (Erós, putto, génius, plačka, Ctnost, Viktorie), často se objevuje jen symbolická forma - motiv antického sloupu, vázy, urny, sarkofágu, obelisku. Vedle náhrobků se objevují také monumentální stavby budované nad hroby významných osobností - mauzolea.Na budapešťském hřbitově prvky novoklasicismu a zájem o antiku dlouho přetrvávají po celé 19. a dokonce i do 20. století. Dobrým příkladem může být například hrob Etelky Berényi z roku 2001, který je zdoben antickou hlavou, patrně variací na hlavu Athény Lemnia nebo básnířky Sapfó.
Náhrobek s vysokým reliéfem - stojící ženská postava v antické drapérii, loučí se s mužskou postavou v drapérii, která se sklání k jejím rukám. Náhrobek je završen ve čtyřech rozích motivem akrotérie., http://www.bparchiv.hu/magyar/kiadvany/bpn/25/adat011.html (14.06.2006), and Plány Ervin (1885-1916) byl akademický malíř.
Žena zahalená v drapérii s věncem v ruce. Na vrcholu náhrobku urna., http://epa.oszk.hu/00000/00003/00020/adat012.htm (13. 06. 2006), and Žena zahalená drapérií je v Evropě velmi častým motivem novoklasicistní náhrobní plastiky po roce 1800. Původem je postava plačky dědictvím antického Řecka, nalezneme je na stélách nebo pohřebních malovaných vázách. Urna, podobně jako sarkofág, je připomínkou starověké nádoby na popel zemřelého. V průběhu 18. století se objevuje jako meditační objekt, nejčastěji v souvislosti se ženskou postavou. V kontextu umění 19. století může tvarem připomínat i vázu na květiny, je to jeden z nejčastějších motivů sochařského náhrobku novoklasicismu. Velenczei Hauszmann Alajos (1847-1926) byl architekt a univerzitní profesor.