Původně německé gymnázium, 1862 od 1949 JAMU, novorenesanční objekt volně stojící od Eduard van der Null (1812-1868) a August Siccardsburg (1813-1868). Bohatá římsa s karyatidami, sochy Jos. Břenk (1820-1878).
Na zahradním průčelí budovy, nad portálkem s přízední nikou v přízemí, na vrcholu štítu průčelí stojící oblečená ženská postava - Štěstěna., Panoch 2009#, 24-27., Šmahel 2011#, 34-44., and Socha byla těžce poškozená (chybějící části, hlava, ruka) proto byla roku 1986 snesena, dnes je údajně v Regionálním muzeu v Chrudimi.
Heinrich Magirius, Die Semperoper zu Dresden, Edition Leipzig, 2000; Daniel Jacob, Skulpturenführer Dresden, 2011. and Das von Gottfried Semper geschaffene 1. Opernhaus (das sogenannte Hoftheater) brannte 1865 ab, nach Sempers Plänen wurde von 1871-1878 ein neues Opernhaus (das zweite) errichtet. Gottfried Semper war allerdings zu dieser Zeit nicht mehr in Dreden, sein Sohn Manfred übernahm die Bauleitung. Auch das 2. Opernhaus wurde zerstört und brannte vollständig aus, diesmal durch die verheerenden Bombardements des zweiten Weltkriegs. Am 13. Februar 1985, genau 40 Jahre nach der Zerstörung, konnte das originalgetreu wiederaufgebaute (nunmehr dritte) Haus an dieser Stelle mit der Oper "Der Freischütz" wiedereröffnet werden. Die Dresdner "Semperoper" ist eines der schönsten Opernhäuser der Welt.
Volně stojící třípatrová budova se středovým rizalitem, završeným štítem. Balustráda s gryfy, akroteriemi a dekorativními vázami. Fasádu člení dórské, ionské a korintské sloupy a niky. Pod štítem rizalitu čtyři plastiky a dva medailony s portréty slavných umělců, vědců a pedagogů s nápisy. Na fasádě hlavního průčelí v přízemí monumentální amfory, plastiky v prvním a druhém patře v bočních nikách (po jedné na každé straně).Volně stojící klasicistní třípatrová budova se středovým rizalitem, završeným štítem. Balustráda s gryfy, akroteriemi a dekorativními vázami. Fasádu člení dórské, ionské a korintské sloupy a niky. V nikách přízemí dvojice antikizujících váz, v patrech plastiky - alegorie věd, architektury a sochařství, obchodu a víry (náboženství). Pod štítem rizalitu čtyři plastiky a dva medailony s portréty slavných umělců, vědců a pedagogů s nápisy. and Benešová 1984, s. 163, obr. 110, pozn. 191. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1999, sv. 2, s. 235-236. http://home.tiscali.cz/alekan/justicka2/budova.htm (19.04. 2009).
Na vysokém kamenném soklu je umístěna litinová socha bohyně Ceres. Plastika je provedena v klasicistním duchu. Postava je zahalena do volné splývavé bohatě zřasené drapérie. Levou nohu má lehce vykročenou dopředu, pravou ruku opřenou v bok a v levé ruce drží roh hojnosti. Hlavu zdobí věnec klasů. Na dnešní místo byla plastika přenesena roku 1876. Socha byla odlita roku 1862 v železárnách v Blansku. Plastiku dal ulít měšťan Karel Demel pro kašnu na Dolním nám. [34] Do Městských sadů byla přenesena i s původním soklem a umístěna v místech, kde stával tzv. Chrám přátelství .[35] Socha byla v roce 1977 restaurována a od roku 1979 je zapsaná ve státním seznamu kulturních památek. Socha měla původně v pravé ruce srp a u pravé nohy snop obilí. Tyto doplňky byli rovněž litinové. Památka se dochovala v relativně dobrém stavu. Ačkoliv byla při posledním restaurátorském zásahu pravděpodobně opatřena ochranným konzervačním nátěrem, dnes je opět napadena korozí. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 5