Neorenesanční budova (dnes budova pojišťovny, "Holland Biztosító székháza") původně navržená architektem Kallinou, s balkonem nad portálem, který nesou postavy dvou svalnatých nahých mužů (autor Leó Fessler), stojících na soklech zdobených lvími hlavami. Postava na levé straně drží v ruce jablko., Medvey, 1939, s. 59; Déry 1991, s. 60; Török 1997, s. 127., and V tomto případě může být naznačena souvislost s řeckým mýtem, v němž hraje spolu s Atlantem roli i Herkules, jehož atributem byl lev (lví hlavy na soklech). Patrně jsou zde zobrazeny obě postavy současně. Atlás byl původně podle řecké mythologie Titán, který držel na svých plecích sloupy podpírající nebeskou klenbu. Krátce jej zastoupil Herkules (postava držící jablko), když mu Titán pomáhal získat jablka Hesperidek. Socha v podobě Atlanta tvořila již od antiky architektonický opěrný prvek. V pozdějších slohových obdobích byl Atlás a Herkules jako architektonický sochařský prvek vzájemně zaměňován.
Čtyřpatrová nárožní budova směřující do náměstí, v rohovém průčelí nad vchodem v nikách dvě plastiky, vlevo stojící postava muže s kyjem (Herkules), vpravo nahá mladá žena, v pravé ruce drží skloněnou palmovou ratolest, levá ruka spočívá na ňadru (Plodnost, nebo Čistota). and Obě plastiky se inspirují antikou, postava muže představuje Herkula, postava nahé ženy s palmovou ratolestí a rukou spočívající na ňadru je patrně personifikací plodnosti nebo čistoty
Gotická brána byla vyzdobena groteskními tvářemi, mezi něž byl začleněn autoportrét Antona Pilgrama a patrně též jeho pomocníka. Na atice brány byly po stranách dvě nahé postavy, nalevo byl Herkules charakterizovaný kyjem., Chamonikola 1999#, 71-73., and Nejstarší doklad umístění sochy Herkula na městskou bránu v českých zemích, jedny z nejstarších sochařských autoportrétů.
Nárožní čtyřpodlažní budova, postavená v neorenesančním historizujícím stylu, původně budova hlavní celnice (Fövámház), dnes Vysoká škola ekonomická (Budapest University of Economic / Budapesti Corvinus Egyetem). Bohatá sochařská výzdoba (22 soch, reliéfy). Na fasádě průčelí směřujícím k řece: deset stojících mužských a ženských postav v antické drapérii s různými atributy. První zleva žena v drapérii s pokrytou hlavou, v pravé ruce drží fasces, levá přidržuje závoj (alegorie Athén); stojící vousatý muž s kyjem a lví kůží přetaženou přes hlavu (Herkules); žena v drapérii, na hlavě čelenka se slunečním terčem (?); žena, u pravé nohy lokomotiva (Železniční doprava); vousatý nahý muž s kormidlem a lanem (Lodní doprava); vousatý muž v drapérii, stojí vedle kovadliny, v pravé ruce drží kladivo (Vulkán/Kovářství); žena v drapérii, v pravé ruce drží ozubené kolo (Průmysl); žena v drapérii drží štůček látky (Průmysl textilní); mladík v chlamydě, na hlavě okřídlený klobouk, v levici měšec (Merkur/Obchod); žena v drapérii s pokrytou hlavou drží v rukách roh hojnosti (Hojnost). V průčelí do náměstí šest volně stojících ženských postav v drapérii: žena se sovou u nohou (Věda); žena s tabulkou (Historie); žena s vavřínovým věncem a knihou, kterou věnčí (Vzdělání); žena s neidentifikovatelným předmětem (?); žena s ovázanýma očima a mečem (Spravedlnost); žena bez atributů (Ctnost). V průčelí do Csarnok tér šest postav: žena s lyrou (Hudba); žena bez atributů; tři ženy s veslem (alegorie řek patrně Dráva, Száva, Tisza?); žena v uherském kroji. V přízemí na průčelí do Vámház tér reliéfy: vousatý muž a dva putti se sobem (Asie), žena s lukem a dvěma putti (Amerika), žena s vějířem, dvěma putti a velbloudem (Afrika), žena se dvěma putti (Evropa)., Medvey 1939, s. 81; Török 1997, s. 112., and Původní účel budovy, hlavní celnice, se odrazil v alegorické sochařské výzdobě, která zahrnuje důležité zdroje prosperity a obecného blaha.
Nahý Herkules si přitiskl Antaia na hruď a zdvíhá jej ze země (obě hlavy odseknuty). Strom nalevo a palma napravo., Bažant 2006#., and O tématu srov. Exemplum: Herkules a Antaios.
Herkules (nahý, lví kůži přes pravé rameno) kráčí doleva a oběma rukama zdvihá velký kyj nad hlavu. Hydra se třemi dračími hlavami a psím tělem je za hrdinou, kráčí doleva a jedna z jejích hlav se otáčí k Herkulovi. Napravo palma, zbytek pozadí vyplňuje perspektivně znázodněná městská hradba s ornamentálním vlysem pod horním okrajem a cimbuřím. Před hydrou je městská brána., Bažant 2006#., and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že pražský Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy tak, že mu nevidíme do tváře. V době, kdy vznikaly pražské reliéfy, nacházíme tento ikonografický typ velice často v dekorativním umění, nejen v Itálii, ale i v záalpské Evropě. Postoj Herkula i podobu hydry lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve stejné době jako pražský reliéf. Do výzdoby Belvedéru byl Herkules začleněn jako vzor hodný následování a monstra, s nimiž bojoval, symbolizují zlo. Výjev s Herkulem a Hydrou je na Belvedéru umístěn pod emblémem českého královského lva, jelikož v renesanční Evropě byla hydra považována za vhodný symbol pro úskočného nepřítele, lze ji v tomto kontextu chápat jako ztělesnění Ferdinandových nepřátel v českém království.
Nahý Herkules vytahuje z jeskyně Kerbera, z něhož jsou vidět pouze hlava a dvě přední nohy. Nalevo strom, Bažant 2006#., and Posledním Herkulovým úkolem bylo přivést k Eurystheovi trojhlavého psa, Kerbera, který hlídal vchod do podsvětí. Typ Herkula vytahujícího z jeskyně vzpouzejícího se Kerbera byl vytvořen v řeckém umění a v renesanci mohl být znám z antických římských sarkofágů. Putto na vedlejším balustrádovém sloupku možná tento výjev komentuje, drží totiž v náručí kulatý předmět, který vypadá jako lebka. Herkulovo vítězství nad Kerberem bylo totiž v renesanci chápáno jako vítězství nad smrtí, které z něj činilo předchůdce Krista.
Nahý Herkules kráčí doleva, krétského býka má přehozeného přes pravé rameno. Nalevo strom, napravo palma., Bažant 2006#., and Na východní straně jižní fasády je zobrazen hrdinův sedmý úkol, který byl poměrně snadný - měl zkrotit a přivést krétského býka. Zvíře, s nímž údajně souložila Pasifae a jež nyní pustošilo Krétu, si hrdina jednoduše přehodil přes rameno a dopravil je zpět na Peloponés. Kompozice má kořeny v antickém umění.
Herkules a nemejský lev. Nahý a vousatý hrdina tiskne lví hlavu na prsa, aby zvíře udusil, lev zasekl drápy levé přední nohy do Herkulova stehna. Nalevo palma, napravo strom., Bažant 2006#., and Sochař se těsně držel antického řeckého vzoru, který byl vytvořen na Peloponésu v sedmém století před Kristem jako doslovná ilustrace mýtického příběhu - nemejského lva nebylo možné zabít žádnou zbraní a Herkules jej proto musel uškrtit. V klasickém řeckém umění byl tento prototyp doveden k absolutní dokonalosti a Herkules v něm ztělesněnil nepřemožitelnou sílu a vůli - stojí klidně, s nohama pevně rozkročenýma, a jeho nadlidská námaha je pouze naznačena lehkým skloněním hlavy. Hrdina znehybnil šelmu a aby bylo jasné, že je lví tlama skutečně pevně sevřena, je její část vidět pod jeho paží. Boj však stále není u konce a lev právě zaryl svou přední tlapu do hrdinova stehna. V antickém umění byl Herkules nejčastěji zobrazovaným hrdinou a v době vzniku pražského Belvedéru byl prototyp boje s nemejským lvem často imitován, například na bronzovém reliéfu, který vznikl brzy po roce 1500 v okruhu sochaře Moderna. Obdobný antický reliéf byl ve sbírce kardinála della Valle, na bázi kolosální sochy barbara na levé straně "giardino pensile", jak byl tento dvůr nazýván. Na obou stranách tohoto pozdně antického římského reliéfu ze třetího století jsou stromy, reliéf mohl být vzorem nejen pro pražské zobrazení Herkula bojujícího se lvem, ale i pro kompozici všech výjevů na Ferdinandově Belvedéru, které jsou obdobně rámovány. Herkules bojující se lvem a iniciály královského páru umístěné nad ním a vyznačovaly nejen vchod na lodžii Belvedéru, ale také shrnovaly morální poselství příběhů, které vyprávěly reliéfy na soklech severního průčelí. Když Herkules vyhrál svou první bitvu, stáhl ze lva kůži a oblékl se do ní. Lví kůže chránila antického hrdinu stejně, jako ctnosti dobrého křesťana - to bylo tradiční moralizující čtení Herkulova mýtu a také patrně důvod výběru témat na dalších soklech severního průčelí s výjimkou druhého.