Kresba. Figury v plenéru, v popředí poprsí ženy, k níž se blíží profil muže se zavřenýma očima. V pozadí náznak architektury, na horizontu balón a nápis ORFEUS., Bydžovská, Srp 2006#, s. 24, obr. 12. Havlíková 2008., and Ve 20. a 30. letech 20. století byly narážky na antiku předmětem dobového zájmu avantgardních umělců. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.Motiv muže hledajícího svou ženu, v souvislosti s nápisem, odkazuje na mýtus o Orfeovi a Eurydice.
Sousoší na fasádě směrem do Národní třídy. Uprostřed Fortuna, stojí na kouli v mušli, nad hlavou drží plachtu, je obklopená rybami a nahými figurami. Na obou krajích sousoší figury personifikující přírodní živly. Po levici fortuny žena chrlící vodu (krupobití nebo liják), po pravici postava chrlící vítr. Vedle Fortuny figury s atributy hojnosti - žena se srpem, úlem, muž s kormidlem. and Baťková 1998#, 201-202.
Obálka ke knize Georgese Ribemont-Dessaignese Pštros se zavřenýma očima., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.
Návrh obálky ke knize: RIBÉMONT-DESSAIGNES, Georges: Pštros se zavřenýma očima. Praha Aventinum, 1925. Koláž zobrazení antických soch v soudobých oděvech, na pozadí zříceniny antického chrámu., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. Zde autor zobrazuje dvě notoricky známé antické sochy - římskou kopii Praxitelovy Venuše z Knidu a Polykleitova Doryfora.
Monumentální portál s balkonovou balustrádou se sochařskou výzdobou, 6 alegorických plastik z travertinu. Sochy od leva: nahá žena, v rukách svitky (Literatura), nahý muž se sochou v levé a s kružidlem v pravé ruce (Sochařství), ženská postava s lyrou (Hudba), muž se sovou na pravém rameni a knihou v pravé ruce (Filosofie). Nahá žena s divadelní škraboškou a jablkem (Drama), muž s kladivem v pravé a kamenem v levé ruce (Stavitelství). and Čermáková 2003#, s. 6, 35.
Pomník věnovaný padlým v první světové válce (1914-1918). Na soklu sedí postava nahého muže, v levé ruce drží štít, na hlavě přilbice s chocholem, v pravé ruce drží meč., Hofman, K., Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s.18-19., Poche 1980#, s. 233., and Nahý, raněný voják s atributy antického bojovníka je připomínkou hrdinství českých vojáků, rodáků z Rokycan, padlých v první světové válce. Podle návrhu Oto Waltera byla socha vytesána v sochařské škole v Hořicích. Podstavec vyrobila firma Cingroš z Plzně.