Solidus, Heraclius a Heraclius Constantinus: busty císařů en face s korunou a pláštěm sepnutým na rameni, Heraclius je větší a s plnovousem, nahoře kříž, na reversu kříž na třech stupních, spodní příčné břevno vypadá jako čtvrtý stupeň. Pod ním nápis CONOB. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 77, č. 36/40, and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Italská kopie z 15. století podle medaile Giaia Iulia Caesara z roku 44 př. K.: busta Caesara s vavřínovým věncem, na reversu SPQR a slon ve vavřínovém věnci., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 73, č. 36/2., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Marcus Aurelius: busta císaře s vavřínovým věncem, na reversu Salus s rohem hojnosti v levici, v pravici drží pateru, z níž krmí hada u oltáře., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 73, č. 36/11., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Faustina Filia: busta císařovny, na reversu Laetitia s věncem v pravici a v levici s žezlem., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 74, č. 36/12., and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Commodus: hlava císaře, na reversu Commodus stojící s ratolestí v pravici a s žezlem v levici, vedle něj tropaion., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 74, č. 36/14, and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Aureus, Domitius: hlava císaře s vavřínovým věncem, na reversu císař v tóze se zeměkoulí. Mince byla z misky vyjmuta v 18. století, ale nedochovala se.., Hlobil, Perůtka 1999#, s. 77, č. 36/36, and Viz Drážďany, číše Augustina Olomouckého.
Kresba perem (36, 8 x 51, 2 cm): vpravo sedí Herkules opřený o kyj, nad ním je Atlás se globem na ramenou. Postava vpravo dole, ke které se sklání Herkules byla interpretována jak Marsyás, ale pravděpodobnější výklad je, že se jedná o Prométhea, kterého vysvobodil Herkules (s Marsyou Herkules nebyl nikdy spojován). Mezi Prométheem a Herkulem leží na zemi nádoby. Nalevo od Herkula ja Faunka s nádobou a zvracející Faun. Ve středu obrazu je zdálky vidět shromáždění bohů s Jupiterem a Juno, nad nimi putti. Na levé straně obrazu stojí Minerva (přilba, kopí), vedle ní bohyně s miskou. V levém dolním rohu Pandóra s nádobou, ruku drží na jejím víku., Fučíková 1997#, I/184, and Ženská postava v levém dolním rohu, která drží ruku na víku, nemůže být nikdo jiný než Pandóra. Na protější straně jsou postavy, které s mýtem o Pandóře a Prométheovi těsně souvisejí - Prométheův bratr Atlás, Herkules a patrně i Prométheus. Na mýtus o Pandóře ukazuje i prominentní postava na levé straně, Minerva, která byla Jupiterem pověřena, aby Pandóru vybavila vším potřebným k tomu, aby lidem znepříjemnila život. Mýtus o Pandóře byl podrobně popsán u Hésioda (c. 700 př. Kr.) a setkáváme se s ním až do konce antiky, například v díle O Astronomii/ Astronomica (2. stol) připisované Hyginovi.
Olej na mědi: Pluto (polonahý, vousy, bident) se vznesl s gestukulující Proserpinou nad zem, ke svému čtyřspřeží. Dole polonahé nymfy trhající květiny (nymfa uprostřed do košíčku). Nymfy pod zoufale gestikulující Proserpinou k ní vztahují ruce. Výjev je situován na palouk zastíněný stromy., Fučíková 1997#, I/196, and Inspirace obrazu byla hledána také v Claudianově Únosu Proserpiny (Prag um 1600, I, s. 238). V této básni se však únos odehrál za přítomnosti Venuše, Diany a Minervy, které na obraze chybí. Obraz byl jedním z Heintzových nejúspěšnějších děl a byl v 17. a 18. století často napodobován (seznam: Prag um 1600, I, s. 239).
Venuše sedí na posteli s šípem v pravici a dívá se na Amora, který sedí na kraji postele a hraje na lyru. V pozadí přihlíží polonahý muž a v pravici drží luk, muž má věnec na hlavě a přes ramena má přehozenou kůži vysoké zvěře (kopýtko). Postava byla interpretována jako Apollón, protože Amor hraje na lyru, ale zvířecí kůže spíš ukazuje na Baccha., Kaufmann 1988#, no. 7.34, and Postoj Venuše je ohlasem typu schoulené Venuše, který vytvořil řecký sochař Doidalsas z Bithýnie ve 2. století př. Kr. Joseph Heintz působil od roku 1591 v Praze jako dvorním malíř císaře Rudolfa II. Díky dvěma dlouhodobým pobytům v Itálii (1584-1591; 1592-1596) byl důkladně poučen italským uměním a znal antické památky. Malíř mohl typ Venuše schoulené znát z některé z mnoha antických replik, nebo z Giambolognových soch jimi inspirovaných. V inventáři sbírky Rudolfa II. je typ také zachycen: "Ein ander klein weiblin von metal, kniedt, sicht über sich und trücknet sich auch mit einem Tuch ab/ Také jedna žena z kovu, klečí, dívá se nad sebe a osušuje se ručníkem." Jednalo se s největší pravděpodobností o sošku stejného typu, jako je exemplář v soukromé sbírce, který Antonio Susini vytvořil podle Giambolognova modelu ze třetí čtvrtiny 16. století (Prag um 1600, II, č. 525 s. 57).