Obálka ke knize Georgese Ribemont-Dessaignese Pštros se zavřenýma očima., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny.
Návrh obálky ke knize: RIBÉMONT-DESSAIGNES, Georges: Pštros se zavřenýma očima. Praha Aventinum, 1925. Koláž zobrazení antických soch v soudobých oděvech, na pozadí zříceniny antického chrámu., Bydžovská - Srp 2006, s. 16, obr.6, and Ve 20.-30.tých letech měly antické architektonické řády, ruiny a sochy značný ohlas ve scénografii i grafickém umění, například v knižní ilustraci. Často však, namísto vizuální připomínky mýtu nebo konkrétního hrdiny, byl jediným pojítkem s antikou název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání odkazu antické kultury. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. Zde autor zobrazuje dvě notoricky známé antické sochy - římskou kopii Praxitelovy Venuše z Knidu a Polykleitova Doryfora.
Pomník věnovaný padlým v první světové válce (1914-1918). Na soklu sedí postava nahého muže, v levé ruce drží štít, na hlavě přilbice s chocholem, v pravé ruce drží meč., Hofman, K., Staré rokycanské domy, díl 4, Rokycany 1998, s.18-19., Poche 1980#, s. 233., and Nahý, raněný voják s atributy antického bojovníka je připomínkou hrdinství českých vojáků, rodáků z Rokycan, padlých v první světové válce. Podle návrhu Oto Waltera byla socha vytesána v sochařské škole v Hořicích. Podstavec vyrobila firma Cingroš z Plzně.
Obálka ke knize: Venuše s červenou parukou. (Štorch-Marien, Otakar: Mysterium. Revue o 14 zastaveních. Praha Aventinum 1925. se 14 kresbami Josef Šíma, upr. V.H. Brunner)., Český Antikvariát, 25. aukce sobota 7. května 2005, 13.30 hod. Hotel Expo v Praze, č. 129., and Ve třicátých letech 20. století byly narážky na antiku předmětem zájmu avantgardních umělců. Často však, namísto vizuální připomínky, byl jediným pojítkem název, který měl vyvolat asociace vedoucí k osobnímu vnímání antického umění. Abstrakcí se všeobecně známý námět často posouval do ironizující roviny. V tomto případě se jedná o kombinaci antické busty se soudobým zobrazením ženy v módním účesu.