Mědiryt (434 x 328 mm). Uprostřed listu Neptun na voze taženém mořskými oři, uklidňuje bouři. V pozadí na vlnách lodě, v oblacích hlavy dujících větrů. Kolem středového výjevu další příběhy z Vergiliovy Aeineidy doprovázené nápisy. Nahoře nad výjevem s Neptunem, uprostřed zodiak (uprostřed Jupiter, Merkur (caduceus, okřídlený klobouk) a Venuše s Amorem orodující za Aenea u Jupitera). Vlevo Juno na voze taženém pávy a před ní Aeneas s vavřínovým věncem na hlavě, vpravo Venuše na voze taženém holubicemi, před ní Amor (toulec), kolem putti., Zlatohlávek 1997#, 39, č. 12., and Dílo převedeno do sbírek NG roku 1949 ze sbírek NM v Praze. Název Quos Ego je doslovnou citací z Vergilia. List je ilustrací jedné epizody z Aeineidy, příběh Aenea a Dídó, graficky zpracovaný podle malby Raffaela (nedochovala se). Zobrazení Neptuna tišícího bouři bylo velmi oblíbeným ikonografickým typem, jeho smyslem je alegorické vyjádření trestu za neposlušnost větrům, kteří bouři vyvolaly bez jeho svolení.
Rytina (69, 7 x 90, 5 cm, slepeno ze dvou desek). Figurální kompozice na břehu moře. V popředí Leopold I. ve zbroji olivovou ratosletí v rukách (jako Aeneas), po jeho pravici arcivévoda Josef s kotvou (jako Ascanius), za Leopoldem stojí trojice ctností - Zbožnost, Spravedlnost a Síla. V pozadí loď, soptící Etna a výjev pádu Tróje, Harpie, Kyklópové. Na nebesích Aiolus, Juno, Merkur, Jupiter, Venuše a putti., Zelenková 2009#, 114-115., and Univerzitní teze Leopolda Zikmunda z Franckenbergu je věnována císaři Leopoldu I. Císaře přirovnává k hrdinovi Aeneovi a arcivévodu Josefa k Ascaniovi. Autor předlohy se částečně inspiroval výjevy od Pietra da Cortona v Galleria Pamphilj v Římě.
Mědirytina (33?8 x 21 cm): nalevo Aineiás (antická zbroj, meč) v pravici Palladium (Minerva se štítem a kopím) s nápisem na podstavci: AENEAS ANCHISA FILIUS, napravo císař Augustus (vavřínový věnec, antická zbroj), maršálskou hůl levici, nápis na podstavci: AUGUSTUS DIVI FILIUS. Nad titulem medailon s Vergiliem (vavřínový věnec). Nahoře nalevo sedí žena (vavřínový věnec, dlouhé šaty), v rukou olivovou větvičku a knihu, lze ji vykládat jako Minervu (Verg. georg. 1, 18-19: Minervo, dárkyně oliv/Oleaque Minerva inventrix). Nahoře napravo sedí žena (dlouhé šaty, dvě trubky a palmová ratolest), patrně Fama., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., Fusenig 2010#, č. 93., and Titulní list a mapa podle návrhu Hanse von Aachen v sebraných spisech Vergilia (Vergilius 1599), Zpěvy pastýřské, Zpěvy rolnické a Aeneis. Kniha vyšla v Augšpurku u Johanna Pretoria (tiskař Domenicus Custos). Custos Aachenův návrh doplnil o portrét básníka v medailonu nahoře a mapu Augšpurku dole. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia. Mapa viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, mapa. Editorem díla byl Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus z Mostu (odtud přízvisko). Jeho edice Vergilia je považována za vyvrcholení renesančního vergiliovského bádání, je opatřeno bohatým poznámkovým materiálem a prozaickým převyprávěním Aeneidy. Pontanus napsal také ve své době nejobšírnější dílo o poetice (Pontanus 1600), o němž se předpokládá, že ovlivnilo Aachenovy názory na umění. Na vazbu mezi Aachenem a Pontanem ukazuje skutečnost, že Pontanovo dílo bylo jedinou knihou, na níž Aachen spolupracoval. Aachenova kresba k titulnímu listu se dochovala (srov. Göttingen, Vergilius, návrh frontispice).
Mapa Středozemního moře s nápisem AENEAE NAVIGATIO (mezi stranami 612-613). Vlevo dole zkrácený citát z Aeneidy (1, 378-385), na mapě rozmístěny u jednotlivých lokalit příslušné citáty. Vpravo nahoře tabulka nadepsaná ORIGINIS ROM. MONUMENTA EX NUMMIS. V horní řadě (zprava): AE Sest. Traianus, c. 104, rev. ležící Dacia, zprava k ní přistupuje a zdvihá ji Tiber s rákosem v ruce, narážka na dácké tažení; As Antoninus Pius, 147, rev. bílá prasnice (sus alba) pod stromem (znamení, podle kterého měl Aineiás najít místo pro založení Alby Longy, Verg. 3, 389-393); AE As Antoninus Pius, 140/144 rev. Mars slétá dolů, kde leží Rhea Silvia (Liv. 1, 4). Uprostřed: AE Sextans, 217-215 př. Kr., av. Lupa Romana s Romulem a Remem, rev. orel s nápisem Roma (aquila Romana). Nalevo dole, pod sebou: AR Den. Sextus Pompeius 137 př. Kr., av. Roma, rev. Ruminský fík (Ficus Ruminalis), pod ním Lupa Romana s dvojčaty, nalevo pastevec Faustulus (Verg. Aen. 03, 389-393). Napravo dole, pod sebou: AR Den. Iulius Caesar, 47-46 př. Kr., av. hlava Venuše, rev, Aineiás s Palladiem a Anchísem (Verg. Aen. 02, 707-720). Dole, vedle sebe: AR Den., 115-114 př. Kr., av. Roma (hlava), rev. Roma s oštěpem mezi dvěma ptáky, před ní Lupa Romana s dvojčaty., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., and Titulní list (viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, frontispice) a mapa podle návrhu Hanse von Aachen ve výboru z Vergiliova díla (Vergilius 1599), který pořídil Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus (pocházel z Mostu, odtud přízvisko) a vydal v Augsburku u Johanna Pretoria roku 1599 (tiskař Domenicus Custos). Kresba k titulnímu listu: Göttingen, Kunstsammlung der Georg-August-Universität inv. 10/22. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia.
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: Aeneas (vousy) v soudobém brnění stojí se zdviženým mečem., Konečný 2007#., and Na klenbě je mezi lunetami a oblouky arkád osm postav z antické mytologie doprovázených nápisy, které navzájem provazují boj Řeků s Trójany a pozdější boj Aenea s Latiny.
Freska: Aeneas (prostovlasý, stříbrná antická zbroj, zelené brnění, zelený plášť, vysoké žluté boty, u pasu jezdecká šavle) nese na zádech nahého Anchísa (bílé vlasy, hnědá čapka). Před nimi Askanios/Iulus (dlouhé vlasy, hnědá tunika), levou rukou nese žlutý pytel, v pravé má hůl přes rameno, na níž přehozený zelený plášť. Vlevo tři bojovníci v soudobé zbroji, oba krajní s praporci střední s kopím, V pozadí hořící Trója., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aenea. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášející otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy). V zobrazení Aenea a Anchísa se malíř držel těsně verze Antonia Tempesty, která se od antické obrazové i literární tradice liší v tom, že Anchísés nedrží trójské penáty, což byl hlavní důvod, proč Aineiás otce nesl na zádech (nesměl se jich dotknout, dokud se rituálně neočistil po boji s Řeky).
Freska: Aeneas (soudobé brnění) drží za hlavu Turna (soudobá zbroj) a chystá se jej zabít mečem, který drží v pravé ruce. Turnus se brání štítem, který drží v pravé ruce. Nalevo jezdec na koni s praporcem. Napravo král Latinus (soudobá zbroj, červený plášť), před ním ozbrojenec (antický pancíř) s praporem a za ním bubeník. V pozadí pobřeží s vojskem, na vodě plachetnice, Konečný 2007#., and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aenea. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášející Aenea z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy) Na střední lunetě je nejznámější výjev z Aeneidy: hrdinův souboj s Turnem, který znamenal zásadní zvrat v Aineiově boji o Itálii a tedy o světovládu jeho rodu. Na toto čtení ukazuje i skutečnost, že střední lunetu lemuje zleva Aineás a zpravo Pallás, kterého zabil Turnus a jehož smrt v tomto souboji Aeneas pomstil. Turnus a jeho spolubojovnice Camilla jsou zobrazeni na protější klenbě.
Freska: Aineiás (přilba s chocholem, antické brnění, červený plášť) jede tryskem na koni, prázdnou pravici má napřaženu před sebe. Za hrdinou Camilla (dlouhé vlasy, ňadra) v soudobém brnění na bílém koni, dobíjí ležícího Trójana, další leží na zemi vedle ní. Před Aineiem leží na zemi Trójan se štítem v pravici dívá se vzhůru. Zcela vpravo muž v brnění s červeným praporcem, běží doprava a ohlíží se dozadu. V pozadí nalevo je pevnost (Laurentum). Napravo moře s válečnými veslicemi s plachtami., Konečný 2007#, and Ve třech lunetách na západní stěně jsou zobrazeny výjevy, které všechny zobrazují Aineia. Na jižním je zobrazeno tradiční téma hrdiny odnášejícího otce Anchísa z hořící Tróje (Pius Aeneas), po němž chronologicky následuje výjevy na opačné, severní straně (11. kniha), a prostřední výjev (závěr 12. knihy) . V 11. knize Vergilus líčí, jak Trójané útočí na Laurentum, které hrdinně hájí Camilla. Aineiás se zatím vydal v čele jízdy úzkou soutěskou přes hory, kde však na něj čeká Turnus, aby ho ze zálohy zabil. Jakmile se však Turnus dozví, že Camilla padla a obránci Laurenta jsou v defenzivě, musí opustit svůj úkryt a vrátit se nazpět. Aineiás se díky tomu bezpečně dostává k Laurentu. Výjev není ilustrací Vergiliova textu, ale obsahu příslušné kapitoly (argumentum), který byl součástí Vergiliova textu již od antiky. Od poloviny 16. století byla vydání Aeneidy doprovázena celostránkovými ilustracemi, na nichž byly v jednotném krajinném rámci zobrazeny různé episody, obrazový protějšek k obsahu, který byl umisťován na začátek každé z dvanácti knih Aeneidy (srov. Suerbaum 2008, 59). Výjev v Sale terenně je inspirován právě takovým simultánním obrazem, protože zobrazuje Camillu bojující u Laurenta a Aineia plížícího se soutěskou v horách.
Tapiserie. Přistání Trójanů u Libyjských břehů., Blažková 1968#., and Ve sbírce UPM jako stálá výpujčka. Původně v majetku rodiny Stejnských v Hradci Králové. Po konfiskaci v roce 1945 byla tapiserie původně uložena na zámku Sychrov, potom převezena do expozice zámku Náměšť nad Oslavou, kde byla vedena pod názvem Přistání v Aenea Latiu.