Nahá Venuše se složitým účesem drží v levici sbalený plášť a pravici natahuje k Amorovi, aby podržela jeho pravou ruku pobodanou od včel. Nahý Amor (toulec přes rameno) drží před sebou v levé ruce stočený plášť. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Humanisticky vzdělaní návštěvníci byli u hlavní vchodové arkády na západním průčelí pražského Belvedéru konfrontováni s Ianem a Běsem zobrazenými na soklech sloupů, které navíc rámoval Aeneas prchající z Tróje a vlčice kojící Romula a Rema. Ti zdobili sloupové sokly nalevo a napravo. Tato kombinace obrazů byla jasným signálem, že poselstvím vchodu a tedy celého Belvedéru je slavné Jupiterovo proroctví (Verg. Aen. 1, 286-287), které předpovídalo slávu nejen Aeneovi, ale i "poslednímu císaři", jímž byl v tomto případě Karel V. a v budoucnu Ferdinand I., přímý Aeneův potomek na českém i římském trůně. Toto poselství, kterým Jupiter utěšil Aeneovu nebeskou matku, je tak důležité pro zevrubný komentář okolností, za nichž se do Říma znovu vrátí Zlatý věk, a navíc je v něm výslovně zmíněn císař římský. Aby divák nepochyboval o tom, že výjevy po stranách vchodu se skutečně vztahují k tomuto, pro další vývoj světa, klíčovému dialogu mezi Jupiterem a Venuší, byla právě tato božstva zobrazena ve cviklových arkádách nad dvojicí Iana a Běsa. Jupiter je zobrazen, jak objímá Ganyméda a Venuše utěšuje Amora.
Venuše (šátek na hlavě, dlouhé šaty s vyhrnutými rukávy, šál) drží velkou rostlinu ve zdvižené levé ruce, v pravé ruce drží pod rostlinou misku (z níž se směrem nalevo line kouř ?). Před Venuší je oltář, na kterém stojí ozdobná zapálená olejová lampa se dvěma křídly (?). Oltář je pokryt listy (?), na boční stěně oltáře jsou pověšené vojenské trofeje (štíty, šavle, flétny, buben), o stranu obrácenou k Venuši je opřena hůl s upevněnou draperií, nahoře je zakončena hlavou berana. Za Venuší jde nahý Amor s nahoru obrácenou svíčkou (?). Nalevo palma, napravo za oltářem strom., Bažant 2006#., and Když byl Aeneas v bitvě raněn, Venuše musela z hory Ida přinést kouzelnou bylinu a udělat z ní lék, aby svého smrtelného syna vyléčila. Na šestém soklovém reliéfu vidíme Venuši s ohromnou rostlinou, pod níž drží misku, ze které se patrně kouří. Za Venuší je nahý Amor, který drží svíčku obrácenou vzhůru (znamení života?). Výjev se odehrává před oltářem, na jehož boku jsou válečné trofeje, (štíty, zkřížené šavle, buben, píšťaly), patrně narážka na rozhodující boj, který Aeneu čeká. Kultovní charakter výjevu dokresluje hůl s beraní hlavou opřená o oltář, kterou nacházíme v renesančních zobrazeních bakchických průvodů, ale která nemá v antice žádné předlohy. Neantickými detaily jsou i oděv Venuše a samozřejmě Amorova svíčka, na antických vzorech byla totiž zobrazována pochodeň.
Nahá Venuše drží v natažené levici plášť, který si svlékla (jeho záhyb je vidět mezi jejíma nohama), před ní stojí Amor a natahuje k ní levici. Před Venuší kovadlina, u které pracuje nahý Vulkán. Sedí na skále a v levé ruce drží na kovadlině plát kovu, pravá ruka s kladivem je již zdvižena. Kovadlina stojí na kruhové bázi zdobené okřídlenými monstry (lví hlava, ženské poprsí). Před kovadlinou leží na zemi přilba, za ní je zapálené ohniště. Za Vulkánem je cihlová zeď naznačující Vukánovu kovárnu, stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Podle Vergilia si Venuše v ložnici na Vulkánovi vyprosila zbroj a poté, co se s ním milovala, božský kovář ihned odešel do své dílny, aby ji vyrobil. Na pražském reliéfu jsou tyto události shrnuty do jednoho výjevu. Venuše se sice teprve odhaluje, ale Vulkán už pilně pracuje na slíbené zbroji, přilba je již hotová a leží vedle kovadliny. Tato kompozice Paola della Stella připomíná malbu, která je dnes v Národní galerii v Praze, dílo Maartena van Heemskerck z roku 1536, určené pro radnici v Harlemu.
In this fresco monochromatic medallion Perseus is washing his hands after the freeing of Andromeda, it takes place on the same spot on the sea shore. At the bottom we see the dead body of the dragon floating upside down. At the right there is an empty handcuff hanging on a chain fastened to rock, by which an agitated Pegasus with outstretched wings is standing, meaning that the battle ended only a minute ago. Andromeda has picked up her clothes, pressing them to her breasts and walks towards her father Cepheus represented on the left of the picture, and distinguished by a crown, beard and hands raised in greeting. Andromeda does not look, however, towards her father but turns her head back and gazes at Perseus to whom Amor points with his right hand. Amor is floating or standing right behind Andromeda, he is characterized by a bow, but he is not using it, he just holds it in his outstretched left hand., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and In the ceiling fresco of the main hall of the monastery's prelature featuring the miracle of the Blessed Guntherus, Perseus' myth is included. The ceiling painting proclaims that the Iustitia of the Břevnov monks firmly rests on a triad of moral virtues, Sapientia, Fortitudo and Temperantia. Into this ideological program the story of Perseus was embedded, the pagan hero being presented as a forerunner and alter ego of Blessed Guntherus. The old story celebrated the antiquity of the Břevnov monastery and its classical aura tied it with Rome and its imperial tradition.
Monochromní medailon v nástropní fresce: Perseus se očišťuje po boji s drakem na břehu moře, kde k boji došlo. Dole pluje na hladině mrtvé tělo draka vzhůru nohama. Napravo visí ze skály prázdné okovy, v nichž měla Andromeda spoutané ruce. U nich stojí Pegas s roztaženými křídly, čímž je naznačeno, že boj právě skončil. Andromeda sebrala své šaty, tiskne je na prsa a kráčí směrem od Persea ke svému otci. Kefeus je zobrazen nalevo (koruna, plnovous, obě ruce vztažené na pozdrav). Andromeda se nedívá na otce, ale ohlíží se k Perseovi, na něhož Amor ukazuje pravicí. Amor se vznáší ve vzduchu ze Andromedou, v ruce drží luk., Bushart 1986#, 245-246 (Bärbel Hamacher a Ralph Paschke)., and Do nástropní fresky v hlavním sále prelatury, která zobrazuje zázrak blahoslaveného Vintíře, je začleněn mýtus o Perseovi. Freska s Vintířem proklamuje, že Iustitia břevnovských mnichů pevně spočívá na třech morálních ctnostech, Sapientia, Fortitudo a Temperantia. Do tohoto programu je včleněn Perseův příběh, v němž je pohanský hrdina představen jako předobraz a alter ego blahoslaveného Vintíře. Antický mýtus oslavuje starobylost břevnovského kláštera, jeho klasická aura klášter propojuje s Římem a imperiální tradicí.
Olej na dřevě (25, 2 x 22 cm): v nice volně stojícího antikizujícího chrámku stojí socha nahé Venuše s rukama nataženýma před sebe, ohlíží se k za ní stojímu Amorovi s šípem v ruce. Pod sochou hoří kadidlo v nádobce na podstavci, u něj klečí muž s knihou a Nymfa, vedle ní nahé dítě a konvice s miskou. Zprava přibíhají dvě Nymfy. Výjev je zasazen do krajinného rámce., Seifertová, Ševčík 1997#, 176-177., and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obraze v Národní galerii v Praze, inv. č. O 2741.
Červený průsvitný karneol s řezbou představující okřídlenou dětskou postavu sklánějící se ke kohoutovi., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura na gemě z 2. - 3. století představuje Érota hrajícího si s kohoutem.
Plochý fialový ametyst, řezba představuje okřídlenou postavu, která drží v levici větévku a dívá se na masku v pravé ruce., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura představuje Eróta.
Černošedý onyx s řezbou -stojící okřídlená postava, v pravici drží pochodeň skloněnou k zemi, v levé ruce motýla., Benda 1989#, 18., and Románská relikviářová deska, tzv. Trevírský plenář, byla zhotovena roku 1266 pro chrám sv. Martina v Trevíru, hrabě Josef Nostic jej věnoval do svatovítského pokladu roku 1846. Deska je osazena větším počtem antických intaglií, některé řezby jsou čitelné, některé však jsou v jímkách vsazeny obráceně. Figura na gemě z 2. století představuje Eróta, který drží motýla a skloněnou pochodeň, která naznačuje smrt.