Mědirytina, 240 x 179 mm. Figurální výjev v krajině, v popředí před skálou Apollón střílící z luku na Pythóna, který se svíjí na zemi před ním, s hlavou prostřelenou šípem. Na skále Apollón a múzy, nad nimi letící Amor střílí na Apollóna z luku, vpravo nahoře na oblaku stojí proti sobě Apollón a Amor, oba drží luk., Zlatohlávek 1997#, 151, č.k. 81., and Rytina podle jednoho výjevu z cyklu čtyř zobrazení Giulia Romana, získána do sbírek roku 1953 nákupem v pražském antikvariátu.
Mědiryt (296 x 224 mm), Scéna v plenéru, dvě stojící mužské postavy. Vlevo Apollón (hůl, za ním na stromě visí luk, toulec a syrinx a stažená zvířecí kůže s kopítky), vpravo Hyakinthos (nahý, bederní rouška), opírá se o hůl, u jeho levé nohy malý Amor., Zlatohlávek 1997#, 34, č. 7., and Převedeno ze sbírek NM v Praze v roce 1949. Zobrazení se těsně drží textu Ovidiových Proměn, kde básník zdůrazňuje, že Apollón kvůli Hyakinthovi zapomněl na hudbu a lukostřelbu - odložil svoje atributy, luk a toulec, které visí na stromě vpravo nahoře, nalevo visí odložená syrinx.
Kresba perem (267 x 556 cm). Figurální scéna zasazená do prostředí antického Říma (v pozadí uprostřed Cestiova pyramida, před chrámem nalevo Venuše s Amorem). Průvod tančících postav, muži pijí z pohárů, hrají na dvojitou flétnu, syrinx, tančící žena s thyrsem, putti věnčící Pana, motiv opilého Siléna na oslu, muž troubící na točený roh. Nalevo je žena věnčící hermovku., Neumann 1974#, 197-199, č. k. 105, obr. 129., and Bakchický průvod je inspirován antickými reliéfy s bakchickými scénami, objevuje se tam i od 16. století velmi často zobrazovaný motiv Siléna jedoucího na oslu a podpíraného vedle jdoucím mužem (srov. Exemplum: Silén na oslu). Autor se patrně inspiroval nejen antickými památkami, ale i jejch renesančními verzemi, z fresky A. Carracciho Bakchův triumf (Palazzo Farnese, 1595) například převzal skupinu Siléna na oslu, k níž Carracci přidal chlapce podepírající Silénovu nohu.
Olej na plátně (71 x 53 cm): pod látkou přehozenou přes větve stromu sedí polonahá Ariadna. Bakchus (věnec z vinné révy, kožešina, boty, thyros) stojí vedle Ariadny a drží jí nad hlavou hvězdnou korunu . V levém dolním rohu jsou zlaté nádoby, v pravém ležící Faun, dalšísvatebčané v průhledu vpravo. Nahoře pod závěsem dva Amorové (toulec) s pochodní., Ariadna, Bacchus, Faun, and Obraz se zachoval ve více verzích, za původní je považována verze ve Stuttgartu (Staatsgalerie, srov. Zava Boccazzi 1979 č. 187). Obraz byl do Národní galerie získán v roce 1950 ze sbírky H. Srbové v Praze, pochází z pražské thunovské sbírky.
Pískovcová socha nahé Venuše, jednou rukou si drží ňadro, druhou ruku má položenu na hlavě Amora. Amor má zavázané oči a láme luk přes koleno., Vlček 1996#, 185-188., and Srov. Praha, Staré Město, Clam-Gallasův palác, atika.
Mědirytina (331 x 432 mm). Výjev na vinici, vlevo dole spící nymfa, za ní skupina žen - Flora a nymfa vyjí věnce, za Florou Amor, za skupinou tři postavy - nymfa a dva mladíci, průhled do vinice s párem volů a oráčem. Vpravo štěpař a mladík. V popředí na zemi leží věnce., Zlatohlávek 1997#, 139, č. 70., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od r. 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (1775-1847), manželky kardinála Františka Dietrichsteina, biskupa olomouckého při papažském stolci v Římě (Zlatohlávek 1997, 8-9). Podle Giulia Romana.
Mědirytina (109 x 173 mm). Galateia prchající před Polyfémem. Scéna na mořském břehu. Na skalisku sedí Polyfémos, v pravé ruce drží pastýřskou píšťalu, v levé hůl z jedlového kmene, hledí za mušlí v níž stojí Galateia, v levé ruce drží mušli, pravou rukou drží otěže, kterými řídí dvojici delfínů. Nad ní Amor, střílí na ni z luku., Zlatohlávek 1997#, 61, č. 29., and Pochází ze zámku Libochovice, v NG od roku 1945. Libochovická sbírka grafických listů byla vznikla pravděpodobně z iniciativy Alexandriny Andrejevny Šuvalovové (Zlatohlávek 1997, 8-9). Ze souboru osmi grafických listů podle antických reliéfů. Kyklop Polyfémos, žijící na Sicílii, se zamiloval do Galateie, která však milovala Ákise, vnuka říčního boha Symaitha, ke Kyklópovi cítila zášť a prchala před ním. Obr jejího milence pronásledoval a Ákis byl dědovým duchem proměněn ve stejnojmennou říčku na Sicílii.
Olej na plátně (76 x 103 cm): v ruinách okrouhlého antického chrámu je socha polonahé Venuše s prázdnýma rukama (v odmítavém gestu ?), u jejích nohou sedí Amor s lukem. Pod sochou zapálené kadidlo, u něhož klečí polonahá Nymfa, další dvě přibíhají a čtvrtá stoupá po schodech napravo. Před ruinami chrámu Faun v červeném plášti hraje na syrinx, za ním dvě fauní děti hrající si s kozou., Vlnas 2001#, 102 č. I/2.114, and Architektura chrámu ani typ Venuše neodpovídají žádnému antickému vzoru. Obdobným způsobem Grund zobrazil sochu Venuše na obrazu v Obrazárně Pražského hradu inv. č. 0 475.
Olej na dřevě (38, 7 x 27, 8 cm). Figurální scéna v exteriéru mezi sloupy architektury. V popředí ležící nahá žena, nad ní se sklání muž s plnovousem, pravou ruku má na hrudi, ženina pravice se jí dotýká. Za Herkulem malý Amor se šípem., Slavíček 1993#, 262-263., and Stejnou komposici má další obraz, který vznikl v dílně Adriaena van der Werff, patrně podle díla z roku 1699.
Mědiryt (43, 8 x 31, 5 cm): nahá Omfalé s Herkulovou lví kůží na hlavě sedí před Herkulem (ženské šaty), který přede. Za Omfalé stará služka, za Herkulem stůl s mísou s ovocem, za ním ženy, nahoře Amor odhaluje závěs nad výjevem., Fučíková 1997#, I/351, and Dole je báseň, která osvětluje mravoličný smysl výjevu - Herkula, "který se nebál války (Marta) ani smrti" přemohla láska k Omfalé. Pro charakterizaci poníženého postavení Herkula jsou služky v pozadí jsou stejně důležité jako jeho ženský oděv a předení, služky se v těchto výjevech objevily poprvé v záalpském umění, u Lucase Cranacha. O tématu obecně srov. Exemplum: Herkules a Omfalé.