Evropa se složitým účesem pololeží na plujícím býkovi, levou rukou se ho drží za rohy, dívá se dozadu na pobřeží, pravou rukou pozdvihuje plášť, takže je do půl těla nahá. Na levém břehu Evropina družka v plášti se zdviženou rukou a pes běžící podél vody. Popředí v podobě pásu skalnatého břehu, stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Podle Ovidia se jej držela za rohy, dívala se dozadu na břeh a její plášť se vzdouval ve větru, podle Achillea Tatia stála na břehu moře její družka s rozpuštěnými vlasy a vztahovala ruce k Evropě (Ov. met. 2, 868--875; Ach. Tat. 1, 1, 6--8). Tuto situaci najdeme na četných renesančních zobrazeních, jimiž se mohl inspirovat autor pražského reliéfu. Mohl z nich převzít nejen tyrskou princeznu ležící na plovoucím býkovi a držící se jednou rukou jeho rohu, ale rovněž postavu ženy na břehu, jejíž gesto je ozvěnou posunku Evropy. Pražský reliéf se však liší od dobových zobrazení především v tom, že Evropa drží v natažené pravé ruce cíp pláště, takže má odhalenou celou horní část těla. Tento ikonografický rys dokazuje, že sochař pracující na pražském Belvedéru znal originální antická zobrazení, na nichž je Evropa velmi často charakterizována právě tímto způsobem. Gestem odhalování závoje byla v antickém řeckém a římském umění charakterizována nevěsta, protože to byla součást svatebního rituálu. To pochopitelně renesanční umělci nevěděli, a proto tento aspekt zobrazení Evropy ignorovali. Nejpravděpodobnějším důvodem, proč bylo gesto rituálního odhalování napodobeno právě v Praze, byla snaha prezentovat ve výzdobě Belvedéru také sbírku antických mincí Ferdinanda I. Na antických sidonských mincích se totiž Evropa objevuje přesně v té podobě, jak je zobrazena na západním průčelí Belvedéru.Série Jupiterových lásek by se nepoučenému divákovi mohla jevit jako frivolní anekdoty. Ten však, kdo se vyznal v dobovém výkladu antické mytologie, ihned pochopil jejich triumfální význam. Tehdejším mytologickým bestselerem byla "Hypnerotomachia Polifili" Francesca Colonny, kde je triumfální průvod Jupiterových lásek seřazen stejně jako na pražském Belvedéru. U Colonny byla na prvním alegorickém voze zobrazena Evropa a býk, na druhém je Léda souložící s labutí a na třetím Danaé se zlatým deštěm. Seřazení Jupiterových smrtelných milenek na pražském Belvedéru odkazuje nejen na "Hypnerotomachia Polifili" a tedy na triumfální symboliku, ale současně slouží jako předehra a zdůraznění významu reliéfů v ideovém středu západní fasády, kde byl nahoře Jupiter a Venuše a dole Furor a Ianus. Výjevy s Jupiterovými milenkami jsou totiž řazeny zprava doleva, podobně jako putti dole na balustrádě jsou tedy orientovány ke vchodové arkádě.
Nahý Jupiter sedí na pařezu (?), plášť přehozený přes levé rameno. Pravou rukou hladí po tváři nahého Ganyméda, který stojí před ním (uvolněný plášť přes pravé rameno) a natahuje k němu levou ruku. Za Jupiterem je na zemi orel a okřídlený blesk. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and Po formální stránce kompozice nápadně připomíná obdobný výjev z malířské výzdoby Neronova Domus Aurea v Římě, kde je rovněž za Jupiterem zobrazen jeho orel. Kopii výjevu pořídil kolem roku 1538 Francesco da Hollanda. Antickou malbou se inspiroval Rafael a Giulio Romano (Jupitera s Amorem na stropě v "Loggia di Amore e Psyche" v Palazzo Farnese v Římě z roku 1518), Badassare Peruzzi (Jupiter s Ganymédem z lodžie papežské Villa Madama v Římě, po roce 1522), Polidoro da Caravaggio a další. Na pražském Belvedéru je Jupiter s Ganymédem zobrazen na velice důležitém místě, v blízkosti výjevů s Jupiterovými milenkami, přímo nad hlavní vchodovou arkádou. Lze proto uvažovat i o politických aspektech tohoto výjevu, jenž souvisí se slavným Jupiterovým proroctvím (Verg. Aen. 1, 286-287), které na sebe vztahoval i Ferdinand I. Triumfální rozměr mýtu o Ganymédovi byl obsažen již v antickém příběhu, podle nějž byl původně válečnou kořistí. Krásný mladík se stal předmětem boje mezi jeho bratrem, jímž byl Ilus, a milencem, lydským Tantalem. Milenec zítězil a Ganyméda si odvedl jako kořist. Mýtus o únosu Jupiterem údajně vznikl teprve po této události, jako svého druhu útěcha nad ztrátou milovaného bratra. Ganymédés do triumfální symboliky vstoupil rovněž díky tomu, že byl již v antických mýtech předzvěstí budoucího vítězství. Jupiter před bitvou s Titány totiž obětoval nebeskému bohu. Během oběti mu přeletěl nad hlavou orel, což si obětník vyložil jako dobré znamení, a proto umístil právě tohoto ptáka na svou válečnou standartu. Pod tímto znamením Jupiter porazil Titány, čímž se stal pánem světa, a kořistí z této bitvy byl právě krásný mladík z nepřátelského tábora, Ganymédés. Pro politický výklad mýtu o Ganymédovi byla velmi důležitá záměna Titánů za Giganty, k níž došlo již ve středověku. Zásadní rozdíl byl v tom, že přemožení Titánů otevřelo Jupiterovi cestu k moci, zatímco Giganti proti němu povstali, takže jejich porážka a ukořistění Ganyméda mohlo být prezentováno jako předobraz všech pozdějších vítězství nad povstalci.
Léda stojí nahá, část pláště mezi nohama, nohy má pokrčené a ústa pootevřená. Labuť s roztaženými křídly stojí na jejích stehnech a líbá ji zezadu na krk. Stromy a palmy na obou stranách., Bažant 2006#., and O tématu srov. Exemplum: Léda s labutí. Zobrazení na Belvedéru se těsně drží antické předlohy, známé z šesti renesančních kreseb a drobné rozdíly mezi nimi možná ukazují na to, že tehdy bylo známo několik variant tohoto typu. Pražský reliéf má nejblíže ke kresbě v tzv. Mantegnově skicáku z konce patnáctého století: Léda má nápadně vyvinutou muskulaturu, takže vypadá jako mladík, čemuž odpovídá i její fyziognomie a nakrátko ostříhané vlasy. To však neznamená, že pražský sochař pracoval právě podle této předlohy, protože nahé ženy na vedlejších reliéfech jsou podány obdobně. Analogii pro pražský reliéf najdeme v granadském paláci císaře Karla V. Je jím reliéf z cararského mramoru, který je dnes vystaven v "Palacio de Carlos V (Museo de Bellas Artes)" v Granadě. Po straně jsou stromy podobně jako na pražském reliéfu, takže i zde můžeme hledat inspiraci pro rámování cviklových reliéfů Ferdinandova letohrádku. Na rozdíl od granadské Lédy a jejích antických vzorů je však výjev v Praze zrcadlově převrácen, což ukazuje na to, že sochař patrně pracoval podle nějaké tištěné předlohy. Podle stejné předlohy jako Paolo della Stella, vytvořil v roce 1555 Antonio Brocco štukový reliéf v "Grüne Gewölbe" na zámku v Drážďanech. Série Jupiterových lásek by se nepoučenému divákovi mohla jevit jako frivolní anekdoty. Ten však, kdo se vyznal v dobovém výkladu antické mytologie, ihned pochopil jejich triumfální význam. Tehdejším mytologickým bestselerem byla "Hypnerotomachia Polifili" Francesca Colonny, kde je triumfální průvod Jupiterových lásek seřazen stejně jako na pražském Belvedéru. U Colonny byla na prvním alegorickém voze zobrazena Evropa a býk, na druhém je Léda souložící s labutí a na třetím Danaé se zlatým deštěm. Seřazení Jupiterových smrtelných milenek na pražském Belvedéru odkazuje nejen na "Hypnerotomachia Polifili" a tedy na triumfální symboliku, ale současně slouží jako předehra a zdůraznění významu reliéfů v ideovém středu západní fasády, kde byl nahoře Jupiter a Venuše a dole Furor a Ianus. Výjevy s Jupiterovými milenkami jsou totiž řazeny zprava doleva, podobně jako putti dole na balustrádě jsou tedy orientovány ke vchodové arkádě.
Ústředním hrdinou figurálních reliéfů ve cviklech severního průčelí je Perseus. Ve cviklech arkád západního průčelí Ferdinanda připomínají na obou koncích emblémy římského krále, rozpeření jednohlaví orli dekorovaní řádem zlatého rouna. S ním souvisí výjev ve cviklu druhé arkády zobrazující Iásóna bojujícího s drakem, který střeží zlaté rouno visící na stromě. Výjev ve druhém cviklu tedy upozorňuje diváka na antickou dimenzi habsburského majestátu, jehož nejvýznamnějším atributem byl právě prestižní řád zlatého rouna. Ve třetím cviklu a čtvrtém cviklu zobrazen Ferdinand (s manželkou a na lovu). Reliéfy ve cviklech střední části západního průčelí se stejně jako výjevy na soklech sloupů pod nimi vztahují k Aeneidě. Reliéfy na cviklech levé poloviny západního průčelí evokují Jupitera a jeho lásky, které jsou řazeny zprava doleva, podobně jako putti dole na balustrádě a jsou tedy orientovány k arkádě před hlavním vchodem. Po Evropě následuje ve třináctém cviklu Kadmos, bratr Evropy, jehož souboj s drakem je protějškem k výjevu s Iásónem na severní straně západního průčelí. Figurální reliéfy ve cviklech jižních arkád ilustrují hon na kalydónského kance. Nejjižnější výjev ve cviklu na východním průčelí volně navazuje na sérii s Meleagrem. Všechny ostatní figurální reliéfy východního průčelí ilustrují africkou kampaň Karla V. v roce 1535. and Bažant 2006#.
Výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Systém výzdoby balustrády je stejný na všech čtyřech stranách, všechny reliéfy jsou oboustranné. Oba krajní panely: horní část trojzubce mezi dvěma mořskými draky. Předposlední panely na obou stranách: hlava se šátkem mezi dvěma draky.Vnitřní panely: řetěz řádu zlatého rouna a Jupiterovy blesky. Ve středním panelu je část řetězu řádu zlatého rouna v horizontální poloze (dvě ocílky, dva páry ovčích nohou) s Jupiterovými blesky po stranách, v bočních panelech je část řetězu řádu zlatého rouna (pazourek s plameny, dvě ocílky zdobené reliéfními hlavami) zobrazená ve vertikální poloze, za ní zkřížená břevna s plameny., Bažant 2006#., and Triumfální výklad cviklových reliéfů západního průčelí měla podtrhnout výzdoba zábradlí horní terasy složená z prolamovaných desek oddělovaných pilířky bez hlavic. Tento typ balustrád byl typický pro benátskou architekturu šestnáctého století, kamenné zábradlí Belvedéru nebylo ovšem pouze dekorativní záležitostí, ale zdaleka viditelnou korunou celé stavby, v níž bylo její poselství stručně a jednoznačně shrnuto. Na obou koncích zábradlí, nad krajními arkádami, prolamované desky zobrazují draky s hlavou se šátkem a delfíny s Neptunovým trojzubcem, nejdůležitější jsou však třídílné desky, které vyplňují zbývající část. Na těchto deskách jsou zobrazeny Jupiterovy blesky s motivem řádu zlatého rouna. Okřídlené blesky byly v šestnáctém století chápány nejen jako atributy nejvyššího olympského boha, ale také jako symbol boje s těmi, kteří jej opustili, a připomínka zaslouženého trestu, který stihne bezbožné odpadlíky, jejichž předobrazem byli zpupní Giganti. Články řetězu, jenž byl součástí řádu zlatého rouna, jsou na zábradlí zobrazeny nejen v horizontální, ale i ve vertikální poloze. Kdybychom habsburské řetězy doplnili, obepínaly by nejen obvod terasy pražského Belvedéru, ale i celý vesmír. Tento kosmický rozměr byl zdůrazněn právě tím, že je řetěz řádu zlatého rouna prokládán Jupiterovými okřídlenými blesky. Klíč usnadňující pochopení tohoto detailu je umístěn uprostřed západního průčelí, ve cviklovém reliéfu nad vchodem do budovy, kde je zobrazen Jupiter se svými atributy, orlem a okřídleným bleskem. Zábradlí Belvedéru tak do všech čtyř světových stran hlásá zvěst o tom, že nástupem Ferdinanda na císařský trůn se na zem vrací Jupiter a jeho Zlatý věk, který - na rozdíl od Zlatého věku Saturnova - již nikdy neskončí.
Olej na plátně (106 x 153 cm). Figurální scéna v krajině s listnatými stromy a vodním tokem., Vacková 1989#, 326, 375., and Ve sbírce Pražského hradu doloženo roku 1685.
Výzdoba stropu hlavního schodiště paláce (postaven 1669-1682): figurální scéna v oblacích - svržení Titánů. Uprostřed Jupiter s blesky, kolem něko v mracích shromáždění bohové a Titáni útočící na Olymp., Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001., and Alegorické vyjádření boje s Turky.
Výzdoba interiéru v přízemí paláce (dnešní knihovna): freska s Jupiterem, Juno a další ženskou figurou. and Poche, Preiss 1973#, s. 152-153; Horyna Mojmír, Preiss Pavel, Pavel Zahradník, Černínský palác v Praze, 2001.
Výzdoba stropů čtyř místností na námět příběhů z antické mytologie. Temperové malby na plátně, které je napnuto na dřevěnou konstrukci a vsazeno do štukového rámu na stropě. Na stropě hlavního sálu: čtyři výjevy podle Homéra: Paridův soud, Únos, Dobytí Tróje a útěk Aenea, Anchise a Ascania z hořící Tróje. Ve vedlejší místnosti: báje o Faethónovi: Klymené posílá Faethóna k otci Héliovi, Faethón v pokleku prosí Hélia o zapůjčení slunečního vozu, Faethón řídí čtyřspřeží, Faethonův pád, matka a Héliovny oplakávají jeho smrt. Další dvě místnosti: Chronos osvobozuje Pravdu, Jupiter a Juno., Poche, Preiss 1973#, s. 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.
Jupiter a Juno. V oválném rámu tvořeném věncem z festonu pololežící figury Jupitera, v pravé ruce blesky, u jeho nohou orel, o Jupiterovo koleno se opírá Juno, pravou rukou drží páva., Poche, Preis 1973#, 128-129., and Vlček 2000#, 418-422.