Figurální scéna v krajině. Střed kompozice tvoří postavy Venuše s Amorem a Paris se zlatým jablkem v pravé ruce, za Paridem Merkur. V popředí zleva za závěsem bohyně Eris, v ruce drží srdce, dále postavy bohyně Juno a Minerva, sedí zády k divákovi, u jejích nohou štít s tváří Medúzy, v ruce kopí. Vpravo ležící socha - postava vodního božstva se džbánem, z něhož vytéká voda, patrně personifikace Cebrena., Radostová, 2017, I/1, s. 243-246., and Obraz byl dříve pokládán za kopii z 18. století podle Bartholomea Sprangera.
Olej na plátně (87, 5 x 133 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 24 s. 138-139., and K obrazu je dochována přípravná kresba (Paris, Louvre) a její varianta (Wien, Albertina). Obraz byl často kopírován, k jeho popularitě přispěla Sadelerova grafická reprodukce z roku 1589. V rudolfinském umění najdeme jeho ohlas na stříbrné medaily Jana Vermeyena z doby před rokem 1608.
Olej na plátně (95 x 75 cm): Polonahý Paris (píšťala v ruce) dává zlaté jablko polonahé Venuši, která se k němu tiskne. Okolo Parida Amorci, za ním s pastýřskou holí, dva Amorové napravo připravují k jízdě Venušin vůz (zapřahají do něj holubice?). K Venuši a Paridovi slétá Merkur (okřídlená čapka a (caduceus). Zeshora výjev pozoruje z mraku nahá Juno (koruna) a Minerva (přilba a kopí). and Togner 1999#, s. 261, č. 258.
Nástropní malba ve štukovém rámu. V oblacích se vznášejí postavy - Jupiter s blesky, Merkur, Minerva se zbrojí, Juno a Vulkán. and Daniel, Perůtka, Togner 2009#, 91-92.
Malovaný talíř (průměr 29,5 cm). Ve skalnatém terénu trojice stojících nahých žen (Juno, Venuše, Minerva) s malým Amorem (luk, toulec). Na zemi vedle Minervy položená zbroj. Vlevo před skálou sedí Paris (pastýřská hůl), podává Venuši jablko, za ním sedí pes a v pozadí před skálou stojí Merkur (okřídlená čapka, caduceus)., Přibyl 2006#, 90, č. 27., and Talíř muzeu daroval kníže Jan z Lichtensteinu roku 1910. Autor doslova převzal kompozici podle rytiny Marcantonia Raimondiho (podle Raffaela), podle níž vznikl talíř z Fitzwilliam Museum, Cambridge C.59-1927 (Durantino ?, 1545-1550). O tématu srov. Exemplum: Paridův soud.
Rytina: Merkur (čapka s křídly, caduceus, krátká tunika, plášť) objímá pravou rukou vedle stojící Minervu (přilba, štít, kopí, dlouhé šaty, plášť). Oba stojí na podstavci, na Minervině straně je zobrazena sova s knihou, na Merkurově kohout hracími kostkami, jejichž význam vysvětluje nápis na podstavci (Tu modo progredere). V pozadí vlevo Perseus s uťatou hlavou Medúsy, její tělo leží u jeho nohou, nahoře letí vzhůru Pegas. Na protější straně v pozadí Pegas ne Helikónu právě kopytem otevřel pramen Hippúkréné. Na úpatí Helikónu sedí múzy a hrají na hudební nástroje. Nahoře vlevo sedí putto a píše vavřínovou ratolestí do knihy, napravo putto s caduceem poměřuje kružítkem globus., Fučíková 1997#, I/341, Fusenig 2010#, č. 53 s. 178-179., and Hermathéna, harmonické spojení Merkura/Herma a Minervy/Athény, bylo chápáno jako humanistický ideál, spojení Moudrosti a Výmluvnosti. Tento výklad podpořil Perseus vítězící nad Medúsou i nápis CURSUS, který lze vykládat jako cursus honorum (hodnostní postup) nebo spíše cursus studiorum (intelektuální vývoj), jehož symbolem byla Hermathena. Rytina mohla být inspirována knihou emblémů Achilla Bocchiho (Bocchi 1555). Na straně 18 věnované vytrvalosti je ústřední postavou Minerva, dole je Herkules a Aeneas, v pozadí vlevo, tedy stejně jako na rytině, je Perseus s hlavou Medúsy. Na straně 227 je zobrazena Hermathena, dvojice Minervy a Merkura. O Hermatheně srov. Exemplum: Hermathena.
Mědirytina (332 x 480 mm). Hostina bohů na svatbě Pelea a Thetis hosté sedí u dlouhého stolu v oblacích. Jsou tu Jupiter (orel u nohou) a Juno (v doprovodu svého páva), Venuše a Amor, Bakchus, Merkur (vpravo), Hercules (vlevo), Minerva a další. Vpravo se z oblaku snáší bohyně Eris s jablkem v ruce., Slavíček 1993#, 298., and Podle předlohy Crispina van der Broeck.
Nástropní freska ve štukovém rámu, figurální scéna v krajině. V popředí vpravo klečí Paris, podává Venuši jablko, před Venuší stojí Amor s lukem. Za Paridem Merkur (okřídlená čapka, kacudeus), za Venuší Juno s pávem, po pravici Venuše nahá Minerva (štít s hlavou Medúzy, kopí, helma). Nad Venuší se vznáší putto s věncem., Hosák, Zemek 1981#, 195., and Autor maleb není uveden, uváděn je pouze B. Fontana, který prováděl štukovou výzdobu stropů v několika místnostech na zámku.
Temperová malba na plátně, je vsazená do stropu. Figurální scéna v krajině. Vpravo sedí Paris, v levé ruce pastýřská hůl, podává pravicí jablko před ním stojící Venuši. Za Paridem Merkur, vedle Venuše Minerva a Juno, před ní malý Amor s lukem., Poche, Preis 1973#, 128-129., Vlček 2000#, 418-422., and Za předlohu výjevu je považován dřevoryt z dílny Virgila Solise. Inspirace však není jednoznačná, kompozice s Venuší a Amorem a odvrácenou ženskou postavou se objevuje u stejného námětu například u Raphaela (grafika Raimondi), Lucase Granacha st.
V popředí skupina - Paris podává Venuši jablko, po Venušině pravici malý Amor (luk a šíp) a sedící Minerva (štít, helma, na zemi toulec). Po levici Juno a z oblak se vznáší Merkur (kaduceus, okřídlený klobouk) a putto s věncem. V popředí vpravo říční bůh, v pozadí vlevo skupina postav., Vlnas 2005#, 114-115., and Kopie podle volné kopie obrazu Hanse von Aachen (Valenciennes, Musée des Beaux-Arts P.46.1.97. Originál od Hanse von Aachen z roku 1588 je v Douai, Musée de la Chartreuse (zrcadlově převráceno). Von Aachen se v kompozici hlavní postavy inspiroval Raffaelem.