Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).
Malovaný talíř (průměr 24,5 cm): vlevo Vulkán (nahý, vousy) sedí u kovadliny, kuje Amorův šíp, před ním stojí Venuše s Amorem (luk, toulec), v pozadí oltář s obětním ohněm. Na obou stranách Vulkána putto. Skupina s Vulkánem a Venuší je venku, na břehu, na druhé straně vody je město a za ním hory. Vpravo je naznačený palác, v němž lůžko s baldachýnem, na zemi odložená Martova zbroj (brnění, helma, meč), na loži nahý Mars s Venuší., Přibyl 2006#, 72, č. 18., and Talíř byl zakoupen roku 1981.
Tapiserie (288 x 315 cm). Scéna v krajině s listnatými stromy, v popředí na oblaku Venuše, před ní Amor s lukem a šípem., Blažková 1975#, č. k. 30., and Tapiserie byla v letech 1969-1970 oddělena od většího kusu (UPM inv. č. 70.0976).
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna v krajině, pod listnatým stromem sedí polonahá Venuše, k ní přichází lovec - Adonis, v ruce drží luk, na zemi po Venušině pravici toulec na šípy. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.
Olejomalba na měděném plechu (kabinet 152 x 102 x 43 cm). Scéna v krajině, uprostřed kompozice leží Adónis, vedle něho Amor, nad ním truchlí Venuše, za ní vůz se zapřaženými labutěmi. and Seifertová 2001#, 68, č. k. 54.
Pohár s víkem (18, 5 cm): na víku je Ceres, Bakchus a Venuše. Na těle nádoby dva výjevy s Aktaiónem. Na hlavním je polonahá Diana (měsíční srpek na čele) v potoce, před ní Aktaión (čapka, kabátec, vysoké boty, přes rameno brašna), na čele parůžky. Okolo jsou nahé Dianiny družky a lovečtí psi, v popředí nalevo Nymfa stojí a napravo sedí. Nalevo vepředu leží na zemi toulec a luk, další toulec a luk visí na stromě vzadu napravo. Výjev je zasazen do lesní krajiny. Na zadní straně je menší výjev: lovci na koních se psy zabíjející jelena, v něhož se Aktaión proměnil, Prag um 1600#, I, č. 354 s. 477-478., and K reliéfu se dochovala Vianenova přípravná kresba (viz: Frankfurt am Main, Diana a Aktaión).
Sala terrena, na stěnách chiaroscurové malby, figury v nikách: Venuše s Amorem, Mars., Vlček 2001#, 456-457., and Npú http://steknik.zamek.txt.cz/rubriky/17676/historie-zamku-steknik/: Je pravděpodobné, že malířská výzdoba zámku proběhla v letech 1767 – 1769 a podílela se na ní nejspíše malířská dílna pražského Klementina."
Bronzová plastika (117 cm): nahá Venuše sedí vedle Adonida a objímají se, před Venuší Amor (luk a toulec), před Adonidem pes., Prag um 1600#, I, č. 72., and Socha možná stála na schodech vedoucích k Novému sálu Pražského hradu (inventář z roku 1621: "Venus und Adone Bild von Metal").
Olejomalba na mědi (55, 5 x 47 cm): v popředí Apollón triumfuje nad Turkem, charakterizovaným zbraněmi na zemi (štít, luk, šípy, zahnutá šavle, palice), které doplňují turecké panovnické insignie v pravém dolním roku (turban a žezlo). Apollón ohlašuje příchod Zlatého věku. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, kterému bere šíp, napravo polonahá Abundatia (cornucopia a nádoba se zlatými mincemi). Ve středním plánu obrazu je oltář, na němž jsou drahocenné nádoby, připomínka Zlatého věku. Nalevo na podstavci, před ruinami antického Říma sedí bohyně Roma (přilba, žezlo), v ruce drží Palladium, sošku Minervy, kterou přinesl Aeneas do Říma z Tróje. Vedle Romy turecké trofeje (praporec, turban, toulec), jedná se tedy Svatou říši římskou. Na pravé straně antická ruina se sochou Saturna v nice, před ním sedí Múzy (globus, kružítko, caduceus, flétna). V pozadí antické ruiny, nahoře letí ve vzduchu nahý Saturn/Chronos (křídla, vousy, kosa a přesýpací hodiny)., Kaufmann 1988#, I.15., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 89 s. 231., and Návrat Zlatého věku byl klíčovým motivem imperiálních alegorií v rudolfinském umění. Vzorem byl augustovský mýtus, v němž měl ústřední postavení Apollón. Horatiova "Píseň stoletní" vzývala právě toto božstvo a jeho sestru Dianu, píseň byla přednesena 3. června 17. př. Kr. na Palatinu v Římě chórem chlapců během "Ludi saeculares" zavedených Augustem na oslavu příchodu Zlatého věku. Píseň lze chápat jako inspiraci Aachenova obrazu oslavujícího Apollóna. Básník vzývá boha, "aby skryl svou zbraň" (Hor. c. s. 33) - na obraze je Apollón zobrazen výjimečně beze zbraně. Apollón má obnovit jubilejní slavnosti trvající "tři sladké noci a tři dny bílé" (23-24) - to patrně naznačuje Apollónova ruka se vztyčenými třemi prsty. Apollón má římské chlapce "přivést k mravnosti" (45), aby se věnovali manželským povinnostem a přivedli četné potomstvo (47). Tento moment mohla na obraze naznačovat Venuše, která tu vystupuje nejen v roli pramatky římského lidu - je zobrazena, jak odebírá protestujícímu Amorovi šíp, symbol erotických dobrodružství. Apollón má také přispět k tomu, aby mladí Římané porazili nepřátele (53-56), kteří jsou na obraze připomenuti Turkem a tureckými zbraněmi u spodního okraje. V básni je rovněž obšírně zmíněna historie Říma (37-44), na níž na obraze odkazuje na socha personifikace Říma s Palladiem, který Aeneas a Anchises zachránili z hořící Tróje. V básni je zmíněno devět Apollónových Múz (62), které se na obaze rovněž objevují, stejně tak jako Hojnost (Copia, 60) s plným rohem. K obrazu existuje přípravná kresba (Braunschweig, Návrat Saturnovy říše 1). Obraz je protějškem alegorie s Návrat Panny (Mnichov, Návrat Panny).
Kresba (list ze štambuchu): uprostřed Minerva (přilba) s olivovou ratolestí sedí vedle Jupitera (orel), který ji objímá. Nalevo polonahá Venuše s Amorem, za ní Neptun (trojzubec), pod ní Apollón (lyra). Napravo Diana (luk), za ní Herkules (lví kůže), Pluto (dvojzubec) a Merkur (caduceus, okřídlená čapka a boty. V pozadí antická architektura., Jacoby 2000#, č. 50 s. 157-159., and V přípise: "Tento výjev (znázorňuje), jak Jupiter k údivu všech ostatních pohanských božstev opouští Venuši a miluje Minervu". Stejný výjev, ale podaný s jinými detaily a v pozměněné kompozici, znázornil Aachen na obraze v Londýně (London, Shromáždění bohů 2).