Olej na dubovém dřevě (60 x 103 cm)., Slavíček 1993#, 200-201., and Jedno z mnoha zobrazení populárního verše z antické komedie (Terentius, Eunuch): Sine Cerere et Libero, Bacchus Friget Venus (Bez jídla (Cérés) a pití (Bakchus) se nedaří ani lásce (Venuše)). Námět byl ve velké oblibě po roce 1600 v Nizozemí.Tento obraz je patrně dílenským opakováním prototypu vytvořeného ve spolupráci obou autorů kolem roku 1618 (Slavíček 1985, 8), byl zpracován v několika kompozičně odlišných verzích. Obray možná pochází ze sbírkz Františka Antonína
Bronzový odlitek (v. 27, 8 cm), akt stojící Venuše, v pravé ruce, kterou má za zády, drží jablko., Chlíbec 2006#, 182-183, č. 84, obr. s. 183., and Pochází ze sbírky Rohanů ze zámku Sychrov.
Olej na plátně (166, 5 x 207 cm). Figurální scéna v kovářské dílně. Vlevo stojí Venuše s malým Amorem, na zemi luk se šípy. Před Venuší skupina mužů pracujících u kovadliny, vpravo výheň., Slavíček 1993#, 223-224., and Obraz prozrazuje autorovu důvěrnou známost antických sochařských děl. Byl zakoupen Františkem A. Berkou z Dubé kolem roku 1672 ve Vídni, v letech 1671-1706 na zámku Nový Falkenburk. Od roku 1706 v nostické sbírce, do NG převedeno v roce 1945. Kompozičně dílo inspirováno freskou v Salla delle prospettive (Baldassare Peruzzi) a Salla di Amore e Psiche (Raffael) ve vile Farnese. Venuše s Amorem je zrcadlově převrácenou kopií bohyně podle Paridova soudu od Raimondiho (dle Raffaela). Vulkán podle reliéfu na sarkofágu v Museo Capitolino, Venuše podle Venus felix v Belvedere a Kyklopové podle Laokoona a torzo Belvedere. Existuje hypotéza, že se jedná o repliku nezachované malby, součásti triptychu, jehož dvě křídla jsou ve Vídni (Venuše a Mars, Vulkán předávající zbraně bohyni Thetis: Kunsthistorisches Museum).
Dole jsou oba defendenti s personifikacemi Filosofie a Historie, za nimi personifikace sedmera svobodných umění. Historie ukazuje na oblak, pod nímž Fama se dvěma trubkami. Uprostřed oblaku císař Leopold II. jako Apollón-Foibos (antikizující zbroj, vavřínový věnec na hlavě, okolo hlavy záře) na voze taženém čtyřspřežím koní. Zatímco vůz Leopolda-Apollóna stojí, okolo obíhají personifikace planet, panovníci na vozech. Nalevo Rudolf II. (Měsíc), Victoria s palmovou ratolestí mu drží nad hlavou věnec, jede na voze taženém lvem. Napravo Ladislav Pohrobek (Merkur) na voze taženém párem holubic. Uprostřed nalevo Zikmund (Venuše) na voze taženém labutěmi, napravo Ferdinand I. (Mars) na voze taženém párem lvů. Nahoře nalevo Karel IV. (Jupiter) na voze taženém orly a napravo Václav I. (Saturn) na voze taženém draky. Okolo panovníků osmicépé šternberské hvězdy se slavnými příslušníky rodu., Vlnas 2001#, 128 č. I/3.36B., and Císař jako nehybné slunce a knížata obíhající okolo něj jako planety bylo oblíbené téma oslavy císaře..
Mapa Středozemního moře s nápisem AENEAE NAVIGATIO (mezi stranami 612-613). Vlevo dole zkrácený citát z Aeneidy (1, 378-385), na mapě rozmístěny u jednotlivých lokalit příslušné citáty. Vpravo nahoře tabulka nadepsaná ORIGINIS ROM. MONUMENTA EX NUMMIS. V horní řadě (zprava): AE Sest. Traianus, c. 104, rev. ležící Dacia, zprava k ní přistupuje a zdvihá ji Tiber s rákosem v ruce, narážka na dácké tažení; As Antoninus Pius, 147, rev. bílá prasnice (sus alba) pod stromem (znamení, podle kterého měl Aineiás najít místo pro založení Alby Longy, Verg. 3, 389-393); AE As Antoninus Pius, 140/144 rev. Mars slétá dolů, kde leží Rhea Silvia (Liv. 1, 4). Uprostřed: AE Sextans, 217-215 př. Kr., av. Lupa Romana s Romulem a Remem, rev. orel s nápisem Roma (aquila Romana). Nalevo dole, pod sebou: AR Den. Sextus Pompeius 137 př. Kr., av. Roma, rev. Ruminský fík (Ficus Ruminalis), pod ním Lupa Romana s dvojčaty, nalevo pastevec Faustulus (Verg. Aen. 03, 389-393). Napravo dole, pod sebou: AR Den. Iulius Caesar, 47-46 př. Kr., av. hlava Venuše, rev, Aineiás s Palladiem a Anchísem (Verg. Aen. 02, 707-720). Dole, vedle sebe: AR Den., 115-114 př. Kr., av. Roma (hlava), rev. Roma s oštěpem mezi dvěma ptáky, před ní Lupa Romana s dvojčaty., Kotalík 1982#, no. 76., Suerbaum 2008#, VP 1599., and Titulní list (viz: Praha, NK, Aachen, Vergilius, frontispice) a mapa podle návrhu Hanse von Aachen ve výboru z Vergiliova díla (Vergilius 1599), který pořídil Jezuita Jacobus Spannmüller zv. Pontanus (pocházel z Mostu, odtud přízvisko) a vydal v Augsburku u Johanna Pretoria roku 1599 (tiskař Domenicus Custos). Kresba k titulnímu listu: Göttingen, Kunstsammlung der Georg-August-Universität inv. 10/22. Titulní list je nejstarší příklad "oltářového typu", který byl v 17. století velmi oblíbený ve vydáních Vergilia.
Freska: Vulkán (s pleší a rozcuchanými dlouhými vlasy, v krátké tunice s páskem, na nohou kožené boty) ková na kovadlině pancíř, který drží v kleštích, na zemi součásti zbroje. Napravo sedí polonahá Venuše (bílá tunika, zlatý plášť), před ní stojí Amor, který drží v obou rukou drátěnou síť (košile?). Výjev je situován do skalní sluje s arkádami, nalevo postava přinášející dříví. Výjev je inspirován dobovým holandským žánrovým malířstvím a je pojatý jako scéna ze současné kovárny, čemuž odpovídá prosté oblečení Venuše i to, jak nenuceně sedí na zemi. Kompozici můžeme srovnat například se zobrazením stejného tématu od Davida Tenierse Staršího (1638, Tokyo National Musem inv. n. D. 1991-0001). Restaurováno v letech 1877-1878, kdy mohly být nějaké detaily pozměněny., Karner 2007#, 132-134., and Vyvrcholením výzdoby Audienčnního sálu je nástropní fresko zobrazující Vulkána připravujícího zbroj pro Aieneia v přítomnosti jeho matky Venuše. Díky této zbroji se Aineias stane pánem Itálie a založí iuliovskou dynastii, od níž odvozovali svůj původ Habsburkové. Drátěná síť v Amorových rukou není důvodem, proč celý výjev chápat jako narážku na Vulkánovu past na Venuši a Marta (Karner 2007, 134). Tento výklad by navíc bylo těžké skloubit s výzdobou v Hlavním sále Valdštejnského paláce, kde je zobrazen vítězný Mars ve voze taženém čtyřspřežím.
Freska: Venuše (koruna, zlatý závoj, bílá tunika, červený plášť) sedí na oblaku na voze taženém párem holubů, před ní klečí Aineiás (vousy, nahý), bohyně ho drží za ruku a polévá mu hlavu ambrosií a nektarem ze zlaté nádoby. Dole laurentský břeh., Karner 2007#, 134, and Součást cyklu 16 výjevů z Ovidiových Proměn shrnující historii vesmíru, které jsou seřazeny tak, jak po sobě následují v literární předloze. V kontextu Valdštejnského paláce série výjevů začíná zobrazením prvotního chaosu na východní straně dveří do Audienčního sálu a končí na západní straně dveří do soukromých komnat vévodových apotheosou Romulovou. Směr čtení se přitom mění, až do pátého pole jsou uspořádány bustrofedon ("jako se obracejí dobytčata"), od výjevy s Pyramem se v každém poli začíná na východě, tedy napravo, jdeme-li z Audienčního sálu. Toto uspořádání mělo patrně zdůraznit chronologickou posloupnost apotheosy Aeneovy a apotheosy Romulovy, aby tak vynikl smysl celé dekorace, jímž byla oslava role Albrechta z Valdštejna při budoucí apotheose, jíž byl oslaven Romulův potomek a současný císař, Ferdinand II.
Freska: Venuše (polonahá, červený plášť), nad hlavou bílá hvězda kombinovaná se srpkem, s mušlí v pravici, jede na zlatém čtyřkolovém voze taženém párem labutí. Před ní Amor se zavázanýma očima, v ruce luk se šípem. V postranních panelech znamení Váhy a Býka., Hadravová, Hadrava 2007#, and Součást řady sedmi planet (Saturn, Jupiter, Mars, Sol, Venuše, Merkur, Luna) orientovaných k severní straně, kde končí Měsícem, který byl nejblíže Zemi. Zobrazení planet v nástropních panelech je doprovázené po obou stranách párem panelů na klenbě se zobrazeními odpovídajících znamení zvěrokruhu (podle Bayer 1603). Srpek s hvězdou nad Venušinou hlavou vykládán jako ohlas Galileova objevu fází Venuše, ale uspořádání planet v Astronomické chodbě odpovídá předkoperníkovskému, geocentrickému modelu vesmíru. Pravděpodobnější výklad vycházejícího z tradičního významu měsíčního srpku a hvězdy, jež symbolizovaly panovnickou MAJESTAS (Molnar 1999, 110). Venuše byla srpem s hvězdou definována jako matka Aeneova a pramatka císařského rodu. Na mincích císaře Augusta se objevuje na aversu srpek s hvězdou, což mohl Baccio di Bianco znát z populární knihy Enea Vica, v níž byly publikovány mince dvanácti císařů (Zantani, Vico 1548, s. 17a). V úvodu Antonia Zantani je hvězda na Augustově minci spojena s Venuší (Zantani, Vico 1548, 4a: la stella, che nella medaglia di C. essere la stella di Venere dalle quale egli discese). V rejstříku k latinskému vydání Vicova díla, které vyšlo v roce 1548 je zobrazení interpretováno jako konjunkce měsíce s Venuší nebo Jupiterem (stella Iouis, aut Veneris cum Luna conjuncta). Série planet měla dodat kosmický rozměr slávě habsburského císaře, což podtrhovala série čtyř personifikací světadílů (podle Ikonologie Cesare Ripy) ve slepých arkádách na stěně chodby.
Freska: Jupiter (koruna, zlatá tunika s rukávy, červený plášť) sedí na oblaku, v pravé ruce okřídlený blesk, v levé orla. Po jeho levici sedí na oblaku Juno (pruhovaná tunika s rukávy, červenozlaté šaty, zelená kazajka, vlající závoj) , hlavu a jednu nohu obnaženou nad koleno má obrácenu ke svému muži, horní polovinou těla se však od něj odvrací a pravá ruka je zdvižena v odmítavém gestu. Po Jupiterově pravici sedí na oblaku Venuše (zdobené červené šaty s výstřihem a síťkou ke krku, zlatý plášť) sedí s nohama odvrácenýma od Jupitera, horní polovinou těla se k němu obrací. Vedle Venuše nahý Amor s lukem a toulcem na zádech, levou paži vztaženou k Venušině rameni., Konečný 2007#, and Vyvrcholení výzdoby lodžie je ve třech obrazech na stropě, které zdůrazňují, že Aineiova válka v Itálii byla opakováním Trójské války, z čehož vyplývá, že dcerou matky všech bitev je současná válka vedená císařem Ferdinandem II., jehož vojsku velel Valdštejn. Ve středním panelu je zobrazena klíčový spor mezi Juno a Venuší ze začátku desáté knihy Aeneidy. Na severním nástropním panelu jsou zobrazeni bozi, kteří bojovali v trójské válce na straně Řeků: Minerva, Juno, Neptun, Vulkán, Merkur. Na jižním panelu jsou bozi, kteří bojovali na straně Trójanů: Venuše, Apollón, Mars, Diana, Xanthos (Skamandros). Shromáždění bohů v oblacích nad bojištem bylo obvyklou součástí ilustrací k Vergiliově Aeneidě.