Edikulový portál z místního pískovce s bohatou sochařskou výzdobou, jež zčásti přechází ve volnou plastiku. Má kruhový záklenek s květovými kazetami v podhledu, ve cviklech bohatě zdobených listovím jsou okřídlení putti nesoucí kolčí štíty se znaky, kolčí štít je rovněž před svorníkem. Edikula je dvojitá, v pozadí jsou iónské pilastry, před něž jsou předloženy korintské polosloupy s kuželkovými dříky. Nad nimi je zalamované kladí, na jehož spodní straně jsou kazety s květy uprostřed. Na zalomené části vlysu nad sloupy jsou váza, ve vlysu mezi nimi je nápisová deska v rozvilinové ornamentice, do níž je nalevo zakomponována groteskní akantová žena (Néreovna) a napravo akantový muž (Tritón). Nad kladím je archivolta s rozvilinou se zakomponovanými čtyřmi putti v tunikách, uprostřed je kolčí štít za pernštejnským znakem, na helmu býčí hlava. Na obou stranách archivolty jsou putti s rolverkobvými štíty, nalevo se znakem Pernštejnů. Podle nápisu je portál z roku 1529 a na nynější místo byl osazen roku 1541., Hrubý 2003#, 131-140., and Portál má analogie především v portálu v Chomutově (1530). Edikulové portály s archivoltou jsou typické pro Toskánsko. Baňkovité sloupy odvozené z antického uměleckého řemesla byly populární v severní Itálii po celé 15.-16. století (Lombardie, zejména Como a Lugano), po roce 1500 se dostávají na sever od Alp a v českých zemích se prosadily ve dvacátých letech 16. století. Válcové sokly s plastickým dekorem oddělené od sloupu římsou jsou benátským motivem, pro tuto oblast je rovněž typická profilace archivolty a žlábkování říms.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořila dlouhá chodba na místě starší stavby z doby Karla IV., která sloužila stejnému účelu. Nyní však byla zpřístupněna nejen ze dvorku před severním průčelím paláce, ale novým hlavním chodem, který byl obrácen na východ, k bazilice sv. Jiří. Venkovní portál má půlkruhový záklenek s profilovanou archivoltou, je umístěný v edikule tvořené korintskými polosloupy s kladím a hladkým vlysem. Sloupy jsou kanelované s píšťalami, hlavice se hlásí k raně gotickým vzorům - jsou bez volut a tvoří je listy v jedné, v rozích ve dvou vrstvách, rohové listy se stáčejí v bobule a přejímají tak funkci volut. Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi a je nejstarší ze skupiny portálů z huti Benedikta Rieda, ke které patří kromě portálů Pražského hradu i portál Novoměstské radnice, portál radnice v Nymburce. Vnitřní portál jezdeckých schodů je umístěný ve spojovací chodbě, kterou se vcházelo do Vladislavského sálu a je ještě více poplatný gotické tradici. V korintské edikule s kladím je vstupní otvor se záklenkem tvaru oslího hřbetu., Mencl in: Homolka 1985#, s. 106-124 (datuje portály do let 1493-1500)., and První antikizující portály v Praze.
Portál složen z edikuly tvořené stočenými polopilastry s kanelováním doplněním píšťalami, hlavice jsou korintské, kombinace typu z oken a z hlavního vstupu do sálu. Hlavice tvoří listy, ale v rozích jsou voluty s rozetami, nad nimi je kladí s kazetami v podhledu, na němž spočívá archivolta s prázdným tympanonem. Lze předpokládat, že v tympanonu archivolty měl být reliéf jako v obdobně koncipovaném portálu do kostela sv. Jiří z doby kolem roku 1520. Do této edikuly je vložena edikula tvořená stláčenými polosloupy s kladím, hlavice jsou podobné hlavicím pilastrů vnější edikuly, patky mají v rozích románské drápky. Gotickými prvky jsou stáčené pilastry a polosloupy a dále zapuštění portálu od zdi., Mencl in: Homolka 1985#, 120-121 (datuje do roku 1493), and Jeden z prvních antikizujících portálů v Praze.
Portál mezi první a druhou místností druhého patra má pravoúhlý záklenek profilovaný gotickým oblým prutem, edikulu tvoří korintské polosloupy, jež jsou jsou opatřeny kanelami s píšťalami a stojí na trnožích s rozetami. Hlavici sloupu tvoří mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou na oknech Vladislavského sálu a na bočním portálu basiliky sv. Jiří. Sloupy nesou kladí s kazetami opatřenými rozetami v podhledu. Uprostřed vlysu jsou dva lvi podepírající prackami kolčí štít s korunovaným L (Ludvík byl korunován v roce 1509). Celý portál je po gotickém způsobu zapuštěn do zdi. Místnost ve druhém patře je nejbohatěji vyzdobena, protože se nachází v úrovni Vladislavského sálu, žebra jsou dole zakončena listy a vousatou mužskou hlavou. Portál v prvním patře je koncipován obdobně jako ve druhém, ale bez figurálního vlysu a rozet na trnožích sloupů. Dříky sloupů jsou zato tordované a další románskou reminiscenci představují listy na patkách sloupů. and Jedny z prvních antikizujících portálů v Praze.
Hlavní přístupovou cestu do Vladislavského sálu tvořily tzv. jezdecké schody s nízkými stupni, na něž navazovala lodžie, z níž se vstupovalo do sálu. Byla to krátká chodba, jejíž západní stěnu obrácenou do dvorku panovnické rezidence tvořila dvě velká okna s vertikálně zdojeným křížem. Okna v edikule byla pojata obdobně jako okna do Vladislavského sálu. Celá tato část je dnes zakryta přístavbou z doby kolem roku 1570., Mencl in: Homolka 1985#, 106-1108 (datuje do let 1493-1500)., and První antikizující lodžie v Praze.
Portál je trojdílný. Vnější edikula s korintskými kanelovanými tříčtvrtečními sloupy bez píšťal, hlavice tvoří v mělké voluty s rozetami, na obou stranách jsou diagonálně umístěny listy. Stejné hlavice jsou v Ludvíkově křídle a na oknech Vladislavského sálu. Sloupy nesou architráv s patrně až v 19. století přidaným tympanonem. Sloupy spočívají na hranolových trnožích. Vnitřní prostor se v hloubce zdi zužuje a podhled je opatřen kazetováním.Toto řešení nemá obdobu v italské architektuře, ale často se s ním setkáváme na reliéfech. Vnitřní edikula je zmenšenou verzí vnější až na to, že nad vlysem je nasazena archivolta s kopií reliéfu sv. Jiří v boji s drakem. Ve cviklech nad archivoltou jsou akantové trojúhelníky. Vnitřní edikula rámuje pravoúhlé ostění vlastního vchodu do kostela., Homolka 1985#, s. 120-123 (datováno kolem 1500), s. 191 (datováno po 1509)., and Antikizující portál sv. Jiří měl starobylou basiliku propojit s Vladislavovým palácem.
Nejmladší ze skupiny portálů z huti Benedikta Rieda (souvisí s portálem radnice v Nymburce). Půlkruhový záklenek s profilovanou archivoltou v edikule tvořené korintskými sloupy. Sloupy jsou kanelované s píšťalami. Portál zapuštěn do zdi., Kibic 1988#, obr. s. 36., and Baťková 1998#, 185-188.
Edikulový portál s kruhovým záklenkem a profilovaným ostěním. Edikulu tvoří mohutné pilíře na soklech s korintskými hlavicemi. Stěny pilířů jsou na všech třech stranách zdobeny konvexním ornamentem ve tvaru X (vzniklým průnikem dvou tordovaných pilířů). Pilíře nesou kladí s římsou, na němž byl původně balkón., Vlček 1996#, 368-369., and Doklad práce dvorské huti Benedikta Rieda pro měšťanské stavebníky.
Ostění okna je zdobeno pletencem rozetami. Edikula okna spočívá na římse s pletencem, jež je pod pilastry zalomena, takže tvoří mohutné konzoly. Na konzolách jsou korintské kanelované pilastry. V hlavicích pilastrů jsou místo krajních listů rohy hojnosti. Na pilastrech je položen dvoudílný bohatě profilovaný architráv, ve vlysu je nápis PRAGA CAPUT REGNI. Nad kladím je římsa, na níž je bohatě profilovaný kruhový tympanon s vloženým reliéfním znakem Starého města. V roce 1731 byla připojena postranní okna s gotizujícími nástavci. and Okno vzniklo po spojení Starého a Nového města pražského roku roku 1518, radnice byla tehdy rekonstruována a kolem 1520 vzniklo okno s nápisem PRAGA CAPUT REGNI. Politický charakter výzdoby okna podtrhuje nejen nápis, ale i formální vazba na architektonickou plastiku jagelonského Pražského hradu. Edikula je variací okna Vladislavského sálu, kde na severní straně najdeme obdobné pilastry s konzolami i nápis ve vlysu. Kruhový tympanon má obdobu na vstupním portálu do Staré sněmovny a na bočním portálu do bazilky sv. Jiří, jež byl rovněž spjat s panovníkem. Okno navazuje na výzdobu přízemního okna vedle hlavního vchodu do radnice z konce 15. století, kde je znak Starého města, znak Českého království a monogram Vladislava Jagelonského (W). Nápis je v tzv. raně humanistické kapitále, jež se vyznačuje vědomě nekasickými rysy (epsilon "E", "N" a "I" s prohnutím středu dříku ve tvaru polovičního nodu, gauda písmene "G" se stáčí dovnitř, atd.). Vědomě retrospektivní, gotickým prvkem je rovněž přesekávané rámování nápisu.
Zesnulý ve zbroji se modlí v kleče v edikule se sloupy ze dvou k sobě obrácených kuželek., Hlobil, Perůtka 1999#, č. 262, obr. s. 375., and V českých zemích první doklad spojení nápisu a výzdoby, jež obé odkazují na antické vzory. Náhrobní nápisy oslovující jménem zesnulého kolemjdoucího jsou v antickém Řecku doloženy od 6. století před Kristem. Další novinkou je, že datum úmrtí již není uvedeno podle církevního kalendáře. O sloupu ve tvaru dvojitých baněk srov. Jaroměř, křtitelnice.