Neorenesanční budova (dnes budova pojišťovny, "Holland Biztosító székháza") původně navržená architektem Kallinou, s balkonem nad portálem, který nesou postavy dvou svalnatých nahých mužů (autor Leó Fessler), stojících na soklech zdobených lvími hlavami. Postava na levé straně drží v ruce jablko., Medvey, 1939, s. 59; Déry 1991, s. 60; Török 1997, s. 127., and V tomto případě může být naznačena souvislost s řeckým mýtem, v němž hraje spolu s Atlantem roli i Herkules, jehož atributem byl lev (lví hlavy na soklech). Patrně jsou zde zobrazeny obě postavy současně. Atlás byl původně podle řecké mythologie Titán, který držel na svých plecích sloupy podpírající nebeskou klenbu. Krátce jej zastoupil Herkules (postava držící jablko), když mu Titán pomáhal získat jablka Hesperidek. Socha v podobě Atlanta tvořila již od antiky architektonický opěrný prvek. V pozdějších slohových obdobích byl Atlás a Herkules jako architektonický sochařský prvek vzájemně zaměňován.
Řadový nájemní dům realizovaný v roce 1813. Původně bylo průčelí situováno do nábřežní promenády. Tyto domy byly většinou v majetku středních vrstev, nejčastěji obchodníků. Figurální výzdoba vznikla patrně v dílně Lőrince Dunaiszky (1784-1833), výzdobu portálu snad vytvořil Dunaiszky sám. Portál je završen půlkruhovým obloukem ve tvaru vavřínového věnce: na klenáku je hlava Jupitera, k níž jsou z obou stran obráceny alegorické figury žen v antické drapérii, každá z nich drží v jedné ruce roh hojnosti, ve druhé věnec, kterým jakoby věnčí Jupiterovu hlavu. Do fasády přízemí je vsazena řada kruhových medailonů s hlavami antických hrdinů a bohů. Zleva doprava: vousatý muž - patrně Herkules; žena, patrně Juno (vzadu je vidět zavití její hlavy); vousatý muž s vavřínovým věncem na hlavě; mladá žena s čelenkou posázenou hvězdami - patrně Aurora; mladá žena s čelenkou z květů - Flora; stejný vousatý muž jako na začátku řady; mladý muž s věncem vinné révy - Bakchus; stejný vousatý muž jako na začátku řady., Zádor 1993, s. 43; Szőke- Kissné Szemerédy 2001 p. 14-15., and Postavy žen ve cviklech jsou patrně personifikací Hojnosti. Zobrazované hlavy vousatých bohů jsou blízké antickým sochám ze 2. století př. Kr., ostatní jsou spíše pokračováním klasicistní formy.
Dvoupodlažní nájemní dům. V prvním patře, nad portálem, dvě alegorické ženské postavy. Jedna žena drží v pravé ruce palmovou ratolest, druhá se opírá o lyru, na čele má stuhu (ténii)., Déry 1991, s. 156., and Žena na levé straně patrně zobrazuje vítězství Ctnosti, žena vpravo patrně múza Erató, personifikace hymnického básnictví opěvujícího historii národa (ténie ve vlasech, lyra: atribut barda, bájného potulného pěvce a básníka).
Čtyřpodlažní nárožní budova, v přízemí na fasádě kolem celé budovy deset alegorických soch stojících na soklech. Dívka s balíčkem ovázaným stuhou (alegorie poštovnictví jako Psyché ?); nahý mladík s okřídlenou čapkou a střevíci drží v ruce kaduceus (alegorie obchodu jako Merkur); dívka se džbánem (Danaida ?); chlapec s husou (?); dívka se dvěma ozdobnými pásy; nahá dívka zakrývající si rukama klín (alegorie Krásy jako Venuše); římský voják s putnou vody (sv. Florián), dívka s klubkem nití nebo vlny (alegorie textilního průmyslu jako Arachné ?); mladý boxer ovinující si ruku koženými řemínky (alegorie sportu jako řecký boxer); mladík v uniformě držící na rukách lokomotivu (alegorie železnice nebo dopravy)., Dent 2002, s.95., and Budova byla projektovaná původně jako pojišťovna s luxusními byty ve vyšších podlažích ("Adria Biztositó Társulat Székháza"). Po II. Sv. válce sídlo městské policie, dnes Le Meridien Hotel. Na fasádě jsou sochy, z nichž některé souvisejí s původním účelem stavby (pojišťovna). Jsou tu některé neantické náměty (například sv. Florián patron hasičů), doplněné typickými alegoriemi naznačujícími souvislost s pojišťovnictvím, průmyslem a dopravou, ale i personifikace jednoznačně vycházející z antické inspirace (Venuše, řecký boxer jako alegorie sportu, Merkur jako alegorie obchodu, Arachné ?). Formálně je antikou jednoznačně inspirována plastika nahé dívky - Venuše, která navazuje na typ antické plastiky Venuše vystupující z lázně.
Na průčelní fasádě prvního patra v nadokenních obloucích vysoký reliéf šesti portrétních hlav, mužů a žen. Muž s plnovousem, žena, muž s plnovousem (typ Seneca), žena, mladík. Pouze některé z nich jsou rozpoznatelné portréty antických filosofů.
Volně stojící třípatrová budova se středovým rizalitem, završeným štítem. Balustráda s gryfy, akroteriemi a dekorativními vázami. Fasádu člení dórské, ionské a korintské sloupy a niky. Pod štítem rizalitu čtyři plastiky a dva medailony s portréty slavných umělců, vědců a pedagogů s nápisy. Na fasádě hlavního průčelí v přízemí monumentální amfory, plastiky v prvním a druhém patře v bočních nikách (po jedné na každé straně).Volně stojící klasicistní třípatrová budova se středovým rizalitem, završeným štítem. Balustráda s gryfy, akroteriemi a dekorativními vázami. Fasádu člení dórské, ionské a korintské sloupy a niky. V nikách přízemí dvojice antikizujících váz, v patrech plastiky - alegorie věd, architektury a sochařství, obchodu a víry (náboženství). Pod štítem rizalitu čtyři plastiky a dva medailony s portréty slavných umělců, vědců a pedagogů s nápisy. and Benešová 1984, s. 163, obr. 110, pozn. 191. Bohumil Samek, Umělecké památky Moravy a Slezska, Praha 1999, sv. 2, s. 235-236. http://home.tiscali.cz/alekan/justicka2/budova.htm (19.04. 2009).
Čtyřpodlažní nárožní nájemní dům. Na zábradlí nárožních balkonů v 1. patře dvojice postav v drapérii: dívka nesoucí na hlavě koš, který přidržuje střídavě pravou a levou pozdviženou rukou., Déry 1991, s. 160., and Sochařská výzdoba nároží je inspirovaná antickým námětem dívek nesoucích v panathenaiských průvodech na hlavě rituální koš s obětinami (kaneforos). V antickém Řecku bylo toto prestižní místo vyhrazeno pouze vybraným dívkám před svatbou, takto zobrazovaná postava symbolizovala ideál neprovdané panny. Srov.: Linda Jones Roccos, "The Kanephoros and Her Festival Mantle in Greek Art", in: American Journal of Archeology, Volume 99 No. 4 October 1995. (http://www.ajaonline.org/archive/99.4/roccos_linda_jones.html (19.12.06)
Portál nájemního domu Heinricha Marburga. Popis: Nad vstupem do budovy je balkón, který je nesen konzolami, podpíranými dvojicí identických atlantů s rukama za hlavou. Postavy jsou polonahé s hustými vlasy a plnovousy, přes bedra oděny do zřasené drapérie. Dolní polovina těla je nahrazena architektonickým prvkem náběhu. Nad vstupem, bezprostředně pod balkónem, je umístěn v bohatě dekorovaném zrcadle, domovní znak se stylizovanými iniciálami a číslem "13". Celá památka vykazuje charakter novobarokního řešení. Historie památky - zhodnocení současného stavu: Původně nájemní dům sloužil v minulosti také jako Dům politické výchovy, později redakce Nového Opavska, dnes sídlo několika firem. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 67
Nárožní nájemní dům. Nad portálem vchodu figurální reliéf: uprostřed hlava mladíka s paprsčitě vlajícími vlasy (Sol (?)), po obou stranách fantastická zvířata. V 1. patře mezi okny figurální sochařská výzdoba: zleva stojící mladík s oštěpem, uprostřed dvojice - nahá dívka s rohem hojnosti (Fortuna), za ní stojí mladý muž, opírá se o kaduceus na dlouhé tyči (Merkur), po pravé straně dívka (s přeslicí (?).