Mědiryt (22, 0 x 13, 8): polonahá žena sedí na posteli, v ruce paletu a štětce, vedle jsou položené hudební nástroje a kniha. K ženě přistupuje Amor (toulec), u jeho nohou luk, nahoře přilétá Amor s maskou., Hollstein 1980# č. 184., Fusenig 2010# č. 54 s. 180., and Rytina podle nedochovaného obrazu Hanse von Aachen. Ženu lze chápat jako Venuši, která využívá různých uměleckých žánrů, aby mohla klamat.
Rytina (29, 5 x 39, 1 cm): Paris (plášť) sedí pod stromem a předává jablko před ním stojící nahé Venuši, u níž Amor (luk). Nad Venuší letí puto s věncem. Napravo sedí Minerva, plášť okolo dolní poloviny těla, pravici na štítu, na zemi přilba a kopí, vedle pes. Nalevo od Venuše Juno. Nad Paridem za stromem Merkur (okřídlená čapka, caduceus, plášť) se zdviženou rukou. V levém dolním rohu říční bůh, napravo v pozadí skupina nahých říčních božstev na mořském břehu., Fusenig 2010#, č. 25 s. 140., and Rytina podle Aachenova obrazu v Douai z roku 1585.
Orfeus (vavřínový věnec, antikizující oděv) sedí v lese u potoka a hraje na harfu zvířatům, v popředí panter, pes a lev, nad Orfeem pár strak, v pozadí labuť. and Protějšek k obrazu tvořil Apollón stahující Marsya z kůže (dnes ztracený).
Vliv francouzské poitouské a severoburgundské plastiky v duchu pozdně antického stylu: portál patrové kaple s předsíní francouzského typu (z konce 12.století). Figurální i palmetové motivy archivolt, hlavice sloupků se šikmo postavenými palmetami (pozdně antický motiv)
Portál v průčelí kostela, před 1200, v čechách ojedinělý, zachovaný (jeden sloup doplněn koncem 19. století), členité archivolty s bohatou figurální sochařskou výzdobou.AČK: Z antického tvarosloví přecházejí do č. um. dekorativní motivy (akanty, meandry; jako celek též korintská hlavice, různě modifikovaná) - prvořadý příklad variant korintských sloupků portál ze Záboří. Rostlinné motivy jakoby rozčeřené větrem, který je rozvinul do prostoru. JB: motiv se poprvé objevuje ve 2. století, byl populární do 6. století (Ravena), patrně má hlubší smysl - evokuje živou rostlinu, která se kolébá ve větru. Oživení antického motivu v 11.-12. století dokládají hlavice (celkem 21), většinou ze Svaté země, kde zdobily rotundu Božího hrobu v Jeruzalémě, ale také z Itálie a Francie, odkud patrně pocházel autor portálu., Svoboda 1978#, 104., and Bažant 2003#, s. 53.
Portál v průčelí kostela, jsou zachovány architektonické články: členité archivolty s bohatou figurální sochařskou výzdobou (pouze jeden sloup byl doplněn koncem 19. století)., Svoboda 1978#, 104., Bažant 2000#, 52-54., and Z antického tvarosloví přecházejí do českého umění dekorativní motivy (akant, meandry; jako celek též korintská hlavice, různě modifikovaná). Prvořadým příkladem variant korintských sloupků je portál ze Záboří. Rostlinné motivy jakoby rozčeřené větrem, který je rozvinul do prostoru ( Svoboda 1978, 104). Motiv se poprvé objevuje ve 2. st. po Kr., byl populární až do 6. století (Ravenna). Zdánlivě dekorativní hříčka má patrně hlubší smysl, evokuje živou rostlinu, která se kolébá ve větru. Horizontálně rozevláté korintské hlavice vyvazují akant z jeho vertikality, a tedy i tektonické funkce, listy navozují dojem, že rostlina stále žije. Antický motiv byl znovu oživen až v karolínské epoše. Oživení antického motivu v 11.-12. století dokládají hlavice (celkem 21), většinou ze Svaté země, kde zdobily rotundu Božího hrobu v Jeruzalémě, ale také z Itálie a Francie, odkud patrně pocházel autor tohoto portálu
Pískovcová socha, v míse kašny pilíř s městkým znakem, figura nahé ženy sedící na skalisku, kolem těla drapérie, u levého boku roh hojnosti s ovocem, u pravého boku nádoba s vytékající vodou.
Zámek původně renesanční (1547-1550), v interiéru štuky a nástěnné malby s figurálními náměty ve stylu Ludvíka XIV. , námět neuveden. and Umělecké pam. Čech 4, s. 326
Zámek pův. renesanční, upraven v poslední čtvrtině 17. století; Vnitřní úprava na náklad cís. Ferdinanda V.; 20 pokojů 2. patra v letech 1850 - 1851; úpravy vedl pražský architekt J. Bělský (malíři J. Navrátil, V. Kandler, J. Amort, sochař V. Levý, řezbář J. Schubert, štukatér J. Effenberger, kameník K. Svoboda; původní nástropní malba: Alexandr Veliký a Roxana (1851 přemalba od J. Navrátila): Další malby blíže neurčeny: alegorie, mythologické scény, zátiší, ornamenty). Další malby v jídelně (17. stoeltí (?), miniaturní obrazárna - neuvedeno jaké obrazy a jaké náměty. V zahradě bohaté terasy se sochařskou výzdobou z poslední čtvrtiny 17. století: tritoni a tritonky jako kariatidy. and Poche 1982#, s. 330-333.