Bronzová plastika: nahý Herkules rozkročený, levicí přidržuje hlavu Hydry, pravicí se napřahuje s kyjem. and Herkules bojující s lernejskou Hydrou měl nepochybně antický vzor, ale jeho původ nelze přesně určit. Antický prototyp byl známý z mincí a dalších snadno dostupných předmětů. Klasické vzory určily i to, že Vriesův Herkules kráčí s kyjem vysoko zdviženým nad hlavou a jeho tělo je spirálovitě otočeno okolo vlastní osy. Postoj Herkula lze srovnat například s bronzovou sochou vystavenou dnes v Louvru, která vznikla v severní Itálii ve druhé čtvrtině 16. století. Výjev s Herkulem a hydrou pojal obdobným způsobem Paolo della Stela na reliéfu pro císaře Ferdinanda I. (Praha, Belvedér, Herkules a Hydra). Monstra, s nimiž Herkules bojoval, symbolizují zlo.
Mědiryt podle B. Sprangera (67, 8 x 49, 8 cm): tři nahé Múzy malířství, sochařství a architektury - Pictura (paleta se štětci), Sculptura (soška, odpichovátko), Architectura (úhelník, plán, odpichovátko). Za Múzami je skrytý beran, o kterého se zády opírají. Múzy se jednou rukou navzájem objímají, druhou se drží levice Famy (křídla, trumpeta), která je za troubení vynáší k bohům na nebesa. Olympští bohové sedí na oblaku vlevo nahoře. Uprostřed je Jupiter (křídlený blesk, orel) s rysy císaře Rudolfa II., který na Múzy ukazuje nataženou levicí. Múzy Jupiterovi gesty doporučuje nalevo Minerva (zbroj, štít) a napravo Merkur (caduceus). Za Merkurem sedí Neptun (trojzubec), mezi Merurem a Jupiterem lze rozeznat Pluta (dvojzubec) a Saturna (kosa). Pod Múzami Amor (luk a toulec) s vavřínovým věncem ve zdvižené pravici, za ním palmový list. Amorova levá ruka spočívá na znaku Antverp, kterým Spranger obraz věnoval. Amor sedí na oblačném sloupu, který vynáší Múzy na nebe, v něm hlava Zefyra foukajícího na Múzy. Napravo je přímořská krajina, v popředí triumfální oblouk s císařským znakem, před nímž je shromáždění, v jehož čele stojí císař a papež, nalevo je vedle sebe císařský prapor (dvouhlavý orel) a prapor papežský (tiára s klíči), napravo jsou prapory habsburských zemí. Papež a císař pozorují umělce při práci, malíře, sochaře a architekta. Malíř na rozměrné plátno maluje antikou inspirované téma, Victorii s věncem, po antickém způsobu je nahý. Sochař tvoří rovněž antikizující dílo, sochu říčního božstva (vedle socha sfingy a antické mužské torzo), na vítězném oblouku stojí architekt a řídí stavbu tyčící se u levého okraje obrazu. Architekt stojí u žebříku vedoucího na novostavbu, na jejíž střeše pracují zedníci. Architektonické pojetí stavby je renesanční (okno rámované antikizujícími pilastry). Zatímco oblak s olympskými bohy i skupina s umělci vlevo dole jsou osvětleny zářivými nebeskými paprsky, pravá polovina obrazu tone v temnotě, v níž je turecké vojsko (turbany, kaftany, turecké standarty a praporce). Turek v poředí právě vystřelil šíp na Múzy. Spranger k dílu vytvořil tři přípravné kresby (Mnichov, Staatliche Graphische Sammlung inv. 2195, 13696 a 13764) ., Fučíková 1997#, I/328, and Alegorický výjev je oslavou renesance a římského císařství jakožto záštity kultury a evropské civilizace, kterou chrání před barbary. Politický aspekt výjevu je naznačen fyziognomií Jupitera (císař Rudolfa II.) a beranem za Múzami odkazujícím na habsburský řád zlatého rouna (symbol boje proti nepřátelům křesťanství). Zcela jednoznačně je politický charakter alegorie vyjádřen císařskými vlajkami a císařským znakem na vítězném oblouku. Císařská vlajka je navíc nad vlajkou papežskou, čímž byl císař oslaven jako ochránce křesťanství, což bylo velice aktuální téma vzhledem k turecké hrozbě. Tento výklad se opírá o rytinu a doprovodnou báseň, která vychází z klasicistní triády: rozkvět umění v antickém Řecku (Hellada a Lysippos), úpadek v důsledku invaze barbarů, která zasáhla i Evropu a znovuzrození pod záštitou Jupitera, tedy návrat k antické velkoleposti. To je na obraze naznačeno tím, že všichni umělci tvoří antikou inspirovaná díla. Malíř je navíc po antickém způsobu nahý, architekt řídí novostavbu inspirovanou antikou ze střechy antického římského vítězného oblouku (doslovně stojí na antických základech evropské kulturu). Sochař má vedle sochy, na které právě pracuje, antickou sochu (patrně slavné Torso Belvedere) a egyptskou sfingu (egytptská inspirace antického řeckého sochařství byla antickými autory všeobecně uznávána). Trojice Múz je rovněř pojata na antický způsob a evokuje slavné antické sousoší tří Grácií. Sprangerova alegorie je tedy oslavou císařství, konkrétně Rudolfa II., jako obnovitele kultury antického Řecka a Říma.
Mědirytina (333x 500 mm). Figurální scéna v krajině s architekturou a horami. Dole uprostřed putto s věncem a štítem, nad ním oblak, v něm tři nahé ženy ve společném objetí - múzy umění: Malířství (paleta se štětci), Sochařství (soška), Architektura (kružítko, úhelník). Nad nimi Fáma s trubkou uvádí múzy před olympské bohy sedící na oblacích v čele s Jupiterem (ve tváři rysy Rudolfa II.) a Minervou., Vlnas 2005, 106-107., and Rytina podle obrazu Batholomea Sprangera.
Rukopisná kniha (30 x 20, 5 cm): Ottavio Strada se snažil získat prostředky pro vydání monumentálního díla o antické numismatice, pro níž začal shromažďovat materiál již jeho otec. Pro tyto účely nechal zhotovit přes třicet maket připravovaného díla, které věnoval potenciálním sponsorům. and Fučíková 1997#, II, 263.
Obraz na víku hodin: nahá Andromeda je připoutaná na skalisko, napravo je skupina s jejími rodiči, v popředí jsou mořské Nymfy. Nalevo Perseus (přilba, štít, meč) sedí na Pegasu a útočí ze vzduchu na nestvůru. V pozadí přímořská krajina s městem., Prag um 1600#, II, č. 746 s. 262, and Součástí výzdoby kuličkových hodin Christopha Margrafa byly dva obrazy, Diana a Aktaión a Osvobození Andromedy, jež se těsně drželo grafického listu od Jacques de Gheyn (podle Carel Van Mandera) z roku 1588. O Andromedě srov. Exemplum: Perseus osvobozuje Andromedu.