V parku 16 plastik s antickou tematikou - Hygeia (žena s hadem), Fides (žena se psem), Nereovna (žena s delfínem), Vulkán (muž opírajícíc se o kovadlinu), Neptun (muž s věncem na halvě, u nohou trs rákosu), Nereus (muž s turbanem na hlavě, v plášti lemovaném kožešinou, v ruce roh), Flora (žena s nádobou s květinami), Fortuna (žena s rohem hojnosti), Venuše (žena s holubicí). and Sochy vytvořeny pro velmistra řádu Evžena Habsburského, 1894, autor neznámý.
V půčelí štít s figurální výzdobou and Repräsentationsgebäude am Neustädter Elbufer, ursprünglich Sitz des Sächsischen Finanzministeriums. Nach beinahe vollständiger Kriegszerstörung Wiederaufbau in den 1950er Jahren, danach war die Bezirksbehörde der Volkspolizei und die Ingenieurschule für Geodäsie und Kartographie darin untergebracht. Nach Restaurierung 1994 bezog das Sächsische Staatsministerium der Finanzen das Gebäude. Ein Giebelbild zeigt die Figur der Saxonia umgeben von allegorischen Dargestellungen der Künste und der Staatsorgane.
Alegorická figura ženy, Vlast, sedí na trůně nad schodištěm, u paty schodiště lev, vedle něho putto, drží nad hlavou podušku s korunovačními klenoty. Za trůnem Fama (trubka a křídla) a další alegorické postavy s věnci a zemskými znaky, oslavující Vlast. and Databáze českého amatérského divadla: http://www.amaterskedivadlo.cz/main.php?data=multimedia&id=50518, 13. 1. 2013).
Kopie sochy Apolóna Belvedérského. Stojí u kmene stromu na němž se plazí had, levá ruka je napřažena, v pěsti zbytek luku. Sochu daroval Anasztáz Tomori (Theodorovits) (1824 - 1894), mecenáš, člen maďarské Akademie věd. Původně instalována v Muzeu, roku 1902 přemístěna do zahrady., Budapesti köztéri 1987, č. 107., and Socha je kopií antické římské mramorové kopie (130 - 140 n.l.) řeckého bronzového originálu připisované řeckému sochaři Leocharovi (330 - 320 př. Kr). Antická socha byla nalezena v 15. století byla blízko Říma, v roce 1509 byla převezena do Vatikánu, kde byla v roce 1511 umístěna v Cortile del Belvedere, což dalo soše její pozdější jméno (srov. Haskell-Penny 1984, č.k. 9). V roce 1532 byl soše přidán luk, který byl v roce 1924 odstraněn a božský genitál byl zakryt břečťanovým listem. Dílo bylo v 16. století zachyceno na grafických listech (např. Marcantonio Raimondi, 1530 - 1534), což přispělo k jeho všeobecnému rozšíření do povědomí milovníků antického umění. Hendrik Goltzius (Apollo Pythius), 1591 udělal sérii kreseb antických soch nalezených v Římě (Apollo Belvedere, Hercules Farnese). Bůh byl často zobrazován a adaptován umělci pro vlastní díla (Dürer, Adam a Eva; Bernini, Apollon a Dafné). Apollón díky tomu vzbudil obrovský zájem veřejnosti a stal se jednou z nejobdivovanějších antických soch. Od 17. století bylo zhotoveno několik jeho sochařských kopií (Versailles, Rampe du Midi, 1684, autor Pierre Mazeline (mramor); Versailles Parc Terrasse, autor Balthazar Keller, 1684 - 1685, bronz; Stasbourg glyptotéka, 18. století; Syon House Middlesex) a brzy se socha stala součástí sochařské výzdoby mnoha parků šlechtických sídel po celé střední Evropě i v Rusku (Ostankino u Moskvy, Pavlovsk u Pertohradu, sbírka Stroganoff Petrohrad). V 19. století byla antická díla zpřístupněna široké veřejnosti díky sbírkám sádrových odlitků (poprvé v Anglii), které sloužily pro studijní účely a byly též inspirací pro tvorbu soudobých umělců (v České republice je dnes původně universitní sbírka soustředěna v Hostinném u Trutnova). Apollón Belvedere byl jejich samozřejmou součástí. Bylo rovněž vytvořeno mnoho zmenšených kopií, které zdobily zámecké kabinety (zmenšená kopie je například v kabinetu, na zámku v Ratibořicích v Čechách). Kovové odlitky vyráběly v 19. století ve velkých sériích železárny, které se zabývaly výrobou umělecké litiny.
Kopie sochy Apolóna Belvedérského. Stojí u kmene stromu na němž se plazí had, levá ruka je napřažena, v pěsti zbytek luku. Sochu daroval Anasztáz Tomori (Theodorovits) (1824 - 1894), mecenáš, člen maďarské Akademie věd. Původně instalována v Muzeu, roku 1902 přemístěna do zahrady., Budapesti köztéri 1987, č. 107., and Socha je kopií Apollóna Belvederského, antické římské mramorové kopie (130 - 140 n.l.) řeckého bronzového originálu připisované Leocharovi (330 - 320 př. Kr). Socha je v Římě doložena od pozdních 90tých let 15. století, od roku 1503 byla ve vatikánských sbírkách. V roce 1511 byla umístěna v Cortile del Belvedere (odtud její jméno), kde byla zpřístupněna veřejnosti, což přispělo k její ohromné popularitě. Dílo bylo v 16. století zachyceno na grafických listech (např. Marcantonio Raimondi, 1530 - 1534), čímž se s ním seznámila záalpská Evropa. V roce 1532 byl soše přidán luk, který byl v roce 1924 odstraněn, a božský genitál byl zakryt břečťanovým listem. Apollón Belvederský se stal jednou z nejobdivovanějších antických soch. Od 17. století byla zhotovena řada kopií a socha stala součástí sochařské výzdoby mnoha parků šlechtických sídel po celé střední Evropě i v Rusku. V 19. století byla antická díla zpřístupněna široké veřejnosti díky sbírkám sádrových odlitků (poprvé v Anglii), které sloužily pro studijní účely a byly též inspirací pro tvorbu soudobých umělců (v České republice je dnes původně universitní sbírka soustředěna v Hostinném u Trutnova). Apollón Belvedere byl jejich samozřejmou součástí. Kovové odlitky vyráběly v 19. století ve velkých sériích železárny, které se zabývaly výrobou umělecké litiny.
Zámek původně klasicistní 1792, nedochován, novorenesanční . Štuková výzdoba v interiéru. Sochy v parku, 1892, ženské postavy asi 8 figur, antické; stavebník zámku Marian Rombald. Na bráně do parku (možná i na balkoně sochy) jsou dvě busty vojevůdců s trofejemi. Prováděno restaurování štukové výzdoby. Dnes úpravy zámek bude využit jako kulturně-vzdělávací centrum a sídlo administrativy ústavu. Průzkum památky ing. Jan Žižka, úkol NPÚ středočechů. Průzkumy památek II/1997: Jesenský Vít, Série nástěnných maleb na zámku v Odlochovicích. PSČ 2, 67-69. V rámci stavebně historického průzkumu zámku v Odlochovicíchbyla identifikována skupina nástěnných maleb Leopolda Stephana. and Poche 1978#, 522.
Sochařská výzdoba budovy Grandeho hudební školy (dnes nájemní dům). Popis: Výzdobu je možno popsat po menších celcích. Jedná se o portrétní bystu Ludwiga von Beethovena v nadpraží vstupního portálu. V nice v prvním patře je umístěna alegorická socha hudby, která může představovat Apollóna, Orfea, jedno ze sedmera svobodných umění aj. Polooděná mužská postava, životní velikosti v kontra postu s rozevlátou drapérií, drží v levé ruce lyru opřenou o předloktí. Pohled směřuje, přes pravou ruku s kynoucím gestem, směrem dolů doprava k divákovy, který přichází z centra města.65] Hlava je bezvousá, s kratšími kudrnatými vlasy. Fasáda budovy je dále zdobena reliéfy s motivy hudebních nástrojů. Nad druhým patrem se nachází na fasádě vypouklé zrcadlo, v barokizujícím rámu, ozdobeném rostlinnými motivy s uvedeným letopočtem. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 42
Alegorické sochy v nikách nájemního domu. V prvním patře nájemního domu, na rohu ulic Olomoucké a Zacpalovy, postaveném v historizujícím duchu, jsou po stranách centrálního balkónu umístěny v nikách dvě alegorické sochy v životní velikosti. Obě sochy jsou oděny do volné drapérie a stojí v kontra postu. Ženská postava v nice na levé straně drží v pravé ruce caduceus a levou rukou se opírá o kotvu. Druhá postava má pravou ruku volně podél těla a drží v ní (hůl s ohonem na konci ?, asi pochoděň). V levé ruce drží ozubené kolo. Za postavou stojí štíhlá amfora. Jaké alegorie plastiky představují nevíme. Fasáda je dále ozdobena bohatým plastickým dekorem - vázami, rostlinnými motivy, balustrádami, římsami aj. and Tomáš Skalík, Sochařské dílo v Opavě mezi lety 1800 - 2000 (Bakalářská práce, Slezská univerzita v Opavě), č. 40
1842 klasicistní přestavba podle projektu Johanna Maxmiliána Hegera, vybudováno 3. patro, 1894, zachovány klasicistní nástěnné malby - neuvedeno na jaké téma, asi z 1894. and UmPamČ 1999, s. 144