Před brněnskou redutou sloup, místo hlavice klávesnice hudebního nástroje (klavichord), na jeho vrcholu socha nahého okřídleného chlapce (má jenom jedno křídlo) s parukou a rysy hudebního skladatele W. A. Mozarta., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=709 (27. 1. 2013))., and Autor sám charakterizuje figuru: "je to Cupido, Merkur nebo něco anticky renesančně manýristického" (Čt 24, video, Před půlnocí z 16. května).
Pískovcová plastika nahé ležící ženy., Encyklopedie dějin města Brna (http://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_objektu&load=980&qt=&qc= (27. 1. 2013))., and Soch na dnešní místo umístěna roku 2004.
Bronzové sousoší je umístěno na nástupišti stanice metra. Muž ("Teiresziasz"), sedí na židli, do půl těla nahý, v rukách drží slepeckou hůl. Před mužem kráčí pes. and Autor své dílo nazval "Teiresziasz" (Teiresiás). Inspirací je slepý thébský věštec, známý z řeckých mýtů o Odysseovi, jako věštec vystupuje také v Sofoklově tragédii Oidipus král. Podle mýtu změnil pohlaví z muže v ženu a naopak. O jeho oslepení existuje několik verzí mýtu, podle Ovidia (Met. 3, 316n) byl povolán jako rozhodčí ve sporu mezi Diem a Hérou, dal za pravdu Diovi (tvrdil, že větší rozkoš z lásky má muž), Héra jej za trest oslepila. Postava tohoto věštce byla oblíbeným hrdinou i v jiných uměleckých oborech (například parodie na mýtus, opera F. Poulence Prsy Teirésiovy na text Guillauma Apollinaira (1947).
Bronzové sousoší je umístěno na nástupišti stanice metra. Muž ("Teiresziasz"), sedí na židli, do půl těla nahý, v rukách drží slepeckou hůl. Před mužem kráčí pes. and Autor své dílo nazval "Teiresziasz" (Teiresiás). Inspirací je slepý thébský věštec, známý z řeckých mýtů o Odysseovi, jako věštec vystupuje také v Sofoklově tragédii Oidipus král. Podle mýtu změnil pohlaví z muže v ženu a naopak. O jeho oslepení existuje několik verzí mýtu, podle Ovidia (met. 3, 316n) byl povolán jako rozhodčí ve sporu mezi Diem a Hérou, dal za pravdu Diovi (tvrdil, že větší rozkoš z lásky má muž), Héra jej za trest oslepila. Postava tohoto věštce byla oblíbeným hrdinou i v jiných uměleckých oborech (například parodie na mýtus, opera F. Poulence Prsy Teirésiovy na text Guillauma Apollinaira (1947).
Dřevěná řezba, socha nahého muže s vousem, v pravé ruce drží svitek., #, and Hippokratovi z Kosu, je přisuzováno autorství souboru etických pravidel pro jednání lékaře, takzvaná Hippokratova přísaha, kterou dodnes skládají absolventi medicíny. Autor se inspiroval drobnou plastikou pocházející z vykopávek na řeckém ostrově Kos.