"Aggressively progressive teachers": The Bulletin of Czechoslovak Catholic Teachers and its response to the introduction of school reforms during the First Czechoslovak Republic.
Vlastní téma autor uvozuje obecnější charakteristikou těch politických uskupení, která po intervenci armád Varšavské smlouvy v srpnu 1968 v Československu otevřeně podporovala zájmy interventů. Zdůrazňuje, že šlo sice o skupiny nepočetné, avšak po nějakou dobu na podzim a v zimě 1968 poměrně vlivné, neboť nejenže poskytovaly okupantům různé informace, ale díky svému napojení na sovětské kruhy mohly působit jako prostředek nátlaku na postupně sílící směr politického „realismu“, ztělesněný Gustávem Husákem. Stručně charakterizuje nejhlučnější z těchto skupin (pražskou radikální levici, reprezentovanou Josefem Jodasem a Eduardem Famírou, ostravské stalinisty a olomoucké ortodoxní komunisty, sestávající převážně z pedagogů tamní univerzity), přibližuje jejich cíle, postupy a největší akce (říjnovou schůzi v libeňské Čechii a aktiv Lidových milicí na pražské Homoli, listopadové shromáždění Svazu československo-sovětského přátelství v pražské Lucerně a několik dalších). Poté autor přechází k popisu činnosti radikální levice v Hradci Králové a tamním kraji, která dosud nebyla v odborné literatuře zachycena. Šlo o tři či čtyři schůzky a besedy s vojáky okupačních armád, které vyvrcholily takovouto akcí uspořádanou komisí pro práci s předválečnými a zasloužilými členy strany při Okresním výboru KSČ v Hradci Králové dne 17. října 1968. Autor líčí na základě archivních materiálů její průběh, naplněný radikálními hesly a proklamacemi, následné odmítavé ohlasy komunistických i jiných organizací a alibistický přístup k této záležitosti v hradeckém okresním výboru KSČ. Nakonec rámcově sleduje nástup „normalizace“ v okresní a krajské organizaci KSČ v Hradci Králové a nejbližší osudy hlavních aktérů uvedené kauzy., The author introduces his article with a general description of the political groupings that openly supported interventionist interests after the Soviet occupation of Czechoslovakia in August 1968. He stresses that the groups were few in number, though after a while, in the autumn and winter of 1968, they were relatively influential. Not only did they provide the occupying forces with various information, but also, thanks to their links to Soviet circles they could act as intermediaries applying pressure on the gradually growing trend of political ‘realism’ embodied by Gustáv Husák. He provides a concise description of the most vocal of these groups (the Prague radical left, represented by Josef Jodas and Eduard Famíra, the Ostrava Stalinists and the Olomouc orthodox Communists, comprising mainly teachers at Olomouc University). He familiarizes us with their goals, approaches, and the biggest events (including the October meeting in Čechie, Libeň, and the meeting of the People’s Militias at Homole, Prague, and the November meeting of the Union of Czechoslovak-Soviet Friendship, at the Lucerna, Prague). The author then describes the activity of the radical left in Hradec Králové and the surrounding region, which had hitherto not been discussed in the scholarly literature. This activity entailed three or four meetings with soldiers of the armies of occupation, which culminated in the kind of event organized by a commission for work with pre-war Party members and Party members of merit at the District Committee of the Czechoslovak Communist Party in Hradec Králové on 17 October 1968. Using archive records, the author describes the meeting, its radical slogans and proclamations, and the subsequent negative response of Communist and other organizations and the buck-passing approach to the matter, which predominated in the Hradec Králové District Committee of the Party. The article ends with an outline of the beginning of ‘Normalization’ in the district and regional organizations of the Party in Hradec Králové and the lives of the main actors in the immediate aftermath of this story., and Materiál
"Und ist zur Gedächtnus, daß..." Female Franciscan Convents and the Creation of Historical Memory in the Context of Demands of the Monastic Historiography.