This review essay discusses How to Blow Up a Pipeline and Corona, Climate, Chronic Emergency by Andreas Malm. The texts are read not as academic research (presupposing methodological neutrality and objectivity of the author), but as an attempt to use the language and arguments of social sciences to revive strategic debates inside the climate movement, with the author openly disclosing his political positions and trying to convince others. Malm argues that the climate movement is now paralyzed by two myths: social-democratic temporality and non-violence. Both are based on flawed logic that advocacy and reformism can convince capitalism – as the primary cause of climate change – to commit suicide before it is too late, and on false historical analogies declaring that pacifism – not only towards people but towards private property as well – is strategically advantageous. But, he argues, since the climate crisis will only get worse and it is the status quo that creates and deepens it there is no time to wait. The climate movement should escalate conflict and directly attack capitalist economic system, not worrying too much about public support. Each book is thus an attempt to imagine an alternative to the movement’s current strategy: climate sabotage in the case of How to Blow Up a Pipeline and ecological leninism in Corona, Climate, Chronic Emergency.
Berlin critic Leo Berg (1862-1908), once linked with Naturalism, later on highly influenced by Nietzsche, publishes four articles in the Viennese magazine Die Zeit (1895 and 1899). In letters to the Viennese critic Moriz Necker he reflects his difficulties in gaining stronger foothold in the Viennese press scene. and Článek zahrnuje poznámkový aparát pod čarou
V době, kdy snad všechny oblasti lidské činnosti i zájmů mají své ilustrované encyklopedie, si zaslouží připomenout, že dochovaným pravzorem pro ně je Komenského Orbis sensualium pictus, nevelká knížka obsahující všech hlavních věcí na světě, všech výkonů života vymalování a jmenování., Ivo Kraus., and Ilustrace
In this paper, I would like to present the methodological views of two representatives of the early modern Cartesian school: Jacques Rohault and Pierre-Sylvain Régis. Firstly, I want to present the methodological objections of Cartesians to Aristotelian and Scholastic natural philosophy. Then, I want to show how Cartesians strived for a combination of empirical and speculative procedures in their explanations of natural processes. Lastly, I would like to explain the reasons and forms of the hypothetical methodology which was significant for Cartesian natural philosophy. My aim is to refute the idea of the methodological naivety of Cartesians and point out the importance of hypothetical reasoning in the genesis of modern science. and V tomto článku chci představit metodologické názory dvou představitelů novověké karteziánské školy: Jacquese Rohaulta a Pierre-Sylvaina Régise. Předně chci představit metodologické námitky karteziánů proti aristotelské a scholastické filosofii. Dále chci ukázat, jak karteziáni usilovali o kombinaci empirických a spekulativních postupů v jejich vysvětleních přírodních procesů. A nakonec chci vysvětlit důvody a formy hypotetické metodologie, která byla příznačná pro karteziánskou přírodní filosofii. Mým cílem je vyvrátit myšlenku metodologické naivity karteziánů a zdůraznit úlohu hypotetického uvažování při utváření moderní vědy.