Autor se zamýšlí nad knihou Vítězslava Sommera Angažované dějepisectví: Stranická historiografie mezi stalinismem a reformním komunismem (1950-1970) (Praha, Nakladatelství Lidové noviny - Filozofická fakulta Univerzity Karlovy 2011). Předně oceňuje, že Sommerova monografie bere takzvané stranické dějepisectví vážně, a nikoli jako pouhý politický či propagandistický nástroj. Díky tomu je možné ji číst minimálně ve dvou rovinách, a to jako studii o důležitém segmentu české poválečné historiografie s přesahem do dějin dalších humanitních věd ve stalinském a poststalinském období a současně jako příběh komunistických intelektuálů angažujících se postupně při vytváření socialistické diktatury, její omezené kritice a pokusu o její reformování. V celkově velmi pozitivním hodnocení zaznívá i pochybnost, zda lze postupné opoutávání české historiografie od stalinských dogmat opravdu přičítat proměně vědeckého paradigmatu, jak to interpretuje Sommer v návaznosti na koncepci Thomase Samuela Kuhna, anebo spíše proměně politických postojů historiků. Autor tvrdí, že komunističtí historici byli v počátcích destalinizace celkově mnohem konformnější než například filozofové nebo spisovatelé, a vyslovuje hypotézu, že se v tom projevovala jejich intenzivnější příslušnost ke strukturám stranického aparátu., Jan Mervart., and Tři hlasy k jedné knize
Ústav pro soudobé dějiny Akademie věd ČR, v. v. i., ve spolupráci s Centrem pro ruská, středo- a východoevropská studia Univerzity v Glasgow (Centre for Russian, Central and East European Studies, University of Glasgow) uspořádal ve dnech 24. a 25. března 2012 v Praze mezinárodní workshop „Environmentální dějiny visegrádských zemí: Studená válka a environmentální vědy“, který byl podpořen Visegrádským fondem. Cílem setkání badatelů zaměřených na environmentální dějiny a na dějiny vědy bylo umožnit rozvoj spolupráce v tomto oboru se zřetelem na roli environmentálních dějin v dynamice vztahů Východu a Západu v období studené války., On 24 and 25 March 2012, the Institute of Contemporary History, Prague, together with the Centre for Russian, Central and East European Studies at the University of Glasgow, held an international workshop in Prague. Entitled ‘Environmental Histories of the Visegrád Countries: Cold War and Environmental Sciences’, the workshop was supported by the Visegrád Fund. The aim of the meeting was to enable people researching environmental history and the history of scholarship to work together more closely in this field, focusing on the role of environmental history in the relations between East and West during the Cold War., Emma Hakala ; přeložila Doubravka Olšáková., and přeloženo z angličtiny
a1_Původní verze této studie vyšla italsky pod názvem „Il samizdat tra dialogo e monologo: Le attività editoriali di Zdeněk Mlynář e la scelta degli interlocutori“ v internetovém časopise eSamizdat: Rivista di culture dei paesi slavi (2010-2011, s. 261-280); uvedené dvojčíslo je sborníkem z konference „Samizdat mezi pamětí a utopií: Nezávislá kultura v Československu a v Sovětském svazu v druhé polovině 20. století“, kterou uspořádala na přelomu května a června 2011 univerzita v Padově, a je volně přístupné na webové stránce časopisu . Pro vydání v Soudobých dějinách autor své pojednání podstatně rozšířil a obohatil, zejména na základě studia ve fondu Zdeňka Mlynáře v pražském Národním archivu. Alessandro Catalano se soustředí především na exilové výzkumné a vydavatelské aktivity politika a politologa Zdeňka Mlynáře (1930-1997), které zasazuje do dosti podrobně rekonstruovaného celkového chronologického rámce jeho kariéry jako veřejného činitele. Vyslovuje a pokouší se přitom ověřit obecnější hypotézu, zda prostředí samizdatu a nezávislých edicí, jež se v Československu rozvíjelo v sedmdesátých a osmdesátých letech minulého století, nezanechalo hluboké stopy také ve struktuře forem politické činnosti aktérů, kteří se stavěli proti oficiální „normalizační“ kultuře. Autor upozorňuje, že Zdeněk Mlynář je dnes do značné míry vytěsněn z české historické paměti, ačkoli patřil k předním oponentům komunistického režimu a po jeho pádu se pokoušel politicky prosadit., a2_Připomíná jeho časný vstup do Komunistické strany Československa, právnická studia v Moskvě v první polovině padesátých let, kde navázal dlouhodobé přátelství se spolužákem Michailem Gorbačovem, vedoucí expertní činnost při výzkumu perspektiv socialistického politického systému v šedesátých letech a zastavuje se u jeho působení v období pražského jara 1968, kdy se stal členem reformního komunistického vedení po boku Alexandera Dubčeka, načež po srpnové invazi Varšavské smlouvy postupně ztratil iluze o možnostech pokračování reforem a rezignoval na funkce ve vedení strany. Na počátku sedmdesátých let získal zaměstnání v entomologickém oddělení Národního muzea a stranil se politického života, nicméně postupně se zapojil do diskusí v okruhu vyloučených reformních komunistů o možnostech ovlivnění československého vývoje s přispěním západoevropských levicových stran. Autor věnuje pozornost Mlynářovým analýzám tehdejší situace, vývoji jeho názorů a integraci do formujícího se disidentského hnutí, která vyústila do založení Charty 77. Nedlouho poté, v červnu 1977, Mlynář v důsledku denunciační kampaně emigroval do Rakouska. V exilovém prostředí autor sleduje především Mlynářovu těsnou spolupráci i časem narůstající diference v rámci skupiny Listy, utvořené Jiřím Pelikánem kolem stejnojmenného římského exilového časopisu, která tvořila jádro československé socialistické opozice v exilu. Vedle toho věnuje pozornost snahám Mlynáře a jeho spolupracovníků získat podporu v západních levicových kruzích, a to zejména ve vztahu k italským komunistům a socialistům a později k západoněmeckým sociálním demokratům., a3_Registruje také jeho politologické úvahy, jež si získaly značný ohlas u západní veřejnosti, a zřetelný názorový posun od výchozího modelu politického systému s hegemoniální komunistickou stranou k politickému pluralismu. V tomto kontextu pak všestranně přibližuje dva rozsáhlé badatelsko-ediční projekty, které Zdeněk Mlynář koordinoval. V letech 1979 až 1982 to byl projekt „Zkušenosti Pražského jara 1968“, na němž se autorsky podíleli téměř výhradně čeští sociologové, historici, ekonomové, právníci a další odborníci v exilu. Jeho výsledkem byly téměř tři desítky studií, které byly v podobě cyklostylovaných svazků ve třech jazykových mutacích (většinou italské, francouzské a anglické) distribuovány několika stovkám vytipovaných západních levicových osobností a institucí, a velký závěrečný kongres v Paříži. Podle Catalana tento málo známý projekt představuje jednu z nejhlubších a v podstatě nikdy nevydaných reflexí o kořenech, vývoji a krachu pražského jara. Druhý projekt, „Krize v systémech sovětského typu“, se realizoval od roku 1982 až do konce osmdesátých let a měl již středoevropský autorský záběr. Vzešlo z něj šestnáct prací z pera českých, polských, maďarských a východoněmeckých autorů, které byly publikovány anglicky, francouzsky a německy v sešitové podobě předním exilovým nakladatelstvím Index, přičemž počet jejich odběratelů vzrostl na přibližně dva tisíce. Součástí projektu byla i vystoupení na konferencích a jiných mezinárodních fórech. Oba projekty podle autora dokládají vytrvalou orientaci Zdeňka Mlynáře a jeho kolegů na vybrané kruhy západní politické levice, jimž dávali přednost před domácím disentem v úsilí o změnu poměrů ve vlasti., and Alessandro Catalano. Původní verzi studie z italštiny přeložila Alice Flemrová
a1_Autor rekapituluje vědeckou dráhu historika Mečislava Boráka (narozen 1945) a podává obsáhlý výběr z jeho bibliografie. Zdůrazňuje jeho regionální zakotvení v historii Těšínska a českého Slezska, které však dokázal úspěšně překračovat a vřazovat do měřítka celostátního a mezinárodního, stejně jako propojoval roviny mikro- a makrohistorie. Vždy ho zajímaly osudy obyčejných lidí, jejichž životní příběhy dokázal zajímavě a originálně zasadit do obecnějšího rámce „velkých“ dějin. K tématům, která ho zaujala, se opakovaně vracel a pokaždé přinesl nová fakta a pohledy, na jejichž základě byl schopen revidovat a rozšířit dřívější závěry a prohloubit stávající historické poznání. Před rokem 1989 se soustředil na témata německé okupace a odboje, poté se jeho záběr rozšířil na výzkum politických represí obyvatelstva v Československu i ve střední a východní Evropě od konce třicátých do poloviny padesátých let minulého století. Byl průkopníkem studia takzvaného retribučního soudnictví, svébytný tematický okruh představovalo zkoumání holokaustu a různých forem perzekuce židovského obyvatelstva, dalším jeho stěžejním tématem se stal katyňský zločin a jeho oběti původem z českých zemí, odtud pokročil k vyhledávání, evidenci a zpracování případů politických perzekucí Čechů a Slováků na území Sovětského svazu, posledním jeho velkým badatelským zájmem je pak situace polské menšiny a mezietnických vztahů v kontextu česko(slovensko)-polských soudobých dějin. Jeho vědecká dráha je dlouhodobě spojena s Ostravskou univerzitou, Slezskou univerzitou v Opavě, Slezským muzeem tamtéž a rovněž s Ústavem pro soudobé dějiny AV ČR v Praze., a2_Aktivity profesora Boráka zahrnují dvě desítky odborných knih, více než půldruhou stovku studií, účast na řešení téměř čtyř desítek výzkumných projektů, rozsáhlou editorskou, expertní a poradenskou, ale také publicistickou a popularizační činnost. Z půldruhé desítky dokumentárních filmů, které připravil jako scenárista a moderátor, měl mimořádný ohlas především Zločin jménem Katyň, který získal řadu cen na mezinárodních festivalech., b1_The author looks back at the career of the historian Mečislav Borák (b. 1945) on the occasion of his seventieth birthday, and discusses a large selection of his publications. He emphasizes Borák’s well-rooted regional interests in Těšínsko (Cieszyn Silesia, Těšín Silesia, or Teschen Silesia) and Czech Silesia, which, however, Borák has successfully moved beyond to precisely include the Czechoslovak and international context, as well as linking together micro- and macrohistory. He has always been interested in ordinary people, whose life stories he has put into the larger framework of ‘big’ history in an interesting and original way. He has repeatedly returned to topics that have interested him, each time coming up with new facts and views, allowing him to review and expand previous conclusions, and to add considerably to our knowledge of these histories. Before the Changes of late 1989, Borák focused on topics of the German occupation and the resistance to it. Later, he expanded his areas of interest to include research on acts of political oppression against the people of Czechoslovakia and, more broadly, central and eastern Europe, from the late 1930s to the mid-1950s. He was a pioneer in research on the courts of retribution. A distinctive area of his research was his work on the history of the Shoah and various forms of persecution of the Jews. Another of his later key topics was the Katyn massacre and its victims from the Bohemian Lands. From here Borák proceeded to search for, record, and make sense of cases of the political persecution of Czechs and Slovaks in the Soviet Union. His most recent field of research is the Polish minority and inter-ethnic relations in the context of Czechoslovak-Polish and Czech-Polish contemporary history., b2_His academic career has long been connected with the University of Ostrava, the University of Silesia in Opava, the Silesian Museum, also in Opava, and the Institute of Contemporary History, in Prague. Professor Borák has published two dozen specialist books and more than 150 articles. He has participated in at least three dozen research projects, worked extensively as an editor, expert, and consultant, and also written works of journalism and popular history. Of the more than a dozen documentary films he has worked on as a screen-writer and narrator, the film Zločin jménem Katyň (A Crime Called Katyn), was particularly well received, and won a number of prizes at international film festivals., and Dušan Janák.