The article surveys the ways science was thematized as a sociological subject. It starts with the reflections on knowledge and science in the Enlightenment, further reviews the main contributions of Comtean philosophy and sociology of science, stresses Merton’s role in making the traditional sociology of knowledge open to empirical research, and traces the subsequent development of the field: the progress of quantitative analyses and ethnographic researches of science, the Kuhnian turn towards historicizing and Foucaultian turn towards the politics of science, the evolution of cognitive sociology of science, as well as the inspirations drawn from works of Bloor, Barnes, and Latour., Miloslav Petrusek., and Obsahuje bibliografii
From the temporal perspective, this article examines shifts in the production of sociological knowledge. It identifies two kinds of rhythms of sociology: 1) that of sociological standpoints and techniques of investigation and 2) that of contemporary academic life and culture. The article begins by discussing some of the existing research strategies designed to “chase” high-speed society. Some, predominantly methodological, currents are explored and contrasted with the “slow(er)” instruments of sociological analysis composed of different, yet complementary, modes of inquiry. Against this background, the article stresses that it is through the tension between fast and slow modes of inquiry that sociology reproduces itself. The subsequent part explores the subjective temporal experience in contemporary academia. It is argued that increasing administration and auditing of intellectual work signifi cantly coshapes sociological knowledge production not only by requiring academics to work faster due to an increasing volume of tasks, but also by normalizing time-pressure. The article concludes by considering the problem as to whether the increasing pace of contemporary academic life has detrimental consequences for the more organic reproductive rhythms of sociology., Tento článek zkoumá proměny produkce sociologického vědění, a to z perspektivy temporality (časovosti). Odlišuje dva druhy sociologických rytmů: první souvisí se sociologickými hledisky and technikami zkoumání, druhý potom se současnou podobou akademické kultury. Článek se nejprve zabývá několika existujícími výzkumnými strategiemi určenými ke „stíhání“ vysokorychlostní společnosti. Některé, především metodologické proudy jsou podrobeny diskuzi a porovnány s „pomalými/pomalejšími“ nástroji sociologické analýzy, sestávajících se z odlišných, avšak komplementárních způsobů šetření. V této souvislosti článek zdůrazňuje, že napětí mezi rychlými a pomalými způsoby šetření tvoří reprodukční předpoklady sociologie. Následující část se zabývá subjektivní časovou zkušeností v podmínkách soudobého akademického světa. Článek tvrdí, že zvyšující se adp ministrativa a auditování intelektuální práce značně spoluutváří výrobu sociologického vědění; a to nejen proto, že akademičtí pracovníci jsou díky vzrůstajícímu počtu úkolů nuceni pracovat rychleji, ale také kvůli normalizaci časového tlaku. Závěrem je pojednáno o tom, do jaké míry lze tvrdit, že tempo současného akademického života má neblahé důsledky pro organické reprodukční rytmy sociologie., and Filip Vostal.
The moderate interpretation of the Thomas´Theorem suggests little more than a failure at the assessment of objective situation. Its radical interpretation allows thinking the existence of new social reality. The postmodern condition facilitates this understanding. The underlying idea is not recent; Marx´s theory is a precurson to the constructionist approach. The canonical foundations of social constructionism were laid by Berger and Luckmann, who sought to reconcile Weberian and Durkheimian traditions in their concept of the social construction of reality. Phenomena like gender or consumerism appear to be suitable objects for such an approach. Attribution of meaning in culture nonetheless offers to expand the principle to any domain and, in some cases, such as the labeling theory of deviation, its tries its own limits. Applied to science itself, the pricniple raises questions about the status of scientific knowledge that circumvent epistemological issues. Social consturctionism is itself surpassed by the linguistic turn and discursive theories of soicety. The notion of society as text may challenge realist and objectivist positions. In order to remain productive, however, the notion must retain the presupposition of order and rules of reading and thus admit that, actually, society is not merely a text., Miloslav Petrusek., and Obsahuje použitou literaturu