Humoristické povídky o pražských figurkách 2. pol. 19. stol. - domovnicích, klepnách, pražských Pepících, hostinských, domácích pánech, hejscích, úřednících, podomních obchodnících, cyklistech i studentech. Herrmannovými náměty jsou pražské typy, či jak sám v povídce Čtenáři s nábřeží říká, pražské figurky, jejichž život líčí buď s humoristickým nadhledem, nebo se soucitem. V povídkách o lepiči plakátů (Noční apoštol, s. 90), o úřednících na penzi (Čtenáři s nábřeží, s. 105), žebrácích (Strávník od svatého Bartoloměje, s. 213) či o chudém studentu (Pražský bratr, s. 237) soucítí s těmito drobnými Pražany. Naproti tomu pány domácí, domovníky, domovnice, hejsky a pasáky zvané "pražští Pepíci" (Těžká váha, s.32), marnotratné dcerky a synky bohatých měšťanů či kávárenské povaleče kritizuje s vtipným humorem. Povídky jsou psané svěží, dodnes srozumitelnou hovorovou češtinou a přináší doklady pražských slangů (pražských Pepíků v Těžská váha, s. 32; slovo "čupr", odpovídající dnešnímu "supr", v Čupr, s. 219). Historika cyklistiky potěší povídka Pražský centaur (s. 84). Většina povídek vycházela v Herrmannově časopise Švanda dudák, jejž ilustroval Viktor Oliva. Jemu je věnována povídka Oběť svého povolání (s.231).
Český překlad libreta inspirovaného románem Život bohémy od Henri Murgera popisuje postavy a život bohémské umělecké Paříže. Děj opery se soustředí na bolestný příběh lásky básníka Rudolfa a půvabné, ale těžce nemocné Mimi. Světová premiéra se konala pod taktovkou A. Toscaniniho 1.2.1896 v Teatro Regio v Turíně, česká premiéra pak v Národním divadle v Praze 27.2.1898.
Český překlad libreta, jež vzniklo podle populárního románu na pokračování od Henriho Murgera, líčí několik epizod ze života pařížské bohémy v Latinské čtvrti ve 30. letech 19. století. Na jejich pozadí se odvíjí příběh tragické lásky Mimi a Rudolfa. Při své světové premiéře pod Toscaniniho taktovkou 1.2.1896 v Teatro Regio v Turíně opera nejprve propadla. Česká premiéra v ND v Praze se konala 27. 2. 1898.