Podle dokumentů a s obrazovým materiálem Archivu studijního a dokumentačního oddělení Národního technického musea v Praze and V druhé části sborníku, jehož posláním je soustavně zachycovat svědectví posledních pamětníků vymírajících řemesel, jsou shrnuty nejprve dokumenty o zápasu rukodělné výroby s tovární výrobou seriovou na konci minulého a počátkem tohoto století (Hovory o díle). Oddíl "Průkopníci techniky" je pak věnován vzpomínkám našich známých i zapomenutých vynálezců z oboru kinematografie, automobilového průmyslu, cukrovarnictví a tiskařství. Oddíl "S druhého břehu" zachycuje vyprávění těch, kteří se prací obohacovali - vyprávění podnikatelů. Poslední část - "Naši v cizině" - zaznamenává dramatické a těžké osudy těch, které bída ve vlasti donutila hledat obživu za hranicemi.
Podle záznamů dělnických kronikářů z průmyslových krajů i podle dokumentů o zapomenutých pracovních postupech vytěžil autor na tři sta příběhů, jejichž hrdiny jsou sami vypravěči - staří slévači, textiláci, zámečníci, skláři, cukrovarští dělníci a sirkářské dělnice. Jejich vyprávění, přetištěná převážně v autentickém znění, podávají svědectví nejen o práci doma, ale také o životě v cizině, o válkách, revolucích, stávkách, o mostecké katastrofě r. 1896, o prvních českých žurnalistech v Chicagu, o práci v cihelnách, v obchodních kontoárech, v dolech i o zážitcích v zákopech italské fronty. První kapitola je věnována vzpomínkám na proletářské mládí, druhá podává obraz tvrdé životní pouti, bojů o práva pracujících, drobných radostí i nezměrných starostí o rodinu; třetí oddíl - "Po práci" - zaznamenává lidové zvyky, humor a skromné začátky dělnické osvěty
10400 výt. and Výsměšnými fejetony o c.k. rakouské vojenské mašinerii, kterou byl na čas pohlcen jako "jednoroční dobrovolník", reagoval velký český realista na všechny militaristické hanebnosti: omezenost a korupčnost důstojníků, šikanování podřízených, soustavnou germanizaci a jiné zlořády. Jsou to anekdoticky přizdobené příběhy z všedního vojenského života, zachycující rakouskou armádu v předposlední fázi rozkladu, ještě s doznívajícími feudálními prvky. Kasárna i cvičení jsou vystiženy z pozic, blízkých Haškovi, ač ne tak ostře a jadrně; komického účinu je dosaženo spíše líčením domnělé "idyly". Holečkovy vzpomínkové črty vyjádřily jednoznačný odpor české inteligence vůči militarismu a řadí se k tradiční linii jiných českých klasiků.