Práce Zuzany Rakové Francophonie de la population tchèque 1848-2008 podává nástin frankofonie české populace od poloviny 19. století do současnosti. Podrobně se zabývá výukou francouzštiny na českých školách, vznikem a činností frankofonních institucí na českém území. Studie věnuje pozornost stýkání české a francouzské populace a vzájemným stereotypům, studijním pobytům českých studentů ve Francii a několika českým frankofilům a francouzským čechofilům. Práce přináší cenné informace pro všechny zájemce o vývoj výuky francouzštiny na českých školách, o problematiku česko-francouzských vztahů a vývoje frankofonie na území dnešní České republiky, ať už z řad filologů či historiků.
Publikace se zaměřuje na absurdno a jeho scénický potenciál v divadle francouzského dada a začínajícího surrealismu. Korpus tvoří tři texty, jež dosud nebyly předmětem odpovídajícího výzkumu: dva z nich nebyly z hlediska scéničnosti hodnoceny (T. Tzara: První nebeské dobrodružství pana Antipyrina, R. Vitrac: Tajemství lásky), třetí téměř zcela unikl pozornosti (A. Breton – P. Soupault: Račte). Autorka na absurdno nahlíží jako na estetickou kategorii aplikovatelnou na divadelní analýzu jako takovou – na rozdíl od populární koncepce tzv. „absurdního dramatu“ britského kritika M. Esslina (definované s ohledem na avantgardu 50. let 20. století), jež je často kritizována pro nepřesnost, ale nebyla dosud podrobena žádné důsledné analýze. Závěr je mimo jiné věnován zhodnocení Esslinova pojetí absurdna v divadle. ,La publication se penche sur l'absurde dans le théâtre Dada et présurréaliste français, en interrogeant le potentiel scénique de cet absurde dans trois textes qui restent à ce jour pratiquement inexplorés : tout court (A. Breton - P. Soupault : S'il vous plaît), ou du point de vue de leur théâtralité (T. Tzara : La Première aventure céleste de Mr. Antipyrine, R. Vitrac : Les Mystères de l'amour). L'auteur entend l'absurde comme une catégorie esthétique applicable à l’analyse de théâtre telle quelle – contrairement au « théâtre de l'absurde » de M. Esslin, conception mise en place pour qualifier l'avant-garde des années 1950, et souvent critiquée pour son imprécision. La conclusion entreprend en outre de mesurer la contribution esslinienne apportée à l'étude de l'absurde au théâtre. ,The publication focuses on the absurd in French theatre of Dada and Pre-Surrealism, examining the scenical potential of three texts which have, until now, remained practically unexplored. In two of them, scenical potential has not been evaluated (T. Tzara: La Première aventure céleste de Mr. Antipyrine, R. Vitrac: Les Mystères de l'amour), the last one has almost not been studied as such (A. Breton – P. Soupault: S'il vous plaît). The author understands the absurd as an aesthetic category applicable to theatre analysis in general – contrary to the "Theatre of the absurd", a concept suggested by M. Esslin in order to characterize the avant-garde of the 1950's, and often criticized for its lack of precision. The conclusion is dedicated to an evaluation of Esslin´s contribution to the study of the absurd in theatre.