Stavební dějiny Prahy, dějiny vodního a silničního stavitelství v Čechách. Pamětní tisk ke 3. sjezdu německých architektů a inženýrů v Praze v roce 1844.
Bibliofilský reprint z roku 1927 Modlitební knihy pro zednáře, vydané v Praze u J. F. Schönfelda roku 1784, se stručnými dějinami zednářství v Evropě i Praze. Bibliofilie o 1000 číslovaných výtiscích má č. 48. Kniha má 292 s. vlastního reprintu Modlitební knihy pro svobodné zednáře, vytištěného německou gotickou kurzívou (tedy psacím "švabachem"), a 23 strany se dvěma doprovodnými studiemi. Prvá z pera Dr. Posnera nastiňuje dějiny zednářství v Anglii i na kontinentě, zmiňujíc i osobnost J. A. Komenského, W. A. Mozarta a Josefa Dobrovského. Druhá, kterou sepsal pražský archivář Dr. J[osef] Volf, seznamuje s okolnostmi vydání této pražské Modlitební knihy pro zednáře a s dalšími nejen Schönfeldovými zednářskými tisky 18. století. - Anonymě vydaná Modlitební kniha obsahuje modlitby pro velmistry, mistry i učně zednářských lóží speciálně a modlitby pro všechny stupně zednářského zasvěcení. Všechny modlitby víceméně vycházejí z křesťansko-židovských liturgických tradic, přidávajíce zásady zednářského učení. Závěr knihy tvoří šest žalmů.
Pamětní tisk u příležitosti oslav 50. výročí založení konzervatoře v Praze. Eine Denkschrift bei Gelegenheit der 50 jährigen Jubelfeier der Gründung. -
Text duchovního oratoria z r. 1835, v překladu Svaté země poslední hodiny, pojednává o Ježíšově odsouzení a ukřižování. Vznikl přepracováním raného oratoria z r. 1800 Das Ende des Gerechten, Konec spravedlivého, zhudebněného J. G. Schichtem.
Činnost gotických sochařů a kameníků ze staroměstských rodů Junker, Junkherr, Panic a Pánek ve 14.-16. stol. v Praze, Chebu a Štrasburku. Výklad slova "junker" či "juncherre" v pražských pramenech 14.-16. století jako nejen mladý šlechtic, ale i malířský či sochařský učeň. Z původních mladých šlechticů (německy: "junker" či "junkherre"; česky: "panicz", "panycz" či "pánek"), kteří pobývali na dvoře Karla IV., se stalo rodové příjmení staroměstských měšťanů. Pokud se usadili v Chebu či některém městě Svaté říše římské, byli pak nazývání "Junker von Prag". Někteří byli v uvedených městech činní jako malíři, sochaři či stavitelé kostelů, jiní, kteří zůstali v Praze, byli například pražskými řezníky či jen majiteli domů. Studie (zvláštní otisk z Mitheilungen der Vereins der Deutschen in Böhmen) je doplněna regesty listin a z městských knih z pražského a chebského archivu, v nichž jsou uváděny rody Junker, Junkherr, Panic a Pánek jako kupující či prodávající staroměstských domů. Studie je provázena fotografiemi fresek i soch v Německu, které znázorňují "Junkery z Prahy".