The runoff coefficient (RC) is widely used despite requiring to know the effective contributing area, which cannot be known a priori. In a previous work, we defined runoff length (RL), which is difficult to measure. This work aimed to define the minimum RL (mRL), a quantitative and easy proxy of RL, for use in a pilot study on biocrusts in the Tabernas Desert, Spain. We show that RC decreases according to a hyperbola when the contributing area increases, the independent variable being the length of the effective contributing area and its coefficient involving the effects of rainfall and surface features and antecedent conditions. We defined the mRL as the length of the effective contributing area making RC = 1, which is calculated regardless of the area. We studied mRL from three biocrust types and 1411 events clustered in seven categories. The mRL increased with rain volume and intensity, catchment area and slope, whereas plant cover and biocrust succession (with one exception) had a negative effect. Depending on the plot, mRL reached up 3.3–4.0 m on cyanobacterial biocrust, 2.2–7.5 m on the most widespread lichens, and 1.0–1.5 m on late-successional lichens. We discuss the relationships of mRL with other runoff-related parameters.
The author defends a combination of Strawson’s account of definite descriptions as devices of singular reference par excellence with the Russellian truth-evaluation of utterances of sentences with descriptions. The complex Russellian proposition is, according to the author’s view, introduced by such utterances into communication as a by-product of the instrumental side of an attempt to make a singular statement. This, precisely like the instrumental aspects of similar attempts exploiting names or demonstratives has to be reflected by analysis but should not be confused with the communicative function of utterances. The success of all these attempts depends on the fulfilment of empirical conditions of various types, given by semantics of descriptions, names or demonstratives (unless the relevance of these conditions is neutralized by another identificatory factor dominating in given context). But their communicative function does not consist in claiming that these conditions are fulfilled.The author agrees with Strawson that the first two conjuncts of the complex Russellian proposition are introduced into communication as presuppositions: but argues in favour of defining presupposition (in pragmatic sense) in normative, rather the intentional terms., Autor obhajuje kombinaci Strawsonova popisu jednoznačných popisů jako prostředků singulární reference par excellence s Russellovským pravdivým hodnocením výroků vět s popisy. Komplexní Russellovo tvrzení je podle názoru autora zavedeno takovými projevy do komunikace jako vedlejší produkt instrumentální strany pokusu o vytvoření jednotného prohlášení. To, stejně jako instrumentální aspekty podobných pokusů využívajících jména nebo demonstrace, musí být zohledněno analýzou, ale nemělo by být zaměňováno s komunikativní funkcí promluv. Úspěch všech těchto pokusů závisí na naplnění empirických podmínek různých typů, daných sémantikou popisů, jména nebo demonstrace (pokud význam těchto podmínek není neutralizován jiným identifikačním faktorem, který v daném kontextu dominuje). Jejich komunikační funkce však nespočívá v tvrzení, že tyto podmínky jsou splněny.Autor souhlasí s Strawsonem, že první dvě konjunktury komplexního Russellovy tvrzení jsou zavedeny do komunikace jako předpokladů: ale argumentuje ve prospěch definování předpokladu (v pragmatickém smyslu) v normativních, spíše záměrných termínech., and Petr Koťátko
Cieľ: Cieľom štúdie bolo porovnať ultrazvukové merania jaziev po cisárskom reze (SC) 6 týždňov a 6 mesiacov po SC. Vychádzali sme z hypotézy, že abnormálne ultrazvukové nálezy na uterotomickej rane 6 týždňov po SC sa nezmenia ani po 6 mesiacoch od pôrodu. Materiál a metodika: Prospektívnej longitudinálnej štúdie sa zúčastnilo 43 prvorodičiek, ktoré rodili cisárskym rezom. Transvaginálnym ultrazvukom sme sledovali hrúbku myometria proximálne a distálne od jazvy po SC, ako aj hrúbku jazvy po SC. Na matematické vyjadrenie závažnosti defektu jazvy po SC sme stanovili koeficient rizika dehiscencie (DRC). Výsledky: Priemerná hrúbka jazvy po SC bola 6 týždňov po SC 6,33 ± 2,77 mm a 6 mesiacov po SC 6,42 mm ± 2,33 mm. Medzná hodnota (5. percentil) pre hrúbku jazvy po SC bol 3,0 mm, a pre DRC 0,25. DRC menej ako 0,25 sme na základe teórie normality hodnotili ako závažný defekt jazvy po SC, pričom bol diagnostikovaný po 6 týždňoch po SC u 4/43 (9,3 %) pacientiek, a po 6 mesiacoch od SC u 3/43 (8,9 %) pacientiek (p<0,94). Lineárna regresná analýza dokázala signifikantnú koreláciu medzi DRC stanoveným 6 týždňov, resp. 6 mesiacov po SC (p=0,97). Záver: Z výsledkov štúdie vyplýva, že hrúbka jazvy po SC a DRC sú relevantnými markermi úspešného hojenia uterotomickej rany na konci šestonedelia, i keď proces hojenia ešte neskončil. Hodnotenie kvality hojenia jazvy po SC je možné už po 6 týždňoch po SC. Pacientky s abnormálnym hojením jazvy po SC by mali byť dispenzarizované za účelom sledovania potenciálnych komplikácií. and Erik Dosedla, Pavel Calda