Bronzový reliéf (71, 1 x 34, 9 cm): busta císaře z profilu, na sobě má pancíř a řád zlatého rouna. Nárameník pancíře má podobu lví hlavy, pod ním na pancíři Herkules s globem v ruce, na spodní části pancíře je personifikace Umění se soškou Vítězství v ruce, sedí na válečných trofejích. Busta spočívá na orlovi, po stranách globus s hvězdou., Prag um 1600#, I, č. 59 s. 153., and Na portrétu je Rudolf II. oslaven odkazy na císaře Augusta (orel, hvězdy, personifikace Umění sedící na zbroji jako atribut Zlatého věku). Současně je charakterizován jako druhý Herkules (nárameník v podobě lví hlavy, postava Herkula nesoucího zemský globus). Identifikace s Herkulem se promítla i do fyziognomického portrétu, neboť císařův profil je ozvěnou profilu lva na jeho nárameníku. Renesanční zájem o fyziognomiku vycházel z Aristotela (První analytiky 2, 26) a z Fyziognomiky, která mu byla připisována. Popis lva ve Fyziognomice odpovídá tomu, jak zvíře podal Vries, stejné rysy zdůraznil i u Rudolfa zdůraznil: čtvercová tvář a čelo, prohlubeň uprostřed čela a val nad obočím, rýha uprostřed čela. Díla antických fyziognomiků byla uvedena do obecného povědomí bestselerem Della Porty (Della Porta 1586, německý překlad Della Porta 1601). Reliéf se "lvím" portrétem Rudolfa II. byl patrně součást triptychu oslavujícího Rudolfa II., který byl vystaven ve "druhé místnosti" císařské kunstkomory na Pražském hradě. Portrét mohl být uprostřed, po straně reliéfy Alegorie turecké války Rudolfa II. (circa 1603, Vídeň, Kunsthistorisches Museum) a Rudolf II. jako mecenáš umění (1609, Windsor).
Olej na mědi (56 x 47 cm): Astraia (červený plášť, meč a váhy) stojí nad lvem, který porazil na zem personifikaci Klamu (modrý plášť, zlomený šíp), charakterizovanou předměty u dolního okraje: kniha a listiny s pečetěmi (dezinformace), maska (předstírání) a váček s penězi (úplatky? lakomství?). Pod ochranu Astraie se uchyluje nahá Pravda. Za Astraiou je antický sloup, nalevo průhled do krajiny, v popředí sedí Ceres (roh hojnosti, srp) a Mír (olivová ratolest), nad nimi stojí Svornost, která drží Mír za ruku., Irmscher 2001#., Fusenig 2010#, č. 88 s. 230., and V augustovském politickém mýtu byl rozkvět impéria oslaven jako návrat Zlatého věku, jehož atributem byla Panna. Ve Zlatém věku sídlila mezi lidmi Astraia (Spravedlnost), jejíž odchod na nebe, kde se z ní stalo souhvězdí Panny, znamenal definitvní konec věku šťastné blaženosti. Panna je na obloze mezi souhvězdími Lva a Vah, na čemž je založena Aachenova alegorická malba oslavující vládu císaře Rudolfa II. K obrazu existuje varianta v Detroit Institute of Arts, která se liší od mnichovského obrazu v podstatě pouze jinou krajinou v pozadí. Obraz je protějškem alegorie s Návratem Saturnovy říše (Stuttgart, Návrat Saturnovy říše).
Bronzová soška (v. 20, 5 cm): polonahá Nymfa spí na pohovce s polštáři., Prag um 1600#, II, č. 524 s. 56-57., and Soška byla zhotovena podle modelu Giambologni, na některých verzích je součástí díla také přihlížející Faun. Vzorem pro spící ženskou postavu byla Giambolognovi antická socha tzv. spící Ariadny. Antickou sochu získal roku 1512 papež Julius II. a ihned se stala jednou z nejznámějších soch vatikánských sbírek, bronzovou kopii shotovil kolem roku 1540 Promaticcio pro francouzského krále Františka I. Giambolognova kompozice vycházející z vatikánské Aiadny měla ovlivnila rudolfinské umění, jejím ohlasem byl nedochovaný reliéf Sprangera, který známe z rytiny Jan Mullera (Amor a Psýché, 1605-1610). Ohlas vatikánské Ariadny zprostředkované Giambolgnou nalezneme rovněž na bronzovém reliéfu Adriana de Vries v Amsterdamu (Ariadna na Naxu, 1610-1612).
Bronzová plastika (117 cm): nahá Venuše sedí vedle Adonida a objímají se, před Venuší Amor (luk a toulec), před Adonidem pes., Prag um 1600#, I, č. 72., and Socha možná stála na schodech vedoucích k Novému sálu Pražského hradu (inventář z roku 1621: "Venus und Adone Bild von Metal").
Reliéefní commesso (5 x 3, 5 cm): Minerva, přilba s maskou Fauna, brnění s nárameníkem v podobě lví hlavy., Prag um 1600#, II, č. 719 s. 241., and Z existence podobných renesančních zobrazení lze usuzovat, že jejich společnou inspirací byla nějaká antická gema (srov. Bange 1922, č. 62; Pope-Hennessy 1965, č. 259). Podle tohoto vzoru bylo v Miseroniho pražské dílně zhotovena také chalcedonová kamej (Wien, KM, inv. no. XII 813).
Jaspirová kamej (2, 7 x 2, 9 cm): v popředí pár lvů, chrám bohyně Kybelé, otevřenými dveřmi je vidět kultovní socha a objímající se pár, Hippomenés a Atalanté., Prag um 1600#, II, č. 713 s. 238., and Kamej byla vytvořena v Miláně okolo roku 1600, zlatnická práce v Praze v letech 1600-1606. Báj o Hippomenovi a Atalantě byla známá z Ovidiových "Proměn" (10, 686-704). Tím, že Kybelé proměnila milence ve lvy, zabránila jejich lásce, protože v antice se mělo za to, že lvi se páří s panthery.
Jaspisová kamej (4, 4 x 2, 8 cm), pasování emailové zlato: černá Diana se zlatým srpkem nad čelem, dole toulec a luk, Prag um 1600#, II, č. 715 s. 239., and Kamej vznikla v Milánské dílně Miseroni ve čtvrté čtvrtině 16. století, zlatnické pasování okolo roku 1610 v Praze.
Chalcedonová kamej: Minerva, přilba s maskou Fauna, brnění s nárameníkem v podobě lví hlavy., Prag um 1600#, II, č. 719 s. 241., and Z existence podobných renesančních zobrazení lze usuzovat, že jejich společnou inspirací byla nějaká antická gema (srov. Bange 1922, č. 62; Pope-Hennessy 1965, č. 259). Podle tohoto vzoru bylo v Miseroniho pražské dílně zhotoveno také reliéfní comesso (Wien, KM, inv. no. XII 819).
Bronzová soška (21 cm): lev povalil koně a zakusuje se mu do boku., Prag um 1600#, II, č. 523 s. 55-56., and Soška je poměrně věrnou kopií antického římského sousoší ze 3. století před Kristem, které bylo spolu s kapitolskou vlčicí jedním z nejstarších a nejznámnějších atributů Říma. Sousoší bylo vystaveno na Campidogliu přinejmenším od pol. 13. století, a protože u něj byly vyhlašovány rozsudky smrti, bylo interpretováno jako symbol spravedlnosti. Přinejmenším od čtrnáctého století stálo na levé straně schodiště ("scale al leone") vedoucího k justičnímu paláci, v roce 1549 bylo přesunuto k opěrné zdi pod kostelem S. Maria in Aracoeli. V renesanci bylo sousoší slavné nejen pro svůj symbolický význam, ale též jako estetický objekt obdivovaný Rafaelem i Michelangelem. Antické sousoší se lvem zakusujícím koně bylo v Praze poprvé citováno na východním průčelí Belvedéru (Paolo della Stella, 1538 - 1550). Suiniho soška zachycuje stav po restaurování sochy v roce 1594 (Ruggiero Bescape), při níž byla doplněna chybějící hlava, která naznačuje, že kůň boj vzdal a odevzdaně očekává svůj konec. Dnešní stav představuje dramatičtější rekonstrukci od Giambologni na níž má kůň otevřenou tlamu.